Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

24
„Ze začátku je to samý marinovaný úhoř, ale ty konce!“
Honba za nevěrnou ženou.
Je třeba vařit povidla

A nesnášenlivý vítr se rval se stromovím, hrál na ďáblovy varhany, šelestil v hromadách uschlého listí a jako toulavý vlk vyl po polích. Země voněla syrovostí. Na nebi se objevil farao na voze, obklopen zástupem divokých ozbrojenců; záhy se všechno smíchalo ve zmatené bitvě a obloha zčernala. Soumrak vylézal ze všech koutů a tkal svá přadena přes všechna prostranství. Bylo smutno.

Jednoho nevlídného rána se probudil hostinský Šimon Tatrmuž; dusný den mu našeptával, že není všechno v pořádku. Bylo mu chladno a těsněji přitáhl peřinu. Stejně mu bylo sychravo, něco mu chybělo a to mu nedávalo usnout. V pokoji vládlo podivné ticho; na okna ťukal déšť.

„Není to jaksi ono,“ mumlal hostinský.

Byl zvyklý, že paní Božena naplňuje komnatu melodickým chrupáním; nyní nic neslyšel. Sáhl rukou do sousední postele, ale nahmatal jenom vychladlé peřiny. Jat zlým podezřením vztyčil se na lůžku a rozsvítil lampičku.

Lože paní hostinské bylo prázdné; bylo odestláno, ale netknuto; a na nočním stolku se bělala obálka. Hostinský se chopil obálky, roztrhl ji a vybalil čtvrtku papíru.

„A pro pána krále!“ zabreptal. „Co by to mělo znamenat?“

Vyskočil z postele a sháněl se po brýlích; všechno převrátil a nakonec nalezl brýle v pytlíku na tabák.

Poznal rukopis své choti. Psala mu:

Drazemilovaný můži! Předem přijmi srdečný pozdrav se stálou vzpomínkou, jak se pořád máš, já se mám dobře. Neměj mi za zlé, že jsem šla za hlasem svého srdce, neb láska si nedá poroučet. Byla jsem ti věrnou ženou, jelikož jsem u oltáře přisahala, ale tys na mě bručel a byls kolikrát sprostý. Moji maminku jsi vyhodil, proč…?

„Však ona dobře věděla, proč,“ bručel hostinský, „a kdyby přišla ještě jednou, tak poletí zas, stará treperenda. A kde jsem přestal?“

… proč? Ona nikomu nepřekáží, ale Ty držíš jen na svou přízeň. Jen si vzpomeň na švaříčka Emila, jak pořád loudil a všecko mu bylo málo. Kdyby přišel Vaňásek prodávat drůbež, tak neber, on neví, co za to chtít, prodal mně kohouta, takového chcípáka, tuhý jako podešev, dva dni jsem ho vařila, Vaňásek povídal, že je mladý, přece, milostpaní, vám bych ho nenabízel a pivovaru se musí platit účet a taky je splatná pojistka, na všechno musím myslit. Drazemilovaný muži, já vím, že budeš nadávat, ale copak je to platné, mladá krev má svá práva a Ty jseš starý paprika…

„Pardon, pardon!“ zařval pan Tatrmuž, „tohle se mně nesmí říct. Já jsem na ženění nemyslil a kdopak pořád vzkazoval? Kdopak se nechal slyšet, že mě na rukou bude nosit a do hrobu mně poslouží? Aha!“

… starý paprika, měl sis vyhledat ženu, která by Ti byla růveň, já chci ještě užívat, láska není žádný hřích, to řekl pan Mertens, on má takový milý kukuč, já jsem nýčko s ním, on mně dělá, co mně na očích vidí, v jeho náručí jsem poznala pravě štěstí, pan Mertens je takový něžný, Boženko sem, Boženko tam, nechtěla bys něco sladkého nebo spíš pikantního, (...)

(......)