Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BÝK

Tom Yorkfield se na svého polobratra Laurence vždycky díval s jakousi instinktivní nelibostí, kterou plynoucí léta zmírnila ve snášenlivou lhostejnost. Neměl vlastně k té nelibosti skoro žádný hmatatelný důvod; Laurence byl jenom pokrevně spřízněný, nesdílel s Tomem žádnou zálibu ani zájem, a tak neměli žádnou příležitost k hádkám. Laurence odešel ze statku už dávno a žil několik let z menšího obnosu zděděného po matce. Věnoval se z profese malování a říkalo se, že se mu docela dobře daří, alespoň natolik, že se uživí. Specializoval se na malování zvířat a podařilo se mu pro své obrazy najít určitý okruh kupců. Když Tom srovnával své postavení s Laurencovým, pociťoval vůči němu uspokojivou nadřazenost; jeho polobratr byl prostě mazal, nic ví, i když to snad znělo o něco důležitěji, když si říkal malíř zvířat. Tom byl statkář, pravda, nijak velký, ale statek patřil rodině už několik generací a těšil se dobré pověsti pro svůj chov skotu. Tom dělal s malým kapitálem, který měl k dispozici, všechno co mohl, aby držel a zvýšil kvalitu svého malého stáda, a v Jetelovém květu se mu podařilo vypěs-tovat si býka, který vynikal nade všechno, cím se v tom ohledu mohli pochlubit jeho nejbližší sousedé. Na žádné důležité dobytkářské výstavě by sice mezi porotci senzaci nevyvolal, ale byl to statný, pěkný a zdravý býček, jaké-ho si jen drobný, osobně hospodařící statkář může přát. V King's Headu bylo v tržní dny slyšet o Jetelovém květu samou chválu a Yorkfield často prohlašoval, že by se s ním nerozloučil ani za sto liber; jenomže sto liber je pro drobného statkáře spousta peněz, takže by se byl pravdě-podobně dal zlákat každou nabídkou přesahující osmde-sát liber.

Tom využil s obzvláštním potěšením jedné z Laurencových řídkých návštěv na statku, aby ho zavedl k ohradě, ve které se na podestlané slámě osaměle promenoval Jetelový květ slaměný vdovec svého pasoucího se harému. Tom cítil, jak v něm vůči polobratrovi znovu narůstá něco ze staré nechuti; malíř se choval malátněji než kdy předtím, byl ještě nemožněji oblečen a z jeho tónu zaznívala určitá blahosklonnost. Nevšiml si nádherné sklizně brambor, ale rozplynul se nadšením nad ostrůvkem žlutého plevele v rohu vedle vrat, což přirozeně dopálilo hospodáře, který si zakládal na čistě vypletých polích. A když mohl po zásluze pochválit stádečko vypasených ovcí s černými čumáky, které přímo volaly po obdivu, začal vykládat o odstínech listí v doubravě na protějším kopci. Ale teď byl veden na prohlídku korunního klenotu a pýchy statku; ať skrblí chválou sebevíc, ať je sebeskoupější na poklony, znamenitost čackého býka bude muset rozhodně uznat. Když byl Tom před několika nedělemi obchodně v Tauntonu, Laurence ho pozval k návštěvě ateliéru, kde vystavoval jeden ze svých obra-zů, rozměrné plátno, představující býka stojícího až po kolena v nějakém močále; svým způsobem byl ten obraz jistě dobrý a Laurence na něj byl zřejmě nezřízeně pyšný - "nejlepší věc, jakou jsem zatím namaloval" - (...)

(......)