Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Onoho dne vydal se Majorek na cestu k nádraží. Po dlouhou řadu let se dvakrát denně dostavoval k příjezdu vlaku, jako by čekal návštěvu. Rozumí se, že mu nikdo nepřijel; neměl příbuzných ani přátel, obklopovala ho prázdnota jako despotu.

Vysoký, s vysedlými lopatkami, bral se svou cestou, tvář obrostlá bílými štětinami, žebráckým plnovousem, který neroste; krhavé oči pohlížely přímo před sebe; nazelenalý knír se pohyboval. Na cestu mu svítilo bílé letní slunce. Kráčel uprostřed ulice, neboť chodníky byly zřízeny pro majetné lidi. Za ním se táhl zatuchlý zápach, který dráždil psy k zběsilosti.

Na nádraží seděla na lavici venkovská žena s kojencem v náručí; dítě vrnělo a matka je konejšila, broukajíc „kyš-kyš-kyškalanda“.

Pán v turistickém úboru prohlížel si fotografie, rozvěšené po stěnách. Mladík, zastříkaný vápnem a s papírovou čepicí na hlavě, vyšel z kanceláře, vleka žebřík. Spatřil žebráka, otočil se a jakoby náhodou dloubl ho žebříkem do břicha. Majorek ustoupil stranou, zamumlal a dělník se zachechtal.

V dálce tlumeně zazněla píšťala vlaku. Žebrák zpozoroval obchodníka Gustava Štědrého a smekl klobouk. Obchodník se dotkl okraje tvrďáku. Stál tu opřen o mohérový slunečník, podoben více úředníkovi než obchodníkovi. I jeho dlouhý černý kabát, vyrudlý do zelena, připomínal kancelistu v penzi. Na jeho tváři četl Majorek rozrušení; věděl, že obchodníka vždy znepokojuje příjezd vlaku.

Píšťala vlaku zazněla silněji a tento zvuk se roztříštil o stráň, zarostlou akáty a ořeším. Z kanceláře vyšel pán v červené čapce a sňal skřipec. Obchodník si pohladil žlutý knír. Parostroj s rachotem se přisupal do nádraží.

Žebrák uviděl mladíka ve skořicovém zvonovitém raglánu, který se tanečním krokem přiblížil k obchodníkovi. Gustav Štědrý vyšel mu vstříc a rozpřáhl náruč. Jeho oči zvlhly: stářím zmalomyslněl a byl náchylný k slzám. Mladý muž sňal preciózním pohybem lesklý cylindr a políbil obchodníka na tvář. Šedozelený knír žebrákův se začal pohybovat a ze zapadlých úst vycházela slova.

– A tak… A to se podívejme… Přijel Kamil, syn pana Štědrého… –

Vidí, kterak mladý muž hladí otce na zádech, a oba vycházejí z nádraží. Plížil se za nimi, napínaje sluch, neboť byl zvědav jako slepice. Věděl, že i jeho druhové v chudobinci jsou žádostivi novinek a že jim musí přinášet zprávy.

– Vida, přijel Kamil, syn obchodníka Štědrého… Copak, copak? Má tatínek radost? Užije syna? –

Pozoruje shrbená záda a zmačkaný zátylek obchodníkův, ale nemůže z nich vyzkoumati, má-li radost z příjezdu synova. S nedůvěrou zírá na citronově žluté polobotky, na lesklý cylindr i na to, jak mladý muž švihá rákoskou se stříbrným kováním.

– Proč přijel? – rozvažuje žebrák. – Svatodušní svátky jsou za námi. Není čas na návštěvy. Měl zůstat, kde byl… –

Zastavil se, neboť pozoroval, že obchodník zmírnil krok a prudce rozhazuje rukama. Slyšel, jak praví: „S cylindrem mi nesmíš chodit.“ Mladík cosi namítal, ale otec svéhlavě opakoval: „To je mně jedno, co se (...)

(......)