Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO - fragment V. dílu
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15

– To bylo… Poutník zavrtěl hlavou. Jeho paměť listovala v obrázkové knize; spěšně převracel listy a nevycházel z údivu. Byla to dobrodružná kniha, tištěná hrubým písmem, vyzdobená barevnými obrázky, zpodobňujícími neumělou rukou surové, brutální výjevy. Ze stránek stékala krev smísená s páchnoucí kořalkou.

Tohle že se skutečně stalo?

– Ano, přesvědčoval sama sebe. Je to jistojistá pravda. Čestné slovo. Já bych přece nelhal.

Paměť sklapla dobrodružnou knihu, neboť jeho duševní oči oslábly čtením. Před ním stály pokojné zdi okresního města, podřimujícího v nehybném mrazu; jemně zvonil soumrak. Propuštěného vojáka tísnil ranec, zatížený válečnou kořistí a bludnými strastmi. Zastavil se, aby si oddychl… Také žebrák se zastavil. Kamil si teprve nyní uvědomil stínovou přítomnost svého mlčenlivého průvodce.

– Není to Chleboun? podivil se. Hele ho, on je pořád ještě živ…

S úšklebkem oslovil žebráka, komickou postavu v líném dramatě okresního města: „Hé, Majorku! Pámbíček zdravíčko! Co je nového, hé? Jak se ráčíš? Co dělají obchody?“

Žebrák se znenadání rozvzteklil a počal nadávat: „Prasáku, skotáku jeden skotácká, pobudo po sedmi mezích vyválená, trulante pitomá, já tě tadyhle holí… holí přetáhnu, mně se zdá… aby sis starého člověka považoval…“

Okresní město přidělilo Chlebounovi úlohu tichého, pokorného starce. Nadávat směl pouze popudlivý nuzák Maryška – Půjc! Tak ho znal také Kamil, syn obchodníka Štědrého.

Znepokojil se: „Copak, copak…? Vždyť já nic zlého nemyslil…“

Avšak stařec se nedal uchlácholit. Vztyčil se, hněv oživil jeho ztrouchnivělé líce. Odvrhl roli pokorného zasmušilce, který se pohybuje na okraji společenského řádu. Svědek povstání v městě ztratil úctu před lepším kabátem. Neboť viděl se sdružovat panská saka v houfy, přihlížel k tomu, jak se žakety nepokojně zmítají a jak šosáci povykují, křičí, zpívají a hvízdají vedle dělnických halen. Žebrák viděl pochodovat domácí pány, kteří manifestovali proti zákonu o ochraně nájemníků; ba i veřejné úředníky spatřil, jak široce otvírají ústa, úředníky s obličeji říčnými, které měly barvu revoluce. Odpíral vzdávat poctu majetníkům od té doby, co jeho vlastní jmění se proměnilo v troud. Naučil se vzývat peníze; byl zvyklý mísit slova modlitby s drobnými penízky, které mu podávali almužnou; nyní viděl, že jeho víra byla klamná.

Nyní nesnášel uštěpačných žertů ani od soukenného kabátu, vyžehleného, božíhodového a zánovního, natož aby snášel šprýmy od roztřepených hadrů. Podráždily ho cáry poutníkovy, nasáklé kyselou bídou a propocené strastmi.

Z dutých úst vycházelo zlostné bučení: „Četník tě vezme, halamo! Uvidíš! Do šatlavy tě vsadí a tam tě bude krmit hladem. Vši tě roznesou a památky po tobě nezbude…!“

„Nech si to, jo?“ zakoktal Kamil, zmaten nenadálým útokem žebrákovým.

Chleboun se začal pitvořit: „Kde máš hopsafrak, smrade? Kams dal svůj cylindr, s kterým jsi dělal barona? Už se nepamatuješ, jak tě tatínek zmaloval, protožes tento… písně si dovolil (...)

(......)