Romain Rolland

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rollandovo „radostné intermezzo”

Když Romain Rolland na počátku června 1912 dopsal poslední stránku svého rozsáhlého „románu-řeky” Jan Kryštof a dal sbohem jeho postavám, řekl tím zároveň sbohem i své minulé duši, kterou odhodil za sebe jako prázdný obal, jak napsal později v závěrečném Rozloučení s Janem Kryštofem.

Tehdy, na počátku října 1912, vyjádřil ve svém deníku radostný pocit osvobození od vysilující desetileté tvůrčí práce na tomto obrovitém úkolu, který se pro něho nakonec stal těžkým břemenem. Počátkem července téhož roku zbavil se Rolland dalšího břemene, které nosil od roku 1904, kdy začal přednášet na pařížské Sorbonně dějiny umění a později i hudby; vzdal se místa docenta Sorbonny a stal se plně svobodným.

Znovunabytá svoboda umožnila Rollandovi vydat se opět na cesty po Evropě a znovu navštěvovat výstavy, na které kvůli práci na Janu Kryštofovi po deset let neměl čas. Tak se stalo, že roku 1912 pro sebe objevil např. Cézanna, Degase, Gauguina, van Gogha a velké francouzské impresionisty, jejichž obrazy jej zvláště naplňovaly radostí a o nichž začal psát do švýcarské revue Bibliothéque Universelle pařížské kroniky (referoval v nich kriticky také např. o literatuře a divadle).

Nyní mohl plně vychutnávat radost ze života a nechávat se unášet oněmi vlnami vášně, kterým - jak napsal jedné své přítelkyni - vděčil za každou ze svých proměn, za každý pokrok svého myšlení.

Rollandova nová proměna byla nesporně také podnícena i novým milostným vztahem k oné americké herečce, kterou nazýval Thalia a kterou ve svém deníku označuje písmenem T. Pocit radosti ze života jej pak vedl k tomu, že počátkem roku 1913 nechal stranou všechny své dosavadní tvůrčí plány a že pak najednou - jak se svěřil v dopise spisovateli A. de Chateaubriantovi - oblékl kůži, která mu padla jako ulitá: kůži dobrého a bodrého člověka Colase Breugnona, občana svého rodného města Clamecy.

V dopise přátelům, jako např. spisovateli Jeanu-Richardu Blochovi, i ve svém deníku Rolland tehdy často vyjadřoval radost z práce na tomto svém novém díle, jemuž na počátku dal název Dobrý člověk ještě žije (Bonhomme vit encore) a podtitul Kalendář Colase Brugnona (Le Calendrier de Colas Brugnon). Na stránkách Rollandova deníku, vydaného roku 1946 pod titulem Od Jana Kryštofa po Colase Breugnona, čteme pod datem 17. května 1913 tento záznam: Směju se štěstím, když píšu. V dopise příteli A. Séchéovi, zaslaném ze Švýcarska dne 15. června 1913, Rolland píše: Jsem už měsíc ve Vevey. Pracuji tu s radostí, ale trochu jsem se přepracoval: příliš mě to bavilo. Za toto tvůrčí nadšení a pracovní vypětí zaplatil Rolland vyčerpávající nespavostí a horečkami a nakonec onemocněním, které jej donutilo práci na Colasi Breugnonovi několikrát přerušit. V září 1913 odjel do rodného kraje Nivernais, aby si osvěžil vzpomínky pro své nové dílo a aby postavil nynějšího Rollanda tváří v tvář malému Rollandovi z doby před třiceti a více lety, jak píše svému bývalému žáku L. (...)

(......)