Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6. Eman mladší má nedorozumění s panem Načeradcem

Přišel ještě záhy, neboť po trávníku se proháněli jako štěňata nějací dorostové. Diváci je pozorovali znuděně a s nechutí. Ozývaly se hlasy, které posílaly hráče k mamin­kám hrát diabolo. Konečně soudce zapískal a tento výkon byl přijat s upřímným potleskem. Uřícení hráči se hrnuli do kabin.

Zástupem proběhla vlna napětí a pan Habásko se vsadil se svým sousedem „o každý obnos", že první vběhne do hřiště Viktorka. Prohrál. První se zjevil goalman Slavie v modrém dresu s červenou hvězdou na prsou.

„Pláničko, ty můj kluku zlatej!“ zaševelil vroucně ten pán.

Pan Habásko naň nevraživě pohlédl. Slávista! Jestli si to hned nemyslel, ať je nevím jaký. Takoví tlustí pupkáči s bouřkou v týle, to jsou ti vypečení. Každý fandí Slavii jako blázen. Jako by nebylo jiných a lepších klubů. Inu, jsou takoví lidé, kteří pro klubový fanatismus nemohou kriticky oceňovat výkony jiných mužstev.

„Ženda, výborně! Novák, Pleticha, Vodička!“ ševelil tlustý pán, „A cože, Šoltys? Proč staví Šoltyse?“ zvolal v temném zoufalství. „Ten je přece moc jemnej na ty po­řízky žižkovský...“

Eman už mu chtěl něco ostrého říci, za tu hořkou uráž­ku Žižkova, ale vtom vřítily se do hřiště červeně pruhované dresy. Strhl čepici s hlavy a připojil se emfaticky k bouřli­vému hlaholu svých krajanů: „Sláva Viktorce! Ať žije Žižkov! Zdar, Meduno, tě bůh, Podrazile, starej ostřílenej internacionále! A ty, Bayere, ukaž nám nějaký maso! Srovnej jim trochu nožičky...“

„Co to vidím?“ zamumlal Eman zděšeně, „co že stavěj Spací Vůz místo Hromádky? Jaký to je nezodpovědný jednání od direktorů? Copak si neuvědomili význam dneš­ního utkání? No, to sem na mou duši z toho jelen — —“

* * *

Ten, kdo by neviděl onen zápas, mohl nicméně sledovat průběh utkání podle řečí žižkovského občana, zvaného obecně Amplion, jenž řadu let dostavuje se na bojiště v mírně obveseleném stavu a hlasitě glosuje události.

Amplion: „Klicpera obratně přehrává na Medunu, ten však pumlíč vrací. Co hraješ dozadu? Tamhle je branka Slavie. Aha! Klicpera zas podal Medunovi, ten dělá uličku, sláváá — hip, kluci, rozeberte je jak šrajbtiš svatýho Lu­káše...“

Novák, back Slavie, kiksl a obětavý Plánička s námahou chytá robinsonádou.

Soused Emanův, vida řítící se útok Viktorky, stáhl si bouřku přes oči, odvrátil se a jeho ústa horečně mumlala jakési zaklínání. Teprve když řady Žižkovských se zavlnily zklamáním, zvedl zrak a s ulehčením ovíval si kloboukem zpocené čelo.

Zrak se mu vyjasnil, když Junek obelstil Mikšeho a jako mladý foxteriér uháněl k brance Viktorie. Než se kdo na­dál, přehrál na Puče a ten záludnou ranou vstřelil pod břevno. Míč, jak praví sportovní referenti, zatřepetal se v síti.

Hromový povyk „góól!“ otřásl Letnou. Jakási chůva v parku leknutím upustila láhev s mlékem. Pensisté nevrle potřásali hlavami a mnohý kmet řekl: „Já nevím, co v tom viděj ty (...)

(......)