Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

REGINALDŮV VÝLET SE ZPĚVÁČKY

"Nikdy," napsal Reginald svému nejmilejšímu příteli, "nebuď průkopníkem. Ranní ptáče všecko odskáče a osudem prvních křesťanů jsou nejtlustší lvi."

Reginald svým způsobem průkopníkem byl.

Nikdo jiný z jeho rodiny neměl vlasy hrající do tiziánova ani hravý smysl pro humor. Zato měli na stole vždycky vázu s petrklíči.

Z toho plyne, že nikdy nechápali Reginalda, který chodil pozdě k snídani, oždboval topinku a vyjadřoval se neuctivě o všehomíru. Rodina pojídala kaši z ovesných vloček a věřila všemu, dokonce i předpovědi počasí.

Proto si rodina oddychla, když se farářova dcera ujala úkolu Reginalda převychovat. Jmenovala se Amabela; to byla jediná výstřednost, kterou si farář dovolil. Amabela byla považována za krasavici a intelektuálku; nikdy nehrála tenis, a říkao se o ní, že přečetla Maeterlinckův Život včel. Když člověk v malém venkovském hnízdě nehraje tenis, a nadto čte Maeterlincka, patří nezbytně mezi intelektuály. Kromě toho byla dvakrát ve Fécampu, aby pochytila správnou francouzskou výslovnost od Američanů, kteří tam tráví léto. Měla tedy dostatečnou znalost světa, jakou je možno pokládat za užitečnou při jednání se světákem.

Z toho důvodu si rodina gratulovala, když se Amabela ujala převýchovy jejího svéhlavého člena.

Amabela zahájila operaci tím, že svého nic netušícího žáka pozvala na svačinu do farní zahrady; věřila totiž na zdravý vliv přírodního prostředí, neboť nikdy nepoznala Sicílii, kde je tomu jinak.

A jako každá žena, která kdy kázala nutnost pokání vzpurnému mladíkovi, zdůrazňovala mu hříšnost planého života, jež se vždycky zdá daleko skandálnější na venkově, kde lidé vstávají se skřivánkem, aby se podívali, jestli se jim přes noc neurodila nová jahoda.

Reginald jí připomněl biblické polní kvítí, kteréž nepracuje aniž přede, a přece ani Šalamoun ve vší své slávě nebyl oděn tak skvěle jako ono.

"Ale to pro nás není příklad k následování," zalapala po dechu Amabela.

"Bohužel si to nemůžeme dovolit. Kdybyste jen věděla, co z toho mám nesnází, když se snažím vyrovnat se polnímu kvítí v jeho umělecké prostotě!"

"Jste opravdu nezřízeně ješitný na svůj zevnějšek. Řádný život je neskonale důležitější než to, jak vypadáme."

"Souhlasíte tedy se mnou, že jsou to dvě nesmiřitelné věci. Právě tak se nedá smířit řádný život s živým řáděním."

Amabela si začala uvědomovat, že sama rozhodnost vždycky k vítězství nestačí. S odvěkou houževnatostí svého pohlaví tedy zanechala frontálního útoku a jala se zdůrazňovat svou práci mezi farníky, ve které jí nikdo nepomáhá, svou duševní osamocenost a svoje nesnáze a v pravou chvíli vyrukovala s jahodami se šlehačkou. Poslední argument na Reginalda zřejmě zapůsobil, a když mu jeho preceptorka navrhla, aby zahájil činorodý život tím, že jí pomůže dohlédnut na výroční výlet bukolických dítek z místního sboru chrámových zpěváčků, oči se mu zaleskly nebezpečným nadšením člověka právě obráceného na víru.

Reginald však zahájil činorodý život sám a bez Amabely. Ani nejctnostnější ženy nejsou obrněny proti rose v trávě, takže Amabela ulehla s nastuzením. Reginald v tom spatřil zásah Protřetelnosti; celý život snil o zrežírování výletu chrámových zpěváčků. Se stategickým přehledem zavedl své plaché svěřence s ostříhanými makovičkami k nejbližší říčce, dovolil jim koupat se a pak se usadil na jejich odložené šatstvo a pohovořil s nimi o jejich bezprostřední budoucnosti, která měla podle jeho rozhodnutí záležet v bakchantském průvodu městečkem. Předvídavost mu vnukla, aby pro tu příležitost opatříl zásobu plechových píšťalek, ale objev kozla v blízkém sadu doplnil plán skvělým dodatečným vnuknutím. Vysvětlil svým svěřencům, že správně by měli být oděni v panteří kůži, ale za daných okolností dovolil vlastníkům pokaňkaných kapesníků, aby se přioděli jimi, což také vděčně učinili. Vzhledem k nedostatku času si Reginald uvědomil, že své třesoucí se neofyty nestačí naučit žádné hymně na počest Pakchovu, a tak ravil na cestu se známější, i když méně příhodnou hymnou abstinentní. Koneckonců, poznamenal, záleží na duchu, v jakém je věc míněna. Podle osvědčené etikety dramatických auto-rů o premiérách zůstal diskrétně v pozadí, zatémco proce-sí s nesmírným ostychem a kozlem vykročilo truchlivě k městečku. Zpěv odmuřel dávno před tím, než průvod do-razil na hlavní třídu, ale žalostné kvílení píšťalek vyláka-lo obyvatele na zápraží. Reginald tvrdil, že něco podob-ného viděl v obrázkových knihách, obyvatelé však nic podobného neviděli nikdy v životě - a také to otevřeně prohlašovali.

Rodina Reginaldovi nikdy neodpustila. Neměla prostě smysl pro humor.