Karel Václav Rais

ZÁPAD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Z temné, hluboké oblohy se spouštěl podvečer; zastiňoval nivy, zachumlával lesy, charými záhyby vlečného roucha svého obtáčel koše stromů i hřebeny chalup.

Do ticha, jež táhlo před blížící se nocí, šplíchala řeka, les tiše hučel, kola chalupnického vozu s párem zapražených kravek se zvolna, vrzavě plížila po tvrdé silnici. I dětská písnička, bukot krávy projely vlažným vzduchem, řezačka zaklepala, okov, spouštěný do studně, zavrzal - ale byly to zvuky ojedinělé, kolem nichž leželo večerní ticho.

Dvě tři hvězdné oči prohlédly do temna nad lesy. Bílý kouř se v jasných závinech vzpínal nad chalupou.

Farář Kalous se odšoural od otevřeného okna na pohovku; opřev se o lenoch, díval se vzhůru, kde břečťanové mraky víc a více mizely v temnu. Myslil, nemyslil.

Bylo mu, jako by při hlubokém šumu velkých hvozdů tiše, volně plul vesmírem. Kam? Jak daleko?

Sklonil hlavu a hleděl do šerého pokoje, v jehož tichu jen hodiny žily... Zdálo se mu, že každou chvilku musí zacupati kroky Kristinky, přibíhající ze dvora. Těžší kroky zaduněly na síni a v temnu otevřených dveří se ozval Rézin hlas:

"Račte se podívat, pane strýčku, koho vedu."

Přimhouřil oči a díval se do tmy; nepoznával.

"Pochválen bud Pán Ježíš - dobrý večer - " a host vykročil o krok, o dva.

"I pro pánaboha - Prokůpku - hochu -" radostí se chvěje, zajektal stařec. Honem vylezl a již ležel v Prokopově náruči.

"Přišel jsi potěšit starého člověka - díky, díky -" a stará hlava se chvěla na mladých prsou, jež vetché ruce objímaly.

Rézi honem rozsvěcela. Když se žlutavé světlo rozlilo pokojem, farář se vzpřímil, a směje se, svítícíma očkama se zadíval do tváře hostovy. Chvilku ji pozoroval nedutaje, jen hlava se trochu zaklepala, potom povznesl ruce, objal mu hlavu a políbil ho na ústa. Bohoslovec jeho ruku přitiskl ke rtům.

"Maminka dává ruku líbat," vyřizoval.

"Díky, díky - prosím tě, Rézi, honem mu pomoz z kabátu, okno zavři, a ty si sedni, miláčku, pojď, tuhle vedle mne si sedni!" a sám napřed vlezl za stůl.

Prokop Líska svléknuv svrchník, zůstal jen v krátkém, mohérovém kabátku; stoje tiše, s dětinným, soucitným úsměvem hleděl na starce. Byl vytáhlý, ale dosti širokých ramen; tmavé vlasy měl hladce učesány, tiché oči a úzké, bledé rty.

"Pojď, miláčku, pojď ke mně!" znova pobízel stařec.

Bohoslovec usedl k němu. Farář ho uchopil za ruku a radostně žvatlal: "Tak jsi se vydal k nám - už jsem se těšil, nedočkavě jsem se těšil!"

"Já také, pane strýčku, ale nebylo dřív možná - maminka měla starosti," srdečně odvětil Prokop.

Stařec mu poklepal po zádech: "Také jsem je měl - dlouho jsi nepsal - ale jen když tě tu, chlapíčku, mám! A kdepak jste se setkali?" ptal se, obrátiv oči k Rézince.

"Šla jsem ze školy a tu najednou vidím štíhlého pána - I že je to Prokop! povídám si a běžím k němu."

"A byl - viď?" dětsky se smál Kalous, a vzav bohoslovce pod bradou, radostně zaštípl a potřásal skrovným jeho lalůčkem.

"Ze Skalska jsi běžel?" ptal se.

"Jen šel, (...)

(......)