Karel Poláček

MARIÁŠ A JINÉ ŽIVNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Novináři

Nemyslím ovšem ty, kteří dělají noviny. Jako párkáři nedělají párků a kaštanáři kaštanů, tak i novináři novin nevyrábějí, nýbrž je pouze prodávají. Míním pouliční prodavače novin. Pozorujeme, že tato živnost utěšeně zkvétá od té doby, co byla zavedena volná kolportáž. Náš pouliční život má o zajímavost více.

Novináře rozdělujeme ve dva druhy. Novináři maloživnostníci mají balík novin pod paží a vykřikují názvy časopisů kolemjdoucím do obličeje hlasem sonorním, jaký mívají portýři na nádražích, kteří řvouce ohlašují odjezd vlaků. Novináři maloživnostníci jsou povětšině ženy a chlapci. Ženy bývají rozcuchané a divoké a chlapci mají příliš dlouhé rukávy, jež se velmi lesknou, a čepici se štítkem, obráceným nahoru. Avšak jsou také novináři, kteří si pomohli a pořídili si velký proutěný koš. A v tom koši svorně odpočívá Národní demokracie vedle Reformy, Venkov vedle Role; dobře se snáší České slovo s Národnímy listy i Čech s Lidovými listy, vedle nichž uloženy jsou Lidové noviny, které zapomněly, že měly spolu soudy, a vzájemně si křesťansky odpustily; i moudře disputuje Čas s Československou republikou o kulturních politických problémech. A uprostřed se blahobytně roztahuje Národní politika, vždycky nestranná a se vším spokojená, naditá opatrným vlastenectvím a inzeráty; pak tu máme také nový lísteček dubový, posud svinutý v poupě, které hraje zatím všemi barvami – někdy zardí se vyhrůžně barvou revoluční, s koalicí je, pokud rozměry listu stačí, velmi nespokojen a praví, že inzerce v tomto listě bude zajisté velmi výhodná. Má velmi skromný, řekli bychom vyčkávací název: Československé noviny. Tento časopis byl založen na základě pochmurné myšlenky, že státním zaměstnancům a učitelům utrhli z hubeného platu, poněvadž se musí šetřit. Toto něžné novinové poupě chvěje se v sychravém vzduchu novinářské konkurence o svoji zánovní existenci. A tak všecky strany a směry politické hodil novinář do jednoho koše. Jenom prý Právo lidu a Rudé právo nesmí ležeti vedle sebe. Jednou je dal jeden novinář k sobě a udělaly mu velkou škodu. „Tak vám,“ vypravoval jeden prodavač novin, „hodím do koše balík Práva lidu a na to Rudé právo. Koukám se kolem sebe na lidi a nic. Najednou velký rámus – vidím: v koši velká mela – lítají (...)

(......)