Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13
Percy miluje poezii, také Gaston je z formy.
Zástupce veřejného mínění aneb Zdejší příroda je velebná

Objevily se dvě rudé hlavy jako měděné přilbice starých válečníků, za drátěným plotem tenisového dvorce se mihly bílé šaty, posázené knoflíčky odshora dolů. Sportovní obličej krasavce Gastona zbrunátněl jako cihla, líc přítele Percyho zbělela jako malta.

Krasavec Gaston, sapristi, ucítil slabost v lýtkách; ústa se mu zkřivila jako otazník. Přítele Percyho zachvátilo divné třesení, brada mu obživla a hbitě komíhala nahoru a dolů.

„Dobrého jitra vespolek, pánové,“ zdvořile pozdravila dvojčata. „Doufáme, že jsme vás dlouho nenechaly čekat.“

Švihák Gaston zdvihl ruce na znamení protestu a vypustil galantní: „Ó!“

„Proto,“ udělala si Věra. „Nemám ráda takové pány, kteří se ustavičně dívají na hodinky a lají nedochvilným ženám.“

Přítel Percy něco zasípěl. Alena se na něho zkoumavě zahleděla,

„Nejste nemocen, pane Netrefený?“ otázala se starostlivě. „Koukám, že jste nějak pobledlý. Měl byste jít domů a vypotit se.“

„Nechci se potit,“ zaúpěl jinoch.

„Pro mne se nemusíte potit,“ urazila se Alena. „Já to s vámi myslím dobře. Nechci, abyste vzal újmu na svém zdraví.“

„Budete hrát, pane Netrefený?“ ptala se Věra. „Mohli bychom si dát double.“

„Ava… va… va…,“ zaklepala brada.

„Cože?“ podivila se Věra.

„On nehraje,“ objasnil krasavec Gaston s přezíravou blahosklonností. „Neumí se na to ani podívat. Kolikrát jsem mu kázal, že dokonalý muž, není-liž pravda, muž, který chce být dneska na výši, nesmí zanedbávat sport. Ale on –“ Švihák unaveně mávl rukou.

„Třebas miluje poezii?“ zkoumala Alena.

„I to je možné,“ odpověděl Gaston s opovržením. „To není pravda,“ vzplanul přítel Percy.

„Nemilujete poezii?“ podivila se Alena. „A vidíte, to zas já velmi.“

Nešťastný Percy zamumlal, že v tomto případě on také miluje poezii.

Alena usedla na lavičku a podrobila přítele Percyho zevrubnému výslechu. Kterému básníku obzvláště dává přednost? Percy zašilhal stranou a zabručel, že přijde na to. Jestli nahlas recituje verše? Někdy ano, sípěl Percy. A kde přednáší verše? Doma, nebo v kanceláři?

„V kanceláři na to není čas,“ vece Percy. „V advokátní kanceláři se nikdy nepřednášejí básně.“

„Zdá se mi, že sám píšete básně.“

„Já ne, ale druhý koncipient.“

Mezitím Gaston vyzval Věru k utkání a jeho obličej se oblékl v nejsportovnější výraz. Poskočil, zamával raketou, míček přeletěl drátěnou ohradu a zmizel ve vesmíru. Později ho sběrač nalezl v příkopě, hustě zarostlém lopuchem.

Při dalším pokusu mu raketa vyletěla z ruky.

„Ou!“ vykřikl omluvně a zdvihl raketu. Otáčel tento nástroj v rukou, zevrubně jej prohlížel ze všech stran a náramně se divil. Opravdu, byla to nějaká potutelná raketa. Umínila si provádět nejsvévolnější kousky. Schválně míjela míčky, a když se jí někdy uráčilo trefit, odpálila do autu.

Gaston vrtěl hlavou a bručel, že je blázen.

„Ale vždyť je to tak jednoduché,“ volala Věra povzbudivě, „dejte jen (...)

(......)