Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1
Sugestivní výzva barevného prospektu.
Pán s modrými brýlemi se ctěnou rodinou

„Navštivte,“ provolával barevný prospekt, „klimatické lázně Džbery pod Skálou…“ Barevný prospekt tvrdí, že zmíněné lázně se vypínají 703 m nad hladinou mořskou. Vychvaluje nádherné okolí a překrásné procházky stinnými lesy, kde prý ptáčkové zpívají Hospodinovu chválu, a zejména doporučuje zříceninu hradu Plž, odkud se otvírá užaslým zrakům úchvatné panoráma. A penze je prý tak levná, že tu nemocný nejen nabude ztraceného zdraví, ale uloží nadto na knížku značné jmění…

Z prospektu vyzírá ruměný obrázek mladé dívky, pestřící se národním krojem jako kolibřík; buclatý obličej naditý zdravím a oblažující bílým, zubatým úsměvem. Barevný prospekt ví s určitostí, že ono děvče je proto tak veselé, ruměné a zubaté, protože pije minerální vodu Bič z místního pramene. Podle mínění lékařských kapacit a podle výsledků moderního bádání obsahuje tato voda cenné minerálie, které potírají všechny neduhy, jimiž je lidstvo stíháno. Pohleďte na příklad na toho bědného starce, zkrouceného pakostnicí jako vinný keř. Poslechl rady barevného prospektu, navštívil lázně Džbery pod Skálou, pilně se zavlažoval minerální vodou Bič a hle! Po nějakém čase zlámal o koleno svoje berle a nyní, bujarý a rozjásaný, řítí se krajinou jako bizon americký. Nebo si vemte tu vdovu, co léta letoucí ležela jak ten Lazar a nic ji netěšilo. Dneska pobíhá jako křepelička, veselost se vrátila do stavení a vdově se zdá, že by mohla počíti nový život, kdyby se naskytl starší pán, nejraděj i pod penzí, třeba s menší tělesnou vadou a jedním dítkem. A to všecko ta železito-sirnato-alkalická voda…

Tak ta dívka v národním kroji mává lahví divotvorné vody, tak ten omládlý stařík láme rozpustile berličky a ta vdova se veselí z nového života a mezitím se v lázeňském parku, květnatém a přísně souměrném, procházejí nemocní. A pod pavilónem, jehož střecha je v podobě mořské ulity, dují hudebníci do mosazných plechů a z trumpet se line předehra k opeře Alessandra Stradelly. Z barevného prospektu vane kořenný vzduch blízkých pahorků a vůně houbové omáčky z lázeňského hotelu, lahodný vítr čechrá květy rododendronů a účesy dam, kapelník snivě mává taktovkou, vodotrysk stříká duhové paprsky, mezi stoly se čile zmítá číšník a stane vždycky tam, kde ho nevolali, nějaká paní tlačí vozíček s neduživým starcem. Navštivte lázně Džbery pod Skálou!

V létě toho roku přisupal vlak, vyvrhl ze svých útrob několik balíků, kufrů a beden a pak staršího již pána, zažloutlé a starostlivé tváře, plné záhybů, jaké krášlí jezevčíka. Z nádražní budovy se ozývalo klepání telegrafu, nějaký hlas zařval „hotovo“ a bylo horko. Pán měl modré brýle a byl obklopen množstvím zavazadel, plédů a dvěma dcerami, dvěma cestovními kostýmy, jež halily dvoje rudovlasé, modrooké, úsměvné, zaokrouhlené, vyzývavé mládí s drzými nosíky. Byla to dvojčata ve stáří dvacíti let, jedno o sedm minut starší. Za nimi se valil dvanáctiletý jinoch, rozkročený jako mořský vlk, ošlehaný větry oceánů, ježatý, temný, ponurého vzhledu, ve skautských kalhotách a s dýkou za koženým pasem. Divoký západ zíral mu z tváře, zastíněné širokým kloboukem. Mořský vlk se nazýval Lubomír, kvarta B reálného gymnázia, reparát z matematiky (nespravedlivý reparát – kantor je sprosťák). Pravé jméno tohoto muže je však Deštivá tvář, náčelník Cherokésů. Brejlatý mládenec podlouhlého rozměru, studující filozofie, který stál po boku dýky za koženým pasem, nazývá se Jindřich Kebrle. Byl zjednán k tomu, aby dohlížel na náčelníka, snažil se zjemniti mravy drsného válečníka a opakoval s ním matematiku. Studující filozofie naléval do něho kvadratické rovnice, všemožné sinusy a kosinusy, avšak věda se vypařovala z těla Deštivé tváře beze stopy. Kultura nemohla zdeptati zjizveného bojovníka. Životní plán kvartána B byl hotov a nedalo se na něm nic měnit. Velký Manitou je svědek! Opovrhnuv vědou a naukami odjede pohlavár se svým škunerem do Aljašky, tam nabude velikého jmění rýžováním zlata, načež se ožení s Gretou Garbo a získá slávu jako detektiv. Než se tak stane, spoutá ve sklepení filozofa Jindřicha Kebrle a vstrčí mu do úst roubík. Já ti dám kosinusy, smrdutý kojote!

