Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

45. Emilka prospívá ve vědách

Eman tedy dal se horlivě do vychovávání své dívky. Počínal si opatrně a metodicky. Z počátku ji uvedl do pří­pravky footballu. To byly zápasy dorostenců a reserv, které se konají v neděli dopoledne. Emilka následovala Emana na žižkovská hřiště, aby tam byla přítomna počátkům vyučo­vání. Eman jí vysvětlil elementární nauky o správném sta­vění, stopování míče, přehrávání. Rozvinul před ní theorii kombinační a přízemní hry, co je to kick and rush a jak má vypadat hra vnitřního tria. Emilka měla dobrou hlavu a brzy pochopila, co je účelná hra bez příkras, a zavrhovala parády pro galerii. Eman byl pyšný na svou žačku a viděl přicházet chvíli, kdy bude moci svou dívku bez obav vyvést na velký zápas.

Símě fandovství vzklíčilo a živeno oddanou láskou vy­rostlo v košatý strom.

A bylo to na jednom přátelském zápase Viktorky s Bohemians, kdy měla Emilka příležitost se vyznamenat. Stála s Emanem vedle staršího pána v brýlích, který byl tak pošetilý, že stranil Klokanům.

„Neviděl jsem ještě takového soudce!“ děl starší pán trpce. „Steiner se dopustí foulu proti Bejblovi a soudce píská proti Vršovicům!“

„Dovolte,“ rozlítila se Emilka, „kdy jste viděl nějakej foul?“

Starší pán se shovívavě na ni podíval a pravil: „Musel to vidět každý, když Steiner strkal Bejbla rukama!“

„Škoda,“ odvětila dívka, „že máte čtyři voči!“

„A vy, slečno,“ odvětil pán trpce, „vy asi tomu foot­ballu moc rozumíte, když máte tolik řečí.“

„Možná, že více než vy!“ odvětila Emilka sebevědomě.

„Football, slečno,“ vece starší pán, „nejsou ruční práce. Bylo by lepší, kdybyste si hleděla vařečky!“

„Lepší by bylo,“ odsekla Emilka, „kdybyste mlčel, když už ničemu nerozumíte. Vemte si pravidla a říkejte si v nich!“

Starší pán spolkl slinu a zadíval se do hřiště. Emanovo srdce jásalo. Kdepak Emilka! Ta se nedá! Kdo by ji ne­znal, ten by ji koupil.

„Hej!“ zavřeštěl najednou starší pán. „Wimmer! Rozčísni mu patku!“

Emilka se zachvěla.

„Co jste to řekl?“ zařvala výhružně.

„S vámi, slečno, nemám co mluvit!“ zasupěl starší pán.

„Já vás vyzývám, abyste zachoval klid a nepodněcoval hráče!“ povýšila Emilka hlas.

„A to bych se na to podíval,“ zaržál starší pán, „abych (...)

(......)