Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

34. Páně Načeradcovo vyznání víry

„Co je s vámi, Eman?“ tázal se tlustý muž. „Řekli něco, pane šéf?“ opáčí se Eman a jal se líně svinovat cigaretu.

Otec Eman přiskočil a nabídl tlustému pánovi židli. Pan Načeradec zasupěl a těžce usedl.

„No tak, co je?“ zaútočil na Emana mladšího, „co máte tu sedět a co nemáte bejt v obchodě?“

„Vy mě máte za nějakýho chamra, že na mně jdete s takovým šmúsem,“ odvětil Eman.

„Jakýho chamra? Za žádnýho chamra vás nedržím. V krámě je plno lidí a vy si tu sedíte. Tak moc nepovídejte a pojďte, já to nemám rád!“

„Jakej jste vy smok, pane šéf, to se nenajde! Nejprve mně oznámí, že na moje služby nereflektuje a že mě pro­pouští k všeobecný spokojenosti, a najednou si udělá, proč prej nejsem v obchodě. Voni jsou ale untám.“

„Vy máte, mně se zdá, moc chucpe, že si tak dovolu­jete —“

„Já si vůbec nedovoluju, vy jste přerušil se mnou ob­chodní spojení, já mám teď jiný projekty a je dobře.“

Tlustý pán změnil tón.

„Podívejte se, pane Eman,“ děl tklivě, „já jsem tadyhle nemocnej člověk. A já jsem ženatej člověk. Vy jste eště mladej, vy nevíte, co ten těžkej stav obnáší. Moje paní, šak ji znáte, Eman, hodná paní, moc hodná paní, taková se dneska nenajde, dělá mně těžkou hlavu, jsem z toho celej pryč, mám já to radosti, já vám říkám... Udělejte mi to k vůli a pojďte se mnou do obchodu, já bych s paní Načeradcovou neobstál, dyť víte, co ona umí za divy, když si něco vezme do hlavy, už je to na mně moc, chtějí mě při­pravit do hrobu, dobře, vemte si mě, já beztoho nemám žádnou radost na světě, já jsem zbitý muž...“

A tlustý muž těžce zafuněl a utřel si čelo šátkem.

Otec Eman se rozhodl, že se do toho vloží.

„Ženatej stav,“ děl, „je těžkej stav, já sem toho zkušenej. Ale ta mládež nemá o tom pojem. Copak takovej zelenáč něco ví? Šak ono na něho taky trhne, o to nemějme starost. Vzpomene si na naše slova a řekne: jojo, depak! Ono všecko není, jak by mělo bejt. No, já myslím, pánové, že by mezi vámi nemělo panovat nedorozumění, ale přesná souhra, pročež můj syn Eman nebude dělat strachy, a všecko může bejt, jak bylo.“

„Tak co?“ zkoumal tlustý muž.

„Byl jsem,“ vece Eman mladší, „dycky poslušnej syn svýho otce. Jak řek, tak bylo. Ctím jeho šediny. Proto akceptuju váš návrh a považuju věc za likvidovanou.“

„To bylo řečeno kulantně,“ pravil spokojeně pan Nače­radec. Zdvihl se a dodal: „A jde se.“

„Ba ne,“ zvolal horlivě Eman starší, „já vás jen tak ne­pustím. Uvařím kafé, posedíme, popijeme a pak pudem po svejch.“

„Nemůžu nechat paní samotnou v obchodě,“ trval na svém tlustý muž.

„Šak vona — nevídáno, ženská se vyzná.“

„No, když myslíte,“ vzdychl pan Načeradec a opět usedl, „ono není beztoho co dělat. Krise a tak dále, co vám budu vypravovat.“

„Jenom něco je mně divný,“ vece Eman starší, když prostíral stůl.

„Co vám má bejt divný?“ ptal se pan Načeradec.

„Slyším tadyhle od syna, že račte bejt fanda Slavie. Kolikrát sem o tom přemejšlel a do hlavy mi to nejde. Bez urážky, pane šéf. Já sem jednoduchej (...)

(......)