Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

42
Krasavec Gaston a přítel Percy dali se na spisovatele.
Bouře nad hostincem U kamenného stolu

„Poměry v jednom zdejším hostinci,“ psal v posledním čísle radikální, nezávislý, vlastenecký a k inzerci nejzpůsobilejší týdeník Národovec ze Džber a okolí, „staly se v poslední době neudržitelnými. Naše vždy bdělá péče o veřejné blaho nás nutí, abychom k této věci zaujali nesmiřitelný postoj. Ta tam je sousedská shoda a svornost, jež v zmíněném hostinci vládla za časů nezapomenutelného pana Š. T., jehož kulantnost je dosud v dobré paměti. Ten tam je řízný ležák přímo od čepu a Ia chutné domácí obědy. To, co se tam nyní za drahé peníze nabízí, jsou bídné patoky a do stravování jsou všeobecné stížnosti. Noví páni, kteří k nám přivandrovali bůhví odkud, nejsouce odborníky, nemají zdání, jak vést živnost hostinskou, aby tato zdárně prosperovala. Jest také třeba vrhnouti pronikavé světlo na chování těch nafoukaných mladých pánů, kteří u nás chtějí zavésti mravy pražské periférie. Nedávno byl hostinec jevištěm skandálního výjevu, jenž poněkud odhaluje clonu, která zakrývá zákulisí tohoto podezřelého místa. Dva zdejší, všeobecně vážení občané přišli do zmíněného hostince, aby se v klidu pobavili. Ajta, co se stalo? Klidní hosté, aniž dali nejmenší příčinu, byli surově nynějšími majiteli napadeni a ztýráni. Jen rozvážnosti a energickému zakročení stráže bezpečnosti jest děkovati, že nedošlo k nejhoršímu…“

Časopis varoval majitele dotyčného, prozatím nejmenovaného hostince, aby nenapínali trpělivost mírumilovného obyvatelstva, neboť každá trpělivost má své meze. Sliboval, že si posvítí na neudržitelné poměry sociální, jež vládnou v hostinci. Poukazoval na to, že noví hostinští poškodili řadu drobných podnikatelů, kteří beztak úpějí pod tíhou nesnesitelných břemen daňových, a ti dodavatelé jsou nuceni své nároky uplatňovati soudně. Stať opatrně v mnohých oklikách a zákrutech naznačovala, že podle některých hlasů se s poslední vůlí nebožtíka hostinského staly jakési nekalé manipulace a že bude třeba tu záležitost zevrubně vyšetřit. Článek, vyzdobený mnohými latinskými zvoláními, jako Caveant consules a Hic Rhodus, sliboval pokračování v příštím čísle.

Bylo pak viděti krasavce Gastona a jeho přítele Percyho pobíhající po městě s kapsami naditými několika exempláři místního časopisu. Zastavovali na ulici občany a nutili je, aby si přečetli onen zajímavý článek. Mnozí usuzovali, snad nesprávně, že novinářský útok byl inspirován právě těmito mladými pány; že snad zhrzená láska k dvěma ryšavým slečnám dala vzniknouti tomuto literárnímu dílu. Pokud se Gastona týče, ten takové pověsti popíral. Když na to přišla řeč, světácký účetní nastrojil unuděnou tvář, é… hm… žena…? Kýho kozla…! Že by našine… k smíchu… Mečel, křivě ústa, a unaveně mával rukou, oděnou v citrónově žlutou rukavičku.

Podle pravdy však oba šviháci zakysli žárlivostí, napojili se žlučí a živili v sobě pomstychtivost. Nyní se jim naskýtala (...)

(......)