Karel Poláček

SE ŽLUTOU HVĚZDOU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1. II.

A najednou je tady únor a přese všechno člověk je jímán předtuchou jara.

* * *

Mám velkou potřebu věřit nikoli snad v zázraky, ale v tajemné a nevypočitatelné. Pamatuju se, že moje první zklamání v životě bylo poznání, že se hodinky musejí natahovat, aby šly. Do té doby jsem myslil, že jdou ustavičně. Chápu šílence, kteří přes všecka zklamání vynalézají ustavičně perpetuum mobile. Mám víru alchymistů, že náhodou objevím kámen mudrců přes všechny rovnice chemiků. Míval jsem zlost, když Zejstvo^[3] mně dávalo do talíře polévku po lžicích. Nechtěl jsem vědět, kolik lžic polévky talíř obsahuje. Mimo polévku má talíř obsahovat tajemství. Když jedu elektrikou známou cestou, zavírám oči a snažím se zapomenout stanice; když otevru oči, očekávám, že budu někde, kde jsem ještě nebyl.

* * *

Dnes jsem se dověděl, že se v pondělí jede do Plzně, prohlížet knihy v opuštěných domácnostech. Budiž bohu poručeno! Ale přese všecko: 26°.

2. II.

Odpoledne jsme byli u řed. Rinda na kávě. Všecko je tam křesťanské. Paní křesťanská, děti i příbytek. Každý židovský příbytek z části arizovaný vypadá poněkud roztržitě jako člověk, který už to má na jazyku a nemůže si vzpomenout.

* * *

Ne předtucha jara, ale opravdivé jaro. Pozoruji vrabce, kteří na balkóně sbírají drobečky. Vrabec se považuje za zloděje; má špatné svědomí; při zobání pořád šilhá, nepřiletí-li odněkud trest za to, že je živ a že se živí. Považuje se za ilegální existenci.

* * *

Večer byla u nás paní Strimplová s pí Vojtinou. Ukazovali rodinné fotografie. 28°.

3. II.

Tenorista ve skladišti nosí v kapse ladičku. Občas do ní foukne, ale protože je ustavičně zaměstnán, nemůže zpívat a aspoň si myslí nějakou árii.

* * *

Konec Aschermanky^[4]: „Pane vrchní, nemám lžičku.“ – „Vemte si ji od Dörflera^[5].“

* * *

Tajemství také jest: Zasadit semeno a čekat, co z toho bude. Když jsem byl malý, zasadil jsem na zahradě brk. Tázajícím jsem vysvětlil, že čekám, až z toho vyroste husa.

* * *

Půjdu raději spát.

Prý 26. t. m. půjde transport: 26°.

4. II.

V pondělí o 1 6. ráno pojede se do Plzně prohlížet knihy.

* * *

Velkou část myšlení věnují lidé času a jeho střídání. A skutečně největší senzace života vězí v tom, že „to utíká“. Jsme v úplném zajetí času; čas, toť osud. Bez času nebylo by lidí, protože by nebyly příčiny a následky. Jen v kategorii času může se odehrávati mnohost lidských osudů. Na jiných planetách je jiná představa času; např. na Neptunu by člověk za přestupek urážky na cti dostal několik set let vězení a tam by to bylo zcela v pořádku. V některém koutě Vesmíru snad už vůbec není čas; tam je asi umístěno peklo. Neboť peklo může být jenom statické.

* * *

Peklo ve vidění sv. Brigity představuje údolí věčné nudy. Nuda je tam, kde není řád, kde práce je nahražena konkludentními činy, činnost se vybíjí v překotných pohybech. Dostojevskij praví, že největší trest, který mohl postihnouti kátoržníky^[6], byla zbytečná práce; na příklad rozvážení (...)

(......)