Tento zástup doplňovala stařičká fenka Bibi, křivonohé stvoření s plesnivou hubou, která teskně pohlížela na jízdní řád, vyvěšený na stěně nádražní dvorany, třesouc se na celém těle. A všechny ty kufry a ten psík, ty balíky a pán s modrými brýlemi, plédy a pohlavár Cherokésů, krabice a dvojčata v anglických kostýmech i studující filozofie Jindřich, celý tento pestrý a nepokojný systém podléhá dámě se skřipcem a stuhou.

Jméno dámy se skřipcem a stuhou jest Klementýna Dynderová, narozená v době Jubilejní výstavy v Praze. Dcera vrchního finančního rady, majitele Řádu železné koruny třetí třídy a hustých licousů. Dáma, nemohouc nalézti ženicha, vrhla se do víru vzdělanosti. Nejdříve se chtěla oddat hudbě, ale hudba se od ní nedala ujařmit a statečně oponovala. Načež se dáma se skřipcem a stuhou věnovala emancipačnímu hnutí a hodlala zničit mužské plemeno prostředkem všeobecného hlasovacího práva. To se nezdařilo zcela, a tak se stala stoupenkyní Mazdaznanu a oddávala se dechovým cvičením a vůbec chtěla odníti přírodě její tajemství. V té době navštěvovala přednášky jednoho proroka s černým plnovousem, který tvrdil, že příroda je chrám, a že nejsnáze vnikneme do tajností záhrobí, jestliže si předplatíme jeho časopis, který vydával s jedním majitelem realitní kanceláře. Spojení okultního bádání se zájmy trhu s realitami se dařilo po nějaký čas, později však měl majitel realitní kanceláře nějaké nedorozumění se soudy, a tak zanikly hermetické vědy. Na štěstí se dáma se skřipcem a stuhou brzy nato stala paní Dynderovou a provozovala stav manželský s nezkrotným temperamentem. Ale vzdělanost na ní lpěla jako dehtový nátěr, ať dělala, co dělala.

Na prahu kanceláře se objevil telegrafista, mladík s připlesklým nosem, ale idealista s vydatnou vegetací na hlavě, která se počínala u samého obočí. Zadíval se na dvojčata a nadšený obdiv mu šplíchl do tváře; i sáhl si na kravatu a elegantně vysunul dopředu pravou nohu, jako by stál před fotografickým aparátem. Od této chvíle bude mu telegrafní přístroj tikat píseň o lásce. Jakýsi rolník, který právě čerpal vodu do plechového poháru, místo aby utišil svou žízeň, vypoulil oči a nalil si vodu za krk. Nějaká stařena, ohnutá pod nůší s pruhovanou peřinou, objala uctivým pohledem obě slečny a zvolala: „Pánbůh požehnej!“ I odplivla si, aby neuhranula. Přednosta stanice, bytelný a sporý pán, zamlaskal, vypjal se do pozoru a galantně zasalutoval. I ten umouněný kluk, který se snažil podvodně vylákat z automatu kouskem plíšku čokoládový bonbón, zanechal svého zločinného počínání, i otevřel ústa, snaže se rozhodnout, která z dívek by byla hezčí. Avšak slečny si nevšímaly rozruchu, který způsobily; současně sáhly do kabelky, přikrášlily si rty tyčinkou a laskavě se usmály na svůj obraz v zrcadle. Zatím však kvartán B s pohledem odhodlaným, s dlaní na jilci dýky se plížil dvoranou, hledaje stopy indiánských koní, o nichž soudil, že se nedávno napájeli u nádražní pumpy. Fenka Bibi pak odvrátila smutný zrak od jízdního řádu, jehož četba jí asi neposkytla útěchy, a čichla si k botě přednosty stanice. Nenašla asi v zápachu erární boty nic zajímavého, a tak žalně zívla a opět se třásla na celém těle.