Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

59. Theorie pana Hátle o manželství

„Kalhota může bejt volnější?“ ptal se pan Habásko muže s rudým vousem.

Vtom vstoupila do světnice paní Ouholičková. Pozdra­vila způsobně a usadila se u stolu.

Muž s rudým vousem pohlédl na vdovu lhostejným zra­kem a vzdychl:

„Třeba může bejt volnější!“

„Vono je to teď moderní!“ podotkl pan Habásko.

Muž s rudým vousem neříkal nic.

„Pán si přeje manžety?“ zpytoval krejčí.

„Třeba manžety...,“ zamumlal muž s rudým vousem, nesnímaje zraku s kulaté vdovy.

„Boky trochu ubereme, že jo, pane Hátle?“ pátral krejčí, čmáraje do sešitu kostrbaté cifry. Při tom vrhl na vdovu kosý pohled.

„Usadí se mně tu, semetrika, jako doma, právě když tu mám zákazníka,“ bručel mračně.

„Ramínka pánovi vycpeme?“ pokračoval ve výslechu.

„Vycpeme,“ opakoval pan Hátle jako ozvěna.

„Tak bysme to měli. Kabátek má bejt dvouřadovej nebo jednořadovej?“

„Mně je to jedno!“ odvětil muž s rudým knírem unyle.

„Von se teď nosí i jednořadovej i dvouřadovej. Jak si kdo přeje. Já posloužím, pane Hátle. Tak teda uděláme jednořadovej?“

„Beze všeho,“ zamumlal pan Hátle.

„A kdy by měl bejt obleček k dodání?“

„Já bych ho potřeboval do neděle!“ odvětil muž s čer­veným knírem. „Poněvadž...,“ dodal a potáhl melancho­licky nosem, „já se v neděli žením! Abych k voltáři nešel jako šupák...“

Vdově zajiskřily oči. Všecka ožila vnitřním žárem.

„Tak pán se žení?“ zašvitořila, „a to jo, a to jo! To je mi novina! Pán chce bejt hezkej, když vede svou vyvolenou k voltáři?“

„Jakejpak hezkej...,“ odmítl muž s červeným knírem chladně, „co je na mně hezkýho?“

„Ó, pán je eště náramnej švihák!“ zvolala vdova na­dšeně, „já myslím, že panna nevěstinka bude mít radost...“

„Jakápak panna, jakápak nevěstinka...?“ hučel pan Hátle.

„No, je to přeci jenom krásná věc, vést si vyvolenýho svýho srdce k voltáři —“

„Nevím, co je na tom krásnýho?“ odmítl zatvrzele pan Hátle.

„Neříkejte, pane... (...)

(......)