Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

54

Konečně se plukovník vypovídal; důstojníci směli odstoupit. Vojáci dostali oddych; nohy jim podklesly a země přitáhla znavená těla. Rozložili se po kvetoucí lučině, na niž blízký háj vrhal kmitavé stíny. Mladí vojáci kam padli, tam zůstali ležet. Avšak staří domobranci pečlivě si vyhlédli místo k odpočinku; než usedli, zkoumali, není-li vlhká země a nejsou-li nablízku mravenci. Popřáli si odpočinku teprve tehdy, když se postarali o své věci. Někteří si svlékali boty a prohlíželi zrasované nohy.

Áááách! To se to, panečku, leží… Hedvábný vítr se potácel jako opilý a lichotivě vysušoval zpocená čela. Osikové listí se chvělo na dlouhých stopkách; z hájku čpělo po loňském listí; svět voněl. V bojovnících se znenáhla probouzel život; síly se vracely; se zasmušilým uspokojením počali nadávat na to věčné plahočení.

Mezi hloučky odpočívajících vojáků se kmital důstojnický sluha Raboch. Zarudlý obličej se tváří významně, jako by se za ním skrývala všelijaká tajemství. Jako by něco věděl, ale co – nepoví. Oči mu hrají jako dovádivé myšky; nastavuje uši, vždy dychtivé novinek.

Vojáci se ho vyptávají. Hej ty, Rabochu, ty přece všechno víš. Jak dlouho se ještě dneska půjde? Kdy bude oběd? Kde se bude nocovat?

Raboch krčí rameny. Ví jenom tolik, že osmadevadesátí dnes již dále nepůjdou; ubytovali se v blízké vesnici.

„Toť se ví,“ bručí nespokojené hlasy. „Osmadevadesátí… Ti měli vždycky štěstí…“

„Dovedli se narodit, chlapi…“

„My, osmnáctí, jsme ten nejnešťastnější regiment, pamatujte si to.“

„Když se něco semele – koho tam pošlou?“

„Nebo když je nějaká špinavá práce, hned si vzpomenou na osmnácté.“

„Když je něco dobrého k snědku nebo k pití, to nás neznají.“

„A hoši, pamatujte si to, že z celého regimentu má to nejhorší pátý baťák.“

„A v pátém baťáku má se osmnáctá kumpačka vždycky blbě. Ta je nejdřív na ráně. Kdybych měl ještě jednou přijít do pole, tak se nikdy už nedám k osmnácté.“

„Zato však u osmnáctky jsou ti nejlepší kluci. Nejupřímnější kamarádi a dobří mládenci, co nezkazí žádnou legraci.“

„To máš zase pravdu.“

„Tak co bude s námi, nevíš?“ otázal se četař Náhlovský. Raboch zavrtěl hlavou a významně zvedl obočí.

„Tak koukej mazat, mrťafo, když nic nevíš!“ rozvztekal se četař.

Šedivý domobranec pokojně kouřil, ruce za hlavou, opřen o baťoh. Svobodník Semecký si něco zapisuje do notesu. Netají se tím, že si vede deník o všech důležitých událostech, a je přesvědčen, že jeho svědectví bude mít jednou pro historii velkou cenu. K jednoročnímu dobrovolníkovi Burešovi přistoupil praporcik Klepš a nabídl mu koflíček s vystydlým čajem. Růžový dobrovolník pil a praporčík se na něho dojatě (...)

(......)