Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

39
Poselství paní Boženy.
Jest paní Božena zmije, či není zmije?

V tyto dny doručil křepký listonoš psaní hostinskému od Kamenného stolu. Když hostinský Spytihněv vzal dopis do rukou, tu nepoznal okamžitě rukopis na adrese, ale pocítil, že z těch tahů zavanulo na něho čímsi milým a vzdáleným, co připomínalo dětství; a to dětství bylo spojeno s představou čehosi sladkého, sytého. I zdálo se mu, že se znenadání octl v jasně osvětleném pokoji, prosyceném vůní hebké, husté čokolády. Roztrhl obálku tak opatrně, jako by byla z máslového těsta a on se bál, aby se mu v rukou nerozsypala, a četl:

Drazemilovaní moji synovci Spytíku a Tomášku! Předem přijměte srdečný pozdrav se stálou vzpomínkou, jak se máte, co děláte. Já se mám chvála pánubohu dobře, jsem spokojena, nenaříkám si, někdy je to horší, jindy je to zas lepší, jak se to holt šikuje, to jináč nejde. Jen když je zdraví, to ostatní přijde samo. Některá štace je ovšem špatná, když jest obecenstvo nekulturní a neví skrz samou rozmazlenost, co by chtělo. Dáváme mu klasiku, oni křičí, že chtějí něco lehčího, že prý po klasickém dramatě mají špatné sny a na učenost nemají hlavu, tak dáváme operety nebo frašky, zas to není ono, že by chtěli něco vzdělanějšího, tak si to vemte.

Ale zato jinde máme porozumění, obchody jdou dobře, spokojenost na všech stranách. Tuhle jsme dávali Hamleta, můj Mistr choť hrál božsky, všichni byli celí pryč, jak to Mistr podal, bylo přes dvacet opon, zdejší pan učitel Kýra napsal kritiku, ve které stálo, že Mistr Benno Mertens uhodil na skryté struny a že by sám pan spisovatel Shakespeare měl radost, kdyby viděl své stěžejní dílo provedené s takovou péčí a porozuměním, ký div, že obecenstvo neskrblilo pochvalou, účinkující byli na svém místě, mám už těch kritik takovýhle štos, někdy si v nich říkám. Pan statkář Jouza poslal mému jako Mistru Mertensovi jakožto projev uznání podsvinče, u něhož byla vizitka „vřelé díky za duševní požitek“, mělo přes šest kilo, přišlo jako na zavolanou, majíce hosti, chtěla jsem je upéci, ale můj Mistr choť mi povídal, jdi mi od toho pryč, v úpravě selete je něco heroického ba osudného, to je stěžejní role pro mne, sám pekl, zaléval šťávou, opatrně kůžičku potíral mašlovačkou, až zrůžověla, byla jako mandle, k tomu bylo zelí po moravsku a knedlík, jenjen se to rozplývalo křupajíc, Mistr sám krájel a rozděloval porce, hosti byli spokojené, volajíce vivat a zdar!

Spytíku a Tomášku, snad mně máte za zlé, že jsem svého prvního chotě pana Šimona Tatrmuže zrádně opustila neb si to za svou dobrotu nezasloužil to sama uznávám, někdy si dělám výčitky a říkám si jseš zmije, jindy si to zas v hlavě přeložím a pak si řeknu nejseš zmije, jdouc za hlasem svého srdce přece nezahrabeš své mladé léta, ba ne, povídá mně vnitřní hlas jseš zmije a jaká neb jsi hostinského do hrobu připravila jak k tomu přijde?, ale hned nato povídá mně vnitřní hlas jaká zmije bóžinku to jsou nějaké štráchy, takových pádů je dneska habaděj, v novinách se o tom (...)

(......)