Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ESMÉ

"Všechny lovecké historky jsou na jedno brdo," řekl Clovis, "právě tak jako jsou na jedno brdo všechny historky z dostihů a všechny "

"Moje lovecká historka je docela jiná než všechny, co jste kdy slyšel," namítla baronka. "Stalo se to už před časem, bylo mi asi třiadvacet. Nežili jsme tenkrát ještě s manželem odloučeně, chápete, žádný z nás si nemohl dovolit platit tomu druhému apanáž. Ať si přísloví tvrdí, co chce, chudoba stmeluje víc rodin, než jich rozvací. Ale na štvanici jsme vždycky jezdili každý s jinou smečkou. Jenomže to nemá co dělat s mou historkou."

"Ještě jsme se nedostali k zahájení lovu," poznamenal Clovis. "Zahájili ho přece?"

"To se rozumí, že zahájili," přisvědčila baronka. "Byli tam všichni známí jako obvykle, a zvlášť Constance Broddlová. Constance patří k těm zdravě kvetoucím sportovkyním, co se tak dobře vyjímají v podzimní scenérii nebo mezi vánoční výzdobou v kostele. "Mám tušení, že dneska dojde k něčemu strašnému," svěřila se mi. "Nejsem bledá?"

Byla asi tak bledá, jako červená řípa, když najednou dostene zprávu o nějaké katastrofě.

"Vypadáte zdravěji než kdy jindy," řekla jsem jí, "ale vám to nedělá žádné potíže." Nežli jí ta poznámka stačila dojít, štvanice začala; psi objevili lišku schovanou v hustém hlodaši."

"Já to věděl," poznamenal Clovis. "V každé historce ze štvanice musí být liška schovaná v hustém hlodaši!"

"Constance i já jsme měly dobré koně," pokračovala nedotčeně baronka, "takže jsme se bez obtíží udržely v prvním sledu, třebaže se jelo dost ostře. Před finišem se však ukázalo, že jsme se rozjely trochu příliš samostatně, poněvadž jsme ztratily z dohledu psy a plahočily jsme se nazdařbůh bůhvíkudy. Bylo to dost k vzteku a já tomu vzteku taky kousek po kousku začala popouštět uzdu, když jsme se najednou prodraly jedním příhodným živým plotem a uviděly jsme ke své radosti psy, kteří divoce štěkali v úžlabině přímo pod námi.

"Tamhle jsou!" vykřikla Constance a pak se zajíknutím dodala: "Proboha, co to tam mají?"

Rozhodně to nebyla žádná normální liška. Bylo to víc než dvakrát vyšší, mělo to krátkou, ošklivou hlavu a ohromně mohutnou šíji.

"Vždyť je to hyena!" vykřikla jsem. "Ta musela utéct lordu Pabhamovi z jeho zoologické zarady."

V té chvíli se štvané zvíře obrátilo a postavilo se svým pronásledovatelům čelem. Ohaři (byl jich jen asi tucet) stáli v půlkruhu kolem a hloupě zírali. Zřejmě se odtrhli od ostatní smečky, když zvětřili tuhle cizí stopu, a teď nevěděli, co s uštvanou kořistí.

Hyena uvítala naše objevení se naprosto zřejmou úlevou a přátelským lísáním. Byla patrně od lidí zvyklá jenom na vlídné zacházeni, kdežto první setkání se smečkou ohařů na ni neudělalo dobrý dojem. Psi se zatvářili ještě rozpačiteji, když vůči nám jejich kořist projevila náhle tak důvěrný vztah, a využili slabého zatroubení rohu v dálce jako vítané záminky k nenápadnému zmizení. Constance, já a hyena jsme zůstaly samy houstnoucím soumraku.

"Co si počneme?" zeptala se Constance.

"Vy (...)

(......)