Karel Václav Rais

VÝMINKÁŘI
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

Tato povídková kniha zapadlého vlastence K.V.Raise se zabývá starými výměnkáři. Ti přepustili své místo mladým a nyní jsou opuštění, osamělí a zapomenutí, v horším případě jsou trápeni, trýznění a opovrhováni. Ale přes veškerou nepřízeň stále milují své děti, což se naopak říci nedá. Všech pět povídek se odehrává v krkonošském podhůří a poznáváme v nich venkovský život i nářeční výrazy.

První povídka "Matka a děti" líčí smutek staré Pařízkové, které se děti rozutekli do světa a nyní se jí neozývají, ani když jim píše dopisy. Děti se nesejdou ani na matčině pohřbu, v rodné vsi se sejdou až na pohřbu starého Pařízka, snad s vidinou nuzného dědictví. Ve druhé, krátké, povídce "V boudě" jsme svědky večerního vyhazovu výminkářů ze mlýna, jako darmošlapů, které hospodář jen nadarmo živí. Toto je zmíněno jen okrajově, těžiště povídky tvoří líčení dojmů chlapce hlídajícího v noci úrodu, ale styl povídky mi k údajně desetiletému vypravěči nesedí.

Následující "Konec života" líčí osudy stařečka Stříhavky. Ten si žije pokojně na svém výměnku, když dorazí zeť Morák, že se k nim musí přestěhovat, protože jeho žena, Stříhavkova dcera Málka slyšela, že se mu daří špatně a chce se o něj postarat. Stařeček se zdráhá odejít se své, sice malé, ale vlastní světničky, nechce se mu opustit svůj klid, ale nakonec podlehne a jde. Na statku u Moráků žije i dcera Bára s malou Baruškou, rodiče však odmítají dát Báru chudému chalupníkovi Břízkovi. Kvůli tomu je na statku mnoho zlosti, Bára ani Baruška nenajdou nikde zastání, jen u stařečka, který vykládá malé Barušce pohádky a zpívá písničky, což je mu jedinou zábavu. Stařeček musí změnit svoje zvyky a nejen on brzo lituje, že se nechal přemluvit, navíc druhá dcera Nanka hned Moráka podezírá, že si stařečka vzali jen kvůli dědictví.

Brzy je situace na statku neúnosná, zvlášť proto, že Bára čeká druhé dítě. Stařeček se proto vydává k Břízkům, kde se dozví, že Morák chce patnáct stovek věna a oni mají jen dvanáct. A tak stařeček přidává tajně své tři stovky, za týden přichází Břízka s patnácti stovkami a Morák sice těžce, ale přeci se svatbou souhlasí. To už stařeček leží s napuchlýma nohama, nocování ve vymrzlé světnici mu nijak neprospělo. Navíc Morák nenápadně zjišťuje, kolik má peněz, a když se dozví, že nic, přemýšlí, jak se ho zbavit. Píše dopisy ostatním dcerám a nejmladší z nich, Kátle, si tatínka okamžitě odváží, za jízlivých poznámek starších sester, že bude dědictvím zklamána. Také stařeček ji s hrůzou sděluje, že nemá peníze, ale Kátli to nevadí, stará se o něj z lásky. I přes její péči stařeček brzo umírá a ani na pohřeb nikdo nepřichází, i mladí mají moc práce.

Závěrečné dvě povídky líčí také vztah hospodářů k pražákům, tedy svým sourozencům, kteří odešli za lepším živobytím do Prahy. Místní je považují za pány, kteří se nemusí dřít a mají snadný život i lepší jídlo, očekávají od nich i opovržení selským stavem. V povídce "Do Prahy na pouť" je touha staré Pilařky vyrazit za synem do Prahy na pouť druhým synem přehlížena až zesměšňována. Matka těžce shání peníze na cestu i na buchtu, kterou chce dovézt a syn, u nějž je na výměnku namítá, že když zvou, tak nepotřebují buchtu. Když si cestou na nádraží Pilařka stěžuje na svůj těžký osud listonoši Lasíkovi, tak se dozví, že ten je na tom ještě hůř - je také výminkář, děti ho bijí a má jen tu starou kobylu Lucku. Podobně se v závěrečné povídce "Po letech doma" chystá nemocný Péťa z Prahy domů, doufá, že mu změna vzduchu prospěje. Jeho otec, výměnkář, shání u druhého bratra Váši marně pomoc, Váša se staví proti pánovi z Prahy. Když Péťa nakonec dorazí, tak se s ním bratr ani jeho žena nebaví, dokonce se ani nesetkají. Také dětem zakazují jakékoliv setkání, přesto, že jim dovezl hračky - jenže co s takovou parádou na vsi. Po pár týdnech Péťa umírá, aniž se z bratrem viděl a celou dobu pobytu zažívá on i otec jen zášť, naschvály a nepřejícnost.

Jak je již u autora zvykem, také tyto povídky provází smutek, bída a samota, k tomu se přidává nevděk dětí i zášť proti pražákům, byť vlastní krve. Tento přístup je dán těžkými životními podmínkami na horách, kde je nouze o každé sousto a každý krk, který je nutno živit, se počítá. Všichni hospodáři neustále tvrdí, že nic nemají a tak nemohou dát, jejich život je redukovaný na holý boj o přežití. Vše je postaveno zcela pragmaticky, třeba Morák počítá každou zlatku a bez výhledu na zisku neudělá zhola nic, i mizerné dědictví má svoji cenu. Přitom jsou staří většinou stále připraveni pomáhat dětem, třeba Pilařka dře jak otrok prakticky zadarmo, ale kouska vděku se od vlastních dětí nedočká. Život je líčen jako dřina od nevidím do nevidím, k jídlu je jen chleba drobený do mléka nebo brambory a žije se bez jakékoliv radosti, zazní však i hluboká moudrost o nevděku dětí, které jsou jaké malé roztomilé, ale až vyrostou...