<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Terry Pratchett

ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA - ŽUCH!
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
    1   >

 

Začalo to jako dokonalý den. Už brzo se to změní v nedokonalý den, to věděl, ale alespoň pro těch několik minut přítomnosti bylo možno předstírat, že to tak nebude.

Sam Elánius se holil. Byl to jeho každodenní akt vzpoury, potvrzení, že je... že je stále tentýž obyčejný Sam Elánius.

Je třeba říci, že se holil doma, a zatímco se tak zaměstnával, četl mu jeho osobní sluha útržky z Komety, ale to byly jen náhodné podmínky. Ze zrcadla mu stále vracel pohled tentýž Sam Elánius. Ten den, kdy tam najde vévodu Ankhského, bude špatný den. "Vévoda" byl jen popis hodnosti, nic víc.

"Většina novinek se týká momentální... trpasličí situace, pane," oznamoval Jeefes, když se Elánius chytil za nos, aby se vypořádal s poněkud choulostivou oblastí pod ním. Stále ještě používal velkou břitvu svého dědečka. To byla další taková kotva spuštěná do skutečnosti. Kromě toho byla z mnohem lepší oceli, než jakou jste dostali v dnešních dnech. Sibyla měla zvláštní slabost pro moderní hračičky a neustále mu vnucovala jeden z těch nových holicích strojků, v nichž byl ukryt malý kouzelný skřet s nůžkami a velmi rychle vás ostříhal, ale Elánius stále odolával. Pokud už má někdo používat ostrou čepel poblíž jeho tváře, pak to bude jedině on.

"Koumské údolí, Koumské údolí," zamumlal ke svému odrazu. "Něco nového?"

"Prakticky nic," odpověděl Jeefes a obrátil noviny zpět na první stranu. "Je tady komentář k řeči, kterou pronesl ten krak Šunkozboř. Říká se tady, že pak došlo k nějakým nepokojům. Bylo zraněno několik trpaslíků a trollů. Vedoucí komunit nabádají ke klidu."

Elánius otřel z břitvy pěnu. "Cha! To bych se vsadil, že nabádají! Řekněte mi, Jeefesi, pral jste se jako dítě? Hodně? Byl jste členem gangu nebo něčeho takového?"

"Měl jsem tu čest patřit k Drtičům ze Stydlonohé ulice," odpověděl komorník.

"Skutečně?" Elánius, na nějž to přiznání udělalo opravdu dojem, pozvedl obočí. "To byli pěkně tvrdí hoši, pokud si pamatuju."

"Děkuju vám, pane," přešel Jeefes jeho slova hladce. "Jsem pyšný na to, že když jsem měl onu neodolatelnou touhu prodiskutovat sporné hranice našeho rajónu s mladíky z Lanové ulice, většinou jsem více rozdal, než obdržel. Jejich oblíbeným prostředkem, pokud si pamatuji, byly vykládací háky."

"A vaše...?" nedokázal se udržet užaslý Elánius.

"Štítek čapky pošitý po okrajích nabroušenými mincemi. Stále přítomná praktická pomoc pro případ nouze."

"U všech bohů, člověče! Vždyť tím byste mohli někoho připravit o oko!"

"Když byl člověk trochu šikovný... pak rozhodně, pane," přisvědčil Jeefes, který právě pečlivě skládal ručník.

A teď si tady stojíš v proužkovaných kalhotách a komornické vestě, lesklý jak brilantina a uhlazený jako máslo, pomyslel si Elánius, zatímco se upravoval pod ušima. A já jsem vévoda. Jak se to někdy zamíchá.

"A slyšel jste tenkrát, že by někdo řekl: 'tak, a teď si dáme malý nepokoj'?" prohlásil.

"Nikdy, pane."

"Já taky ne. Něco takového se stává jen v novinách." Elánius se podíval na obvaz na své paži. Ale i tak mu to dělalo starosti.

"Zmiňují se o tom, že jsem tam osobně velel?" zeptal se.

"Ne, pane. Ale píše se tady, že nepřátelské skupiny na ulici byly rozděleny chrabrým zásahem Hlídky, pane."

"Vážně použili slovo ,chrabrý‘?" ujišťoval se Elánius.

"Skutečně, pane."

"Tak jo," přikývl Elánius nevrle. "Všimli si toho, že dva policisté, z nichž jeden byl vážně raněn, byli přepraveni do Bezplatné nemocnice?"

"Bohuže, o tom nepadlo ani slovo, pane," odpověděl komorník.

"Možná byste si přál na ten příští kousek odložit břitvu. Kvůli tomu vašemu malému říznutí jsem se minulý týden dostal do ošklivých nepříjemností s její milostí, pane."

Elánius pozoroval, jak si jeho odraz povzdechl. "No dobrá. Jeefesi, řekněte mi to nejhorší."

Noviny za jeho zády profesionálně zašustily. "Hlavní titulek na straně tři zní: ,Upír policistou v Hlídce?‘, pane," řekl Jeefes a opatrně o krok ustoupil.

"Proklatě! Kdo jim to řekl?"

"To opravdu nevím, pane. Píše se tady, že nemáte upíry v lásce a že je v Hlídce nechcete, ale že dnes promluvíte s možným nováčkem. Taky se tady říká, že se kolem celé věci vedou čilé debaty a spory."

"Podíval byste se na stranu osm?" požádal Elánius. Noviny za jeho zády znovu zašustily.

"No?" nadhodil po chvíli. "Tam obvykle dávají ten jejich hloupý politický kreslený vtip, ne?"

"Odložil jste tu břitvu, pane?" ujistil se komorník.

"Samozřejmě!"

"Možná, že by bylo dobře, kdybyste ustoupil i od umyvadla, pane."

"Takže jsem tam zase já, že..." prohlásil Elánius zachmuřeně.

"Máte pravdu, pane, jste. Představuje to malého nervózního upírka, a jestli si to mohu dovolit říci, pak vás, v nadživotní velikosti, jak v ruce za zády svíráte dřevěný kolík a nakláníte se přes svůj psací stůl. Text praví: 'Nikdo vám tady nechce házet klacky pod nohy' To je taková narážka na -"

"Ano, myslím, že to docela chápu," přikývl Elánius unaveně. "Je tady nějaká naděje, že byste tam zaběhl a koupil originál dříve, než to udělá Sibyla? Pokaždé, když uveřejní nějaký vtip, který se mě týká, koupí originál a pověsí jej v knihovně!"

"Ten malíř skutečně skvěle vystihl vaši podobu," zkonstatoval komorník. "Ale musím vám s politováním oznámit, že lady Sibyla už mě požádala, abych zašel do redakce Komety jejím jménem!"

Elánius zasténal.

"A co víc," pokračoval Jeefes, "lady mě také požádala, abych vám připomenul, že ona a malý Sam se s vámi uvidí v ateliéru pana Jošuy přesně v jedenáct, pane. Portrét je právě v jedné z nejdůležitějších fází, jak jsem pochopil."

"Ale já-"

"Byla velmi rozhodná a konkrétní, pane. Řekla, že když už by si nedokázal udělat chvilku volna velitel policie, pak že už neví kdo."

 

Toho dne roku 1802 se malíř Vidojje Grassel v noci probudil, protože se ze zásuvky jeho nočního stolku ozývaly hlasité zvuky divoké bitvy.

Zase.

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist