<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

 

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .


Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub
<   37   >

 

BÝK

Tom Yorkfield se na svého polobratra Laurence vždycky díval s jakousi instinktivní nelibostí, kterou plynoucí léta zmírnila ve snášenlivou lhostejnost. Neměl vlastně k té nelibosti skoro žádný hmatatelný důvod; Laurence byl jenom pokrevně spřízněný, nesdílel s Tomem žádnou zálibu ani zájem, a tak neměli žádnou příležitost k hádkám. Laurence odešel ze statku už dávno a žil několik let z menšího obnosu zděděného po matce. Věnoval se z profese malování a říkalo se, že se mu docela dobře daří, alespoň natolik, že se uživí. Specializoval se na malování zvířat a podařilo se mu pro své obrazy najít určitý okruh kupců. Když Tom srovnával své postavení s Laurencovým, pociťoval vůči němu uspokojivou nadřazenost; jeho polobratr byl prostě mazal, nic ví, i když to snad znělo o něco důležitěji, když si říkal malíř zvířat. Tom byl statkář, pravda, nijak velký, ale statek patřil rodině už několik generací a těšil se dobré pověsti pro svůj chov skotu. Tom dělal s malým kapitálem, který měl k dispozici, všechno co mohl, aby držel a zvýšil kvalitu svého malého stáda, a v Jetelovém květu se mu podařilo vypěs-tovat si býka, který vynikal nade všechno, cím se v tom ohledu mohli pochlubit jeho nejbližší sousedé. Na žádné důležité dobytkářské výstavě by sice mezi porotci senzaci nevyvolal, ale byl to statný, pěkný a zdravý býček, jaké-ho si jen drobný, osobně hospodařící statkář může přát. V King's Headu bylo v tržní dny slyšet o Jetelovém květu samou chválu a Yorkfield často prohlašoval, že by se s ním nerozloučil ani za sto liber; jenomže sto liber je pro drobného statkáře spousta peněz, takže by se byl pravdě-podobně dal zlákat každou nabídkou přesahující osmde-sát liber.

Tom využil s obzvláštním potěšením jedné z Laurencových řídkých návštěv na statku, aby ho zavedl k ohradě, ve které se na podestlané slámě osaměle promenoval Jetelový květ slaměný vdovec svého pasoucího se harému. Tom cítil, jak v něm vůči polobratrovi znovu narůstá něco ze staré nechuti; malíř se choval malátněji než kdy předtím, byl ještě nemožněji oblečen a z jeho tónu zaznívala určitá blahosklonnost. Nevšiml si nádherné sklizně brambor, ale rozplynul se nadšením nad ostrůvkem žlutého plevele v rohu vedle vrat, což přirozeně dopálilo hospodáře, který si zakládal na čistě vypletých polích. A když mohl po zásluze pochválit stádečko vypasených ovcí s černými čumáky, které přímo volaly po obdivu, začal vykládat o odstínech listí v doubravě na protějším kopci. Ale teď byl veden na prohlídku korunního klenotu a pýchy statku; ať skrblí chválou sebevíc, ať je sebeskoupější na poklony, znamenitost čackého býka bude muset rozhodně uznat. Když byl Tom před několika nedělemi obchodně v Tauntonu, Laurence ho pozval k návštěvě ateliéru, kde vystavoval jeden ze svých obra-zů, rozměrné plátno, představující býka stojícího až po kolena v nějakém močále; svým způsobem byl ten obraz jistě dobrý a Laurence na něj byl zřejmě nezřízeně pyšný - "nejlepší věc, jakou jsem zatím namaloval" - opakoval v jednom kuse, a Tom šlechetně připustil, že je dost jako živý. Jenomže teď tomu barvičkáři ukáže ten pravý ob-raz, živý model síly a krásy, pastvu pro oči, obraz, který každou minutu zaujímá novou pózu, místo aby strnule čučel jako zkamenělý mezi čtyřmi lištami rámu. Tom vytáhl závoru důkladných dřevěných vrat a vstoupil do ohrady první.

"Je klidný?" zeptal se malíř, když se mladý býček s kučeravou rezavou srstí tázavě pustil k nim.

"Občas si rád hraje," odpověděl Tom, nechávaje polobratra v nejistotě, jestli býkovy představy hravosti náhodou neodpovídají zásadám zápasu ve volném stylu. Laurence utrousil pár zběžných poznámek o býkově zevnějšku, zeptal se, jak je starý a tak podobně, načež lhostejně zavedl řeč na jiné pole.

"Pamatuješ se na ten obraz, co jsem ti ukázal v Tauntonu?" zeptal se.

"Jo," zabručel Tom, "toho bejka s bílou lysinou, co stál v nějakém blátě. Já na to hersfordské plemeno osobně moc nedám; jsou zbytečně bachratí a není v nich moc života. Snad se tak líp malujou; to tenhle rošťák je pořád v pohybu, viď, Jetelíku?"

"Prodal jsem ten obraz," poznamenal Laurence značně samolibým tónem.

