Karel Václav Rais

ZÁPAD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Páter Letošník, studenecký kaplan, po odjezdu pana faráře do Skalska zašel ještě do kostela, aby pokřtil drobného Hrozdějovana, s nímž kmotři pod kaštany u hřbitovních vrat již chvilku čekali.

Jsa dnes bez kostelníka, s ministrantem všecko připravil, oblékl se, a uděliv novorozeňátku svátost křtu i zapsav je mezi řádné údy studenecké kolatury, rozloučil se s kmotry. Dav opět všecko do pořádku, zamkl sakristii i chrámek a hřbitovní cestou, pod prořidlými stromy sluníčkem pokropenou, zvolna se vracel k vratům a potom dolů k faře. Prošed uličkou mezi zahrádkami, na stupních přede dveřmi se zastavil a pohlížel po bílé, slunné silnici do dálky, jako by doufal, že ještě spatří vůz s panem farářem.

Studenecká fara bývala prý léta Páně loveckým zámečkem. Stojí při samém počátku vesnice, na mírném břehu, několik kroků od silnice; je patrová, široce rozlehlá, má břidlovou střechu a okna nepravidelně rozsázená. Kdykoliv ji viděl skalský polír, vždycky říkal: "Nikdo by nevěřil, že může být na světě stavitel s takovou symetrií!"

Vzadu za farou je dvorek se stodolou a s chlévem, kolem farská pole, jenom vlevo, na straně kostelní, a vpředu jsou zahrádky.

Páter Letošník vešed do vysoké, klenuté síně, ubíral se vedle dveří pokoje farářova i kuchyňských ke kaplance v prvém patře...

Studenecká fara je budova veliká, ale pokojů nemá mnoho, polovinu prostoru zaujímají chodby široce rozklenuté, dlážděné červenými cihlami. Kaplanovy kroky na nich duněly a rozléhaly se klenbami.

Farář Kalous nastoupiv před časy v Studenci jako lokalista, obýval v přízemku jediný pokoj a hospodyně kralovala v kuchyni. Zdědil bručavou babku po svém předchůdci a hospodařila mu ještě hromadu roků. Po její smrti převzala hospodyňské žezlo na studenecké faře mladší sestra Kalousova, vdova paní Kristinka.

Když se stal farářem, koupil nejnutnější nábytek ještě pro jeden pokoj v prvém patře, aby bylo něco pro hosti. Ten pokoj byl zároveň skladištěm páně farářových jablek, jichž každoročně na zimu koupili pořádné tři bečky, takže se vůně jejich rozlévala celým prvým patrem. Ostatní pokoje byly sýpkami, komorami a skladišti. Tak bylo po dlouhou řadu let. Až když farář dosáhl osmdesátého roku, žádal za výpomoc, a konsistoř mu poslala kaplana; ten se uhostil v prvém patře, v světlém pokoji, z něhož byla vyhlídka na kopčinu, jež se vlní k moravským hranicím a dál, na její zelené i modravé lesy, prosivělé kamenité stráně a nebohatá políčka...

Teď v té kaplance zůstával páter Letošník.

Když ho farář Kalous po prvé do kaplanky uváděl, vstoupiv do prvního patra, ukázal na širou čtyřstrannou, klenutou síň a pravil: "Že to tu, pane bratře, není jako v sále ? Počkejte, o masopustě si tu uděláme slavný bál - my, kantorovi, a kostelníka s ní taky pozveme!" Páter Letošník vrátiv se nyní do kaplanky, hned u dveří pověsil klobouk a svlékl kleriku. Přešed pokojem, zastavil se u okna a zahleděl se na stráň, po níž rozběhlé krávy a kozy ukusovaly sivožlutou travičku. V klíně (...)

(......)