Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PAVUČINA

Umístění kuchyně na statku bylo nejspíš věcí náhody nebo libovůle, působilo však, jako by je byl záměrně naplánoval mistr strategie v oboru venkovské architektury. Ze sklepa na mléko, ze dvora s drůbeží, od záhonů se zeleninou, prostě ze všech důležitých pracovišť statku se člověk snadno dostal do rozlehlého kuchyňského přístavu, kde bylo dost místa pro všechny a kde se stopy zablácených bot snadno zametly z dlaždicové podlahy. Přesto však, že kuchyň ležela tak příhodně na křižovatce všeho lidského ruchu, z jejího širokého tabulkového okna s pohodlnou lavicí, umístěnou ve výklenku za mohutným krbem, bylo vidět do volné krajiny, na kopce, vřesoviště a zalesněná údolíčka. Okenní arkýř tvořil téměř samostatný pokojík, svou polohou i možnostmi využití nejpříjemnější zákoutí na statku. Mladá paní Ladburková, která se právě s manželem na jeho zděděný statek přistěhovala, vysílala k tomuto útulnému koutku žádostivé pohedy a prsty ji svrběly, aby ho rozsvítila květovanými záclonkami, vázičkami s květy a nějakou tou olicí se starým porcelánem. Zatuchlý parádní pokoj s okny do studené a neveselé zahrady, sevřené mezi vysoké holé zdi, nevyvo-lával totiž zrovna pomyšlení na pohodlí ani na výzdobu.

"Až se tady víc zabydlíme, zařídím si tu kuchyň, že budete žasnout," říkávala mladá žena občasným návštěvám. V těch slovech se tajilo nevyslovené, a dokonce ani v duchu nepřiznané přání. Ema Ladbruková byla na statku paní; společně s manželem si mohla mluvit do hospodářství a do jisté míry i rozhodovat. V kuchyni však paní nebyla.

Na jedné z polic staré kredence, vedle otlučených omáčníků, cínových džbánků, struhadel na sýr a zaplacených účtů, ležela ohmataná a otřepaná bible, na jejíž první stránce bylo vybledlým inkoustem zaznamenáno jisté křestní datum před čtyřiadevadesáti lety. A na téže žluté stránce hned vedle stálo jméno Marta Craleová.

Marta Craelová bylo kdysi jméno žluté a vrásčité stařeny, která pajdala po kuchyni a věčně si brumlala, takže připomínala šustící podzimní list, zmítaný dosud sem a tam zimními větry. Posledních víc než sedmdesát let prožila pod jménem Marta Mountjoyová. Déle, než sahala paměť všech současníků, cupitala sem a tam mezi pecí a prádelnou a sklepem na mléko, na dvůr s drůbeží a na zahradu, brumlala si, bručela a nadávala, ale bez ustání něco dělala. Ema Ladbruková, kterou stařena vzala na vědomí právě tak málo jako včelu, jež v létě zabloudí oknem do místnosti, ji zpočátku pozorovala s jakousi vyděšenou zvědavostí. Marta byla tak stará a tak srostlá se statkem, že bylo těžké brát ji jako lidskou bytost. Starý Rek, ovčácký pes s bílým čumákem a ztuhlými údy, který už čekal jenom na smrt, působil málem lidštěji než zvadlá a vyschlá stařena. Rek býval ještě hravé a dovádivé štěně, pominuté radostí ze života, když ona už pajdala jako vrásčitá babka; a teď ležel slepý a lapal po dechu jako v posledním tažení,dežto ona dosud zametala, pekla a prala, dosud ruchala a šukala po domě. Ema si říkávala, že (...)

(......)