<<< Literární doupě
Literární doupě

Andrzej Sapkowski
překlad: Jiří Pilch, Dittmar Chmelař, Roman Sochor

ZAKLÍNAČ: VĚČNÝ OHEŇ

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Zaklínač II. Meč osudu - Sapkowski Andrzej
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 339 Kč
Zaklínač II. Meč osudu - Sapkowski Andrzej
Zmije - Sapkowski Andrzej
 
 
cena původní: 220 Kč
cena: 173 Kč
Zmije - Sapkowski Andrzej
Zaklínač - Bouřková sezóna - Sapkowski Andrzej
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 355 Kč
Zaklínač - Bouřková sezóna - Sapkowski Andrzej

 

   1   >

 

 

Hranice možností

I.

„Už odtamtud nevyleze, jasná věc,“ prohlásil poďobaný povaleč a sám sobě přesvědčeně přikyvoval. „Je to už dýl než hodinu, co slezl dolů. Je po něm.“

Obyvatelé městečka, shromáždění ve zříceninách, zaraženě mlčeli, upírajíce oči do černého otvoru v rumišti – vchodu do podzemí. Tlouštík ve žluté kamizole přešlápl z nohy na nohu, odkašlal si a smekl pomačkaný biret.

„Počkejme ještě,“ navrhl a setřel si pot s obočí.

„Na co?“ vyštěkl poďobanec. „V těch chodbách dole číhá bazilišek. Už jsi zapomněl na ty, co na něj šli, rychtáři? Ani jeden se nevrátil. To ti nestačí? Na co máme ještě čekat?“

„Dohodli jsme se přece,“ zamumlal tlouštík nejistě. „Nemůžeme…“

„Dohodl ses se živým, rychtáři,“ přerušil jej poďobancův kumpán, pořez v kožené řeznické zástěře. „Ale teďko je už bradou nahoru, to je bez debat. Od začátku jsem věděl, že tam zařve, tak jako ti před ním. Vlezl tam jako úplnej trouba; bez zrcadla, akorát s mečem. A bez zrcadla si s baziliškem nikdo neporadí, to ví každý malý dítě.“

„Aspoň jsi ušetřil grošíky, rychtáři,“ přisadil si poďobaný. „Odměnu za baziliškovu hlavu není zatím komu vyplatit. Můžeš se klidně vrátit domů. O čarodějníkova koně s nákladem se postaráme my; co kdyby ho chtěl někdo ukrást?“

„Seví,“ přisvědčil řezník. „Kobyla je silná a vaky pěkně nacpané. Koukneme se, co v nich může být, ne?“

„To nejde… Copak jste…“

„Kušuj, rychtáři, a radši zalez. Abys neschytal,“ okřikl ho poďobanec.

„Pěkná kobyla,“ oceňoval koně řezník.

„Ale ty ji necháš na pokoji, chasníku.“

Řezník se pomalu otočil k člověku, který za zády shromážděných čumilů vystoupil z průlomu v pobořené zdi. Cizinec měl husté, kučeravé, kaštanové vlasy; přes vatovanou prošívanici měl navlečenou hnědou tuniku a na nohou vysoké škorně. A žádnou zbraň.

„Běž od toho koně,“ pokračoval s jedovatým úsměvem. „Cizí kůň a cizí vaky. Po cizím majetku šilháš svýma prasečíma očima, natahuješ po něm svoje špinavé pazoury. To je ale hanba.“

Poďobaný zvolna vsunul ruku do záňadří blůzy a tázavě pohlédl na řezníka. Ten téměř neznatelně přikývl a kývl směrem k hloučku lidí. Vystoupili z něj dva nakrátko ostříhaní hromotluci. V rukou drželi palice, jimiž se poráží dobytek.

„Co seš zač?“ zeptal se poďobaný s rukou zastrčenou pod blůzou, „že nám tady kážeš o dobrých manýrách?“

„Po tom ti nic není, chasníku.“

„Nenosíš zbraň.“

„Pravda,“ zasmál se neznámý ještě sžíravěji. „Nenosím.“

„To je teda smůla.“ Poďobanec vytáhl ruku ven – a v ní dlouhý nůž. „Smůla pro tebe, cizinče, že ji nenosíš.“

Také řezník vytáhl nůž – pořádný zabiják – a jeho pacholci postoupili kupředu a napřáhli palice.

„Nemám to zapotřebí,“ dodal bezstarostně cizinec, aniž by se pohnul z místa. „Moje zbraně chodí za mnou.“

Z ruin vyšly pružným, sebevědomým krokem dvě mladé ženy. Lidé jim kvapem ustupovali z cesty. Obě dívky se usmívaly, blýskajíce přitom zuby a mhouříce oči, od nichž se až k uším táhly široké, modré pásy rituálního tetování. Pardálí kůže okolo beder jim jen zpola zakrývaly silná stehna, na nahých pažích nad vysokými, drátěnými rukavicemi hrály svaly a nad jejich rameny, rovněž chráněnými železným pletivem, bylo vidět jílce šavlí.

Pod poďobancem se podlomila kolena, nůž mu pomalu, pomaličku vyklouzl z prstů a spadl na zem.

Z díry v suti se ozval rachot kamení, škrábání, potom se ze tmy vynořily ruce a zachytily se o hranu stěny. Za