Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17

Mladý Štorkán se podíval na prázdné místo, kde sedává slečna Jarmila, a neříkal nic. Když zapadly za ním dveře jeho kanceláře, tu projevil Hustoles účetnímu, že by rád věděl, kde trčí ta žába.

Účetní pokrčil rameny a odvětil v tom smyslu, že nehasí, co ho nepálí.

„Z toho může bejt velkej élent^[2],“ věštil sluha. „Co nám to jenom ta slečinka dělá? Přece ví, co se patří.“

„Radši od toho dál,“ mínil účetní.

Po chvíli se otevřely dveře a jimi se vysunula hlava mladého šéfa: „Slečna ještě nepřišla?“

„Poslušně hlásím: Nikterak nepřišla,“ děl sluha.

Šéf se zachmuřeně podíval na hodinky. Dveře zapadly.

Uplynulo asi čtvrt hodiny a do kanceláře vpadla písařka. Byla vzrušena a její tváře byly zardělé spěchem.

Sluha přispěchal a počal naříkat přidušeným hlasem: „Slečinko, copak se tohle smí? Všichni jsme pohromadě a pracujeme, jenom vy jste zaspala. Dědek se dívá, jako by nás chtěl všecky povraždit. Slečinko, slečinko… Tohle nám nesmíte dělat. Jděte k starýmu a vysvětlete mu to. Snad si dá od vás říct.“

Písařka stojí před přísným šéfem; ten se dívá na hodinky a ptá se sarkasticky: „Jak jste se vyspala?“

Slečna se přiznala, že skutečně zaspala. Na tváři mladého Štorkána vyvstala dvojklanná žíla. Zdvihl hlas a chtěl vědět, jak je možno zaspat.

Písařka plačtivě vysvětlovala, že byla unavena a že ji spánek přemohl. Její matka je nemocná a ona ji musí ošetřovat.

„Nevěděl jsem, že máte nemocnou matku,“ řekl šéf nedůvěřivě. „Proč ji nedáte do nemocnice?“

Písařka sklonila hlavu. Není peněz na nemocnici. Shání vedlejší výdělky, aby mohla opatřit všecky potřeby v domácnosti. Neduh její matky vyžaduje ošetření specialistou. Nemocenská pokladna jí nechce odborného lékaře povolit. V noci píše adresy, ale to nikam nestačí.

Mladý Štorkán vyskočil a měřil pobouřeně svou pisárnu.

„Po nocích adresy opisovat,“ bouřil, „neslýcháno! To nemohu trpět!“

Zastavil se před ní: „Co když sama onemocníte?“

Slečna mlčela.

Štorkán se zadumal. – Co víme jeden o druhém? – přemítal hořce. – Tady to mladé stvoření ve dne vysedává v kanceláři a v noci ošetřuje nemocnou matku.

Zahřměl: „Netrpím! Zakazuji! Matku odvézt do nemocnice a účty za léčení posílat mně! Rozuměla jste?“

Slečna mu chtěla děkovat, ale mladý muž se zaškaredil.

Pokračoval laskavějším hlasem: „A od prvního vám zlepším plat. Řekněte účetnímu, ať mi připomene.“

Odměnila ho zářivým pohledem, a vida – ten přísný (...)

(......)