Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
O půvabech lázeňské architektury.
O dvou krasavcích aneb „Má úcta, pane účetní!“

Lázeňský dům, který tvořil střed města, vábil duši milovnou umění svou nádherou a okázalostí. Zdálo se, že architekt a cukrář spojili své vlohy, aby vytvořili gigantický smetanový dort, jaký bývá hlavní atrakcí při slavných veselkách. Někomu mohla tato budova připomínati též orchestrion, jenž po vhození padésátihaléře spustí ryčný Pochod gladiátorů. Byl to dům vystavěný ve slohu lázeňském, ve slohu to, o němž v žádných dějinách stavitelství není zmínky.

Nad hlavním vchodem v podobě slavobrány zavinil malíř obraz polonahé ženy, která odpočívá na hedvábném otomanu pod košatým stromem, honosícím se svinibrodskou zelení a jasně žlutými plody. Ona polonahá paní třímá v natažené ruce pohár; snad se chce napít, snad si chce s někým přiťuknout. Ale jí nablízku nikdo není, nepočítáme-li dva andělíčky, kteří se vznášejí v povětří a vržou při tom na housle. Proč tak činí, se nikdo nikdy nedozví; a dáma odpočívající na pohovce se usmívá záludným úsměvem…

Avšak i jinak poskytuje Lázeňský dům hojnou pastvu očí tomu, jenž jest zanícen pro výtvarné hodnoty. Průčelí paláce bylo vykotláno mnohými výklenky, v nichž zaujaly místa pískovcové ženy s hrdými tvářemi a vyklenutými ňadry. Ony panny se střídají s vousatými starci, jejichž kamenné obličeje vypařují učenost. Starci nalévají z kamenných džbánů do kamenných číší kamennou tekutinu; jejich vous prozrazuje, že probádali léčivou moc přírody; ženy pak symbolicky představují zdraví a sílu.

Lázeňský dům vévodil parku, souměrně rozdělenému na kruhy, obdélníky a kosočtverce. Městský zahradník si podrobil přírodu, přinutiv stromy a keře, aby rostly tak, jak nikdy nerostou. Kmeny podpíraly koruny v podobě globů, myrtové keře se snažily, aby vyhlížely jako jehlance nebo truhličky na uhlí. Veškerá tato geometrie se pestřila maceškami, rododendrony, rozrazilem a růžemi, které se táhly v podobě rovných stuh, neodvažujíce se vybočit z řady. Všechno rostlinstvo bylo poslušno zahradníka, jehož duše byla souměrná a jehož city, myšlenky a naděje zajisté také tvořily čtverce, kosodélníky a kruhy. Okrašlovací spolek přispěl též svou hřivnou k zvelebení této spoutané přírody tím, že nasel mezi záhony tabulky s nápisy, nabádající obecenstvo, aby ctilo tento kousek stvoření, a hrozící pokutami těm, kteří by chtěli trhat, lámat, šlapat. Uprostřed pak kruhovitých záhonů zamračeně trčely palmy, jaké stíní klavír v salóně zkoušeného učitele hudby.

Po pískovaných cestách se váhavě pohybovali lázeňští hosté, nachýlení pod břemenem věku a dotěrných neduhů. Šinuli se mdle jako lidé, kteří nemají co zmeškat, a jejich údy byly spoutány nudou. Na židličkách seděly uniformované chůvy, které pohybovaly kočárky. V ruce držely obrázkový časopis a jejich oči dychtivě sály písemnictví o tom, že jakýsi sportovec, magistrátní úředník, letec a vůbec milionář si oblíbil chudou krámskou nebo slečnu pokladní, jež mimo své poctivosti, mladé krásy a (...)

(......)