Karel Václav Rais

PANTÁTA BEZOUŠEK
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Stručný děj

Pantáta Bezoušek je výminkář z Nové Vsi pod Zvičinou. Před pár lety zemřela jeho žena, a on cítí, že jeho konec už také není daleko, a tak se chce ještě podívat k synovi do Prahy. V Praze ho všichni přijmou s nadšením, hlavně vnučky Míci a Fíninka. Pantáta jel do Prahy především aby zkontroloval, jak jeho syn hospodaří. Zprvu se mu zdá, že je strašně nešetrný, a že vůbec nešetří, například že propálí za den tolik petroleje, co oni za měsíc, a podobně. Postupem času se podaří synovi otce přesvědčit, že je to v Praze normální, a že tomu zde odpovídají i příjmy, ba naopak, že je ještě mezi svojí vrstvou pomlouván – právník a šetří kde to jde. V Praze pantáta chodí každé ráno do kostela a pak na dopolední procházku po Praze, sám, nebo s panem berním panem radou - otcem synovy manželky. Odpoledne chodí pantáta na procházky se snachou a vnučkami. Největší “starosti” s pantátou má služka Fána, protože se pantáta rozhodl za každou cenu po ránu něco udělat. Nakonec si vydobyl “právo” každý den leštit boty, a občas zaskočí i na nějaký ten nákup. Fána se obává hněvu paní doktorové, že nechává pantátu dělat své povinnosti. Když se to paní doktorová dozví, pantáta se Fány zastane a vysvětlí, že si to vymohl sám. Při pobytu také zjistí, že rada brání své druhé dceři Melance, aby se stýkala se svým chlapcem. Pantáta se do toho pustí. Zjistí, že Krališ je hodný chlapec, a že to s Melankou myslí dobře, ale protože mu zemřel otec, má se co ohánět, aby uživil sebe a svou starou matku, a na dokončení doktorátu mu nezbývají prostředky. Radní si myslí, že je Králiš jen mizera, který se chce dostat do bohaté rodiny, aby pak mohl utrácet. Pantáta ho chápe, ale snaží se ho přesvědčit, že si všechno vysvětluje moc tmavě. Nakonec mu poví o jednom člověku od nich, který mu byl chováním podobný, že mu zemřela žena, rok nato dcera, a dva roky na to druhá dcera. Třetí začal hýčkat, a začal jí i tolerovat návštěvy, ale to ho po čase omrzelo, a tak jí to zase začal zakazovat, až dcera spáchala sebevraždu. Radní si začal uvědomovat, že se chová stejně, začal mít o Melanku strach, a nakonec jí začal s Králišem pouštět. Po pár dnech se začal pantáta vyptávat, jestli mu nepřišlo psaní, a každé ráno byl zklamaný, že nic. Myslel, že na něj nemyslí. Začal už i mluvit o návratu, že je jaro a musí jít dohlížet na setí. Po pár dnech psaní opravdu přišlo. Psal mu přítel Antonín Kabelák. Psal mu všechno možné, že jsou všichni zdrávi, že na něj vzpomínají a těší se jek bude vyprávět o Praze, o tom co se za jeho nepřítomnosti stalo, kdo zemřel a podobně. Mimo jiné mu napsal i že jim přišli přeměřit pole, a že jim ho o tři brázdy zúžili. Od té doby byl pantáta jako na trní, že už musí opravdu domů. Poradil se se synem co mají s tím polem dělat, a udrželi ho v Praze jen dva dny. Na nádraží se s ním přišli rozloučit všichni – pan rada, pan berní, Melanka s Králišem, Syn s manželkou, vnučkami a Fánou. Všichni byli smutní že je pantáta opouští a nepotlačili slzy – Skupina na perroně se ani nehnula, jen hlavy se zvolna točily za odjíždějícím vlakem. Ztrácel se jim v slzách…