Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

71. Bude veselka

Příštího dne byl pan Šefelín vážný a zamračený. Měl pocit, jako by ho pod nosem lechtalo babí léto; zdálo se mu, že má hlavu ne tam, kde má být, ale jaksi vedle. Kromě toho jevil touhu po kyselých věcech, což mu při­pomínalo, že včera asi vyváděl. Odešel časně ráno do práce se sveřepým vzezřením, jímž chtěl dát najevo, že je odhod­lán získati si nazpět podrytou autoritu.

Při obědě zatvrzele mlčel, nenávistně foukal do polévky, měřil divokým pohledem houskové knedlíky s houbovou omáčkou a hovězí maso přežvykoval se mdlým výrazem člověka, jemuž svět nemůže již poskytnout žádných radostí.

Na vzdychám, jímž paní Šefelínová útočila na jeho sdíl­nost, neodpovídal; počínal si jako člen řádu, který si uložil věčné mlčení.

— Mám já to člověka v domě! pomyslila si paní Šefe­línová hořce, to není muž, ale dub dubovej. —

Pan Šefelín škytl a zachraptěl: „Kde je ta holka?“

Manželka mu oznámila, že Emilku před ním ukryla jako betlémské pacholátko před Herodesem.

Herodes zvýšil hlas: „Ptám se, kde je ta holka?“

„Dyť tě říkám,“ odvětila manželka nevrle, „že jsem ji dala k tetě. Přece ji tady nenechám, abys mi ji zmrzačil.“

Pan Šefelín odmítl tuto domněnku; není takový násilník; naopak je starostlivý otec, jehož veškeré myšlení je ve službách rodiny; ta lehkomyslná holka by měla velebit osud, že jí dal takového mírného a rozvážného tatíčka. Jojo, co z toho má? Je zvědav, bude-li mít jednou podě­kování.

„Může jít domů,“ skončil svou úvahu, „už je to všechno v suchu.“

Manželka rozevřela oči: „Co? Jak? Proč? Jak tomu mám rozumět? Mluv, mluv, Šefelíne, proč mlčíš?“ „Bude veselka,“ zavrčel pan Šefelín. Manželka vzplála jako stoh slámy, dobře krytý pojiště­ním. V břiše jí cosi zakloktalo. Malátně klesla do židle; a kočka, která stočená do kotoučku dřímala pod stolem, se polekala a skokem byla u okna a snažila se vyšplhati po zácloně, prchajíc před domnělým nebezpečím.

Když přišla k sobě, zahájila opět palbu dotazů. Avšak dobývat z pana Šefelína odpovědi byla tak obtížná práce jako lovit kluzké mýdlo v horké lázni. Pan Šefelín nacpal rozvážně (...)

(......)