Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10
Několik filozofických myšlenek o rybářství.
Klecavý hodinář chytil královnu ryb.
Bakterie slaví orgie.
Hra v kuličky příčinou sváru mezi bratry

Zelené olšiny dýchají chladem. Nad hladinou tiché říčky tančí modrá a hnědá šídla, štíhlá vážka se míhá jako průhledný stín. Z blízkého města je slyšet klinkání zvonku a neurčitý šumot. Když zavane vítr, přinese s sebou kus melodie, kterou vyluzuje promenádní koncert. Sedlák seče otavu a sviští kosa. Žemlově zbarvený psík udatně doráží na pasoucí se kozu. Když koza hrozivě skloní hlavu, tu žemlovec uskočí a zpovzdáli nadává. Je nedělní odpoledne.

Na břehu řeky se uvelebil hostinský od Kamenného stolu. Třímá rybářský prut, zasmušile pohlížeje v místo, kde se ponořila udice s vnadidlem. Hostinskému po boku seděl rada Dyndera s kotýlkem na hlavě, celý obložen pestrými plédy. Pán s modrými brýlemi se usmíval oním neurčitým, umdleným úsměvem, jaký je vlastní lázeňským hostům, když se myšlenky neurčitě rozplývají pod zářivým blankytem oblohy. Čas se zastavil nad krajinou, zalitou slunečním jasem, nad lukami, zpívajícími ukrytým hmyzem, nad červenými střechami selských usedlostí. Chorý muž opatroval nádobu, v níž se kroutily žížaly, a jeho pohled byl ponořen v tůň, nad níž visely černé kořeny olší a vrb.

A hostinský, pohybuje sovím obočím, sledoval splávek, který se kolébal na hladině vlídné řeky, a mluvil: „Už třicet let se oddávám rybářskému sportu. Svedl mne k tomu markytán od našeho regimentu, když jsem sloužil na vojně. To byl člověk, který neznal nic jiného než ryby. Nosil jsem mu rybářské náčiní a propadl jsem tomu úplně. Neblahá vášeň!“

„Proč?“ mírně namítl rada Dyndera. „Rybaření je sport ušlechtilý. Sílí nervy a zahání marné myšlenky. Je to nejlepší obrana proti pokušení. Rybář si nešmodrchá život ženskými, je prost pýchy, nemá ctižádosti. Nezapomínejte, že z řad rybářů vzešli apoštolově křesťanské víry.“

„Pěkně ušlechtilý sport,“ mumlal hostinský hořce, „já sám nejlépe vím, jaká je to ušlechtilost. Od božího rána sedím na břehu a čumím do vody. Ráno vstávám s kapry, snídám se štikami, obědvám s mníky a večeřím s karasy. Kolem mne v povětří ustavičně plavou ryby. Moje hlava je rybník, kde se prohání vodní havěť. Ve snu se na mne šklebí padesátikilový sumec, kapři pohybují vousy a už držím dvoumetrového úhoře. Ráno u řeky, odpoledne jak by smet. Nevím, co je to domov, ženu zanedbávám, personál mi divočí. Nesvětím neděle ani svátky, službám božím neobcuji. Jsem jako ten pohan, a vy řeknete ušlechtilý sport…“

Pán s modrými brýlemi odpověděl na to neurčitým pohledem a hostinský zlobivě pokračoval: „Kdybych aspoň něco chytil, pak neříkám nic. Nemám štěstí, v tom to vězí, pane můj a příteli. Znal jsem jednoho hodináře – človíček nevzhledný, za groš kudla. Kdybyste ho potkal, dal byste mu krejcar. A vidíte, tuhle chytil štiku, královnu všech štik, tak velikou, jako je sám. Nevzdělaný člověk, a takové štěstí. Kloudnou odpověď neumí dát, šlape si na jazyk. – A co já?“ zvolal hostinský (...)

(......)