Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

A zase se octl na náměstí. Vyjasnilo se a vítr se utišil. Nad okresním městem se klenula zářivá obloha a nad střechou okresního hejtmanství si pohrávalo několik kyprých mráčků. Před krámem řezníka Císaře dřímal starý kůň a stříhal ušima, na které chtivě dorážely mouchy. Jakýsi dělník projel na velocipedu, veza na řídítkách dítě. Služky s konvemi obstoupily hydrant. Krtičnatý číšník vyšel před hospodu a cinkal drobnými v kapse. Slunce zářilo a po ulici běžel stín.

Byl dlouhý, předlouhý čas v okresním městě; zdálo se, že hodinové ručičky trčí na jednom místě. Hejno holubů vzlétlo s hlučným pleskotem a kroužilo kolem radniční věže. Chvílemi se ptáci jevili jako černé body, ale když se obrátili ke slunci, tu jejich křídla se zaleskla stříbrem. Jaroslav zašel do městské čítárny, kamž ho pudila touha po potištěném papíru. Podle mrzutého a nespořádaného vzhledu této místnosti poznal, že sem už dávno nikdo nevkročil. Z novinových rámů vlály potrhané časopisy; zažloutlé zprávy generálních štábů hlásaly stará vítězství. Desátník se počal probírati v kožených deskách revuí a měsíčníků, rozložených na pultě. Zanechal toho, když pod nápisem Moderní revue našel Cyklistický obzor a v deskách, které slibovaly Zlatou Prahu, se objevila Výroční zpráva městské spořitelny z roku 1915.

Klaply dveře a jimi vstoupil profesor Pošusta. Zestárl a jeho tvář se propadla. Nicméně junácky nesl holou hlavu a stále ještě nosil skautské kalhoty, které obnažovaly kolena. Avšak místo lodenové kazajky nosil starý, lesklý císařský kabát, naditý brožurami. Jeho záda tížil nacpaný batoh.

Profesorovy tmavé oči za skřipcem se laskavě usmály; přidušeným hlasem vítal bývalého žáka. Desátník mimoděk srazil podpatky a studentsky se zarděl.

„Mám před sebou cestu,“ zaševelil profesor. „Jdu do Panenského mlýna za aprovizací. Snad se mi dnes podaří něco sehnat. Vidíte, jaké starosti má nyní váš bývalý učitel.“

Nechtěl by pan Štědrý profesora doprovodit? Ovšem, nemá-li náhodou nic na práci. Profesorovi by to bylo velmi milé; měl by příležitost osvěžit si staré vzpomínky.

Kráčeli kaštanovou alejí, podél hraběcího zámku, jehož čtyři čtverhranné věže posupně trčely nad městem. Alej chrastěla zažloutlými listy, padaly ježaté plody, obnažujíce tmavé kaštany, podobné vybroušeným achátům. Profesor se rozpovídal. Mluvil o gymnáziu a jeho tvář potemněla. Málo se učí, zejména v zimě, protože je nedostatek uhlí. Většinu žáků z posledních tříd vzali na vojnu a ti, kteří zbyli, musí se zaměstnávat válečnými úkony. Pravdu dí latiník, že inter arma silent Musae^[10]. Mládež, ponechána sama sobě, divočí. To je špatná prognóza do budoucnosti.

Potkali venkovana s vozíkem, do něhož byl zapřažen starý strupatý pes. Věrné zvíře patřilo na pána nadšeným zrakem; ale venkovan si ho nevšímal, jsa ponořen v myšlenky. V ústí aleje stála socha evangelisty, jenž držel kamennou knihu s vyrytými řeckými písmeny. Slepýma očima zíral světec k zářivé modři nebes. U nohou sochy seděl žebrák (...)

(......)