Karel Poláček

POVÍDKY PANA KOČKODANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Potíže se spisováním

HLAVA PRVNÍ

Pancéřová tvrz – Odvážlivé odhodlání jednoho mladíka ztéci pancéřovou tvrz útokem
Duchaplnost a bílé kamaše

Nejrozšířenějším časopisem byl zajisté rodinný list Slovanský bazar.

Slovanský bazar byl starožitný list a velmi úctyhodný; tak úctyhodný, že na něm rostl mech. Byl to orgán vetchých starců, kteří v mládí rozpínali svoje orlí perutě, aby letěli ke slunci. K stáru dožili se pocty, že se stali členy Akademie.

Tito starci tvořili železný kruh, do kterého nedovolili vstoupiti žádnému mladému literátu. Mladí spisovatelé vyslovovali se o Slovanském bazaru pohrdlivě, ačkoli by byli rádi, kdyby tento list přijal jejich práce, neboť býti uveřejněn ve Slovanském bazaru znamenalo uznání.

Uměleckou část listu doplňovala paní Antonie Zelenková, píšící pod pseudonymem Manon de Camembert módní, společenské a všeliké jiné ženské glosy. Pak tu byl zábavný, šachový a hádankářský koutek; mimoto měl Slovanský bazar domácího grafologa, jenž se celkem lichotivě zmiňoval o intelektuální výši abonentů, mírně káraje jejich chyby, jak je byl vyčetl ze zaslaných rukopisů.

Jak řečeno, byl Slovanský bazar pancéřová tvrz na sedm zámků uzavřená. Avšak přece vyskytl se nepokojný mladý literát a ten si vzal do hlavy, že dobude pancéřovou tvrz útokem. Onen mladík slul F. X. Božec a dobyl v literatuře několik pozoruhodných úspěchů. Byl prudký, temperamentní a eruptivní jako gejzír na ostrově Islandě.

Ovšem jeho nepopiratelný talent literární byl by mu málo platný a neopravňoval by ho nikterak k smělému přání vstoupiti v kruh spolupracovníků Slovanského bazaru. Avšak F. X. Božec měl známého, jenž měl jakési vztahy k rodinnému časopisu. Tento známý patřil k pražské společnosti a byl přesto, že měl dokonalou pěšinku, dlouhý nehet na malíčku a nosil bílé kamaše, docela chytrý člověk. Říkali o něm ve společnosti, že je tak duchaplný, že se to na synka z dobré rodiny ani nesluší.

Nuže, F. X. Božec vzal jednoho dne rukopis svého nejnovějšího románu a vydal se k svému známému.

HLAVA DRUHÁ,

ve které se vypravuje, jak se z baráčníka Smoly stal najednou
statkář Javornický – Je Pondělíček veselý společník? – Kam s Helenkou?
 – Hodně svateb neškodí

„Čím mohu sloužiti, vážený příteli?“ otázal se pan Adolf Šedivý mladého literáta, usadiv jej do klubovky. „Poslužte si cigaretou, prosím –“

„Mám na vás prosbu – nevím, jestli vás mohu s tím – mám nový román –  chtěl bych do Slovanského bazaru,“ zahovořil rozpačitě F. X. Božec.

„A, podívejme se! Do Slovanského bazaru, to je hezké, no prosím, ukažte to svoje dílo. Podíváme se na to a já vám řeknu co a jak.“

„Smím vám jej přečísti?“ otázal se mladý spisovatel, rozkládaje rukopis.

„O prosím, velmi se pobavím, projdeme to spolu,“ pravil laskavě Adolf Šedivý. „Název románu –?“

„Jmenuje se Nepoddajní a je to román ze selského života.“

„Hm,“ odtušil pan Šedivý, prohlížeje si se zálibou svoje pěstěné ruce. „Název se mi zrovna, tento… Nepoddajní, to je jaksi, jak (...)

(......)