"Jo?" řekl Tom. "To rád slyším. Doufám, že za slušnou cenu."

"Dostal jsem za něj tři sta liber," odpověděl Laurence.

Tom se k němu obrátil a pomalu zrudl vzteky. Tři sta liber! Za svůj vynikající Jetelový květ by při nejlepším stržil sotva stovku, kdežto polobratr za ten kus pomalovaného plátna dostal třikrát tolik! Krutá porážka byla tím citelnější, že zanamenala triumf Laurencovy blahosklonné samolibosti. Mladý statkář se polobratrovi chystal trochu srazit hřebínek předvedením svého nejdůležitějšího skvostu, teď však se karty obrátily a jeho drahocenný býček se zdál laciný a bezvýznamný ve srovnání s cenou, zaplacenou z apouhý namalovaný obraz. Ta nespravedlnost volala do nebe; obraz zůstane vždycky jen šikovnou napodobeninou života, kdežto Jetelový květ je živá skutečnost, monarcha svého malého světa, krajská osobnost. Z té osobnosti tu něco zůstane dokonce i po jeho smrti; jeho potomci se budou pást na úrodných lukách a svažitých pastvinách, budou plnit mléčné chlévy a ohrady, jejich pěkná rezavá srst bude oživovat krajinu i tržiště, lidé si všimnou slibné jalůvky nebo dobře rostlého volka a řeknou si: "Aha, tijsou z rodu starého dobrého Jetelo-vého květu." Kdežto obraz bude celou tu dobu viset bez života a beze změny pod vrstvou laku a prachu, mejetek, který ztratí jakýkoli význam, když ho obrátíte lícem ke zdi. Takové myšlenky se Tomovi Yorkfieldovi vztekle honily hlavou, nedokázal je však vyjádřit slovy. Když konečně dal svým pocitům průchod, udělal to příkře a bez obalu.

"Tak se holt našel trouba, co za kus pomalovaného plátna vyhodil tři stovky. Já mu tedy jeho vkus nezávidím. Vždycky dám přednost skutečnosti před nějakým obrázkem."

A ukázal hlavou na mladého býka, který na ně zíral chvíli s tlamou vzhůru a chvíli se skloněnými rohy, jak napůl hravě a napůl podrážděně potřásal hlavou.

Laurence se zasmál provokativně samolibým tónem.

"Nezdá se mi, že by si kupec mého pomalovaného plátna, jak tomu říkáš, musel dělat starosti o vyhozené peníze. Protože jsem čím dál tím známější a uznávanější, stoupají moje obrazy v ceně. Zrovna tenhle se nejspíš za nějakých pět šest let prodá v nějaké galérii za čtyři stovky; obrazy nejsou špatná investice, když se v nich člověk vyzná natolik, aby si uměl vybrat díla těch pravých lidí. To ty říct nemůžeš, že tvůj drahocenný býk bude stoupat v ceně, čím déle ho budeš mít. Nějaký čásek si tu pobude a potom, když si ho necháš, z něho nakonec zůstane kůže a kopyta za pár šilinků, možná právě ve chvíli, kdy mého býka koupí za velké peníze nějaká důležitá obrazárna."

Tohle přesáhlo všechnu míru. Spojená síla pravdy, pomluvy a urážky převládla nad Tomovou sebevládou. V pravici držel příhodný dubový kyj a levicí popadl Laurence za rozepjatý límec kanárkově žluté hedvábné košile. Laurence nebyl žádný rváč; strach z fyzického násilí ho vyvedl z míry právě tak, jako z ní Toma vyvedlo překypující rozhořčení. A tak se stalo, že se Jetelový květ mohl pokochat nikdy nevídaným pohledem na lidského tvora, pelášícího s jekotem napříč ohradou, jako kdyby se kvočka tvrdošíjně pokoušela najít si místečko na snesení vejce v chlévském žlabu. V dalším šťastném a plném okamžiku se býk pokusil přehodit si Laurence přes hřbet, ještě ve vzduchu ho nabrat do žeber a na zemi si pak na něj kleknout. Jenom Tomův energický zásah mu zabránil uskutečnit poslední bod programu.

Tom polobratra oddaně a obětavě ošetřoval, dokud se úplně nevylízal ze všech zranění, k nimž nepatřilo nic vážnějšího než vymknuté rameno, pár zlomených žeber a menší nervový otřes. Mladý statkář už koneckonců neměl žádný důvod ke škodolibosti. Laurencův býk mohl být prodán za tři stovky nebo třeba za šest stovek, mohl být obdivován tisícovými zástupy v nějaké velké obrazárně, ale nikdy by nedokázal přehodit si člověka přes hřbet a nabrat ho na rohy, ještě než na druhé straně dopadne. Takový kousek dokázal jenom Jetelový květ a nikdo mu to už nevezme.

Laurence je dosud oblíbený malíř zvířat, ale maluje už jenom koťata, kolouchy a jehňátka nikdy žádné býky.

 

<   37   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist