Pohádka
Kníže byl pohněván, že se vždy
zabýval jen vylepšováním obyčejné šlechetnosti. Předvídal překvapivé
zvraty lásky a podezříval své ženy, že svedou víc než tu přívětivost,
kterou zdobí nebe a přepych. Chtěl poznat pravdu, hodinu opravdové touhy a
uspokojení. Ať to bylo či ne z přehnané zbožnosti. Chtěl. Měl aspoň dost
rozsáhlou lidskou moc.
Všechny ženy, které jej
poznaly, byly zavražděny. Jaká spoušť v zahradě krásy! Pod šavlí mu
blahořečily. Ani si neporučil nové. - Ženy se objevily znovu.
Zabil všechny, kdo jej sledovali po lovu nebo na hostinách.
- Všichni jej následovali.
Bavil se tím, že rdousil skvostná
zvířata. Kázal pálit paláce. Vrhal se na lidi a rozsekával je na kusy. -
Dav, zlaté střechy, krásná zvířata existovala dál.
Můžeme se uvádět do vytržení při ničení,
mládnout krutostí! Lid nehlesnul. Nikdo nenabídl své názory ku pomoci.
Jednoho večera cválal hrdě na koni.
Objevil se Génius neskonalé, přímo nepoznané krásy. Jeho tvář a jeho
držení slibovaly mnohačetnou a složitou lásku! Nevýslovné, přímo neúnostné
štěstí! Kníže a Génius se pravděpodobně zahubili v opravdovém zdraví. Jak
by na ně mohli neumřít? Zemřeli tedy společně.
Ale Kníže zahynul ve svém paláci v
obvyklém věku. Kníže byl Génius. Génius byl Kníže.
Naší touze schází dokonalá hudba.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky