Karel Poláček

MARIÁŠ A JINÉ ŽIVNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kavárna

Vchod do kavárny je jinačí než do výčepu. Tam jsou obyčejné dvéře, na kterých jsou vymalována dvě zkřížená tága a tři kulečníkové koule; ale kavárna má mondénní otáčecí dveře, rozdělené na čtyři přihrádky. Do jedné z těchto přihrádek se vtlačíš, dveře tebou zatočí jako káča na kolotoči, a jsi uvnitř.

Z kavárenského zařízení padnou nám do očí především číšníci. Číšníky možno děliti obecně na dva druhy. Jednak je sklepník skutečně vrchní, který chodí mezi mramorovými stolky s vážností a grandezzou zplnomocněného ministra. Důtklivým voláním možno pohnouti tohoto pána, aby přijal peníze za požité pokrmy a nápoje; potom přistoupí vnadnými, tanečními kroky, řekne: „Račte,“ a obratně popíše malý lístek jakýmisi znaky, připomínajícími lékařský předpis, a přijme peníze se slovy: „Děkuju zdvořile – děkuju uctivě.“ – Dále jsou číšníci vrchní, a těm pěkně sluší bílý kabátek. Létají lokálem neslyšným letem nočních motýlů a servírují nápoje opisujíce spirálu, jejíž ohnisko nalézá se v blízkosti vašeho nosu. Mimo číšníky vrchní jsou tu ještě pikolové. To jsou nepatrné osoby, možno říci podrost stavu číšnického. Znakem pikolů je, že mívají pravidelně veliké, zarudlé ušní boltce a na temeni jim sedí chocholka, která je střapatá jako květ pupavy lesní. Pikolové jsou oděni v salonní oblek, jehož rukávy jsou lesklé jako povrchní fráze, kterými se prostému lidu hází písek do očí. Všechny popsané druhy číšníků velmi si libují v diškerecích.

Majitelem kavárny bývá maličký mužík lysé lebky, který má špičaté břicho, a to břicho lemuje zlatý řetěz, jako naši drahou vlast českou věnčí řetěz hor navzdory odvěkým nepřátelům našim. Těžké je povolání kavárníkovo. Několikráte za den musí projíti svým závodem a každému hostu zvláště se pokloniti. Při této pokloně řekne nosem: „Služebník,“ a mne si ručky. Státnímu úřadu statistickému jest odpověděti přesnými daty na otázku: Za sto roků kolik udělá kavárník kroků? Mimo popsanou úlohu jest povinností (...)

(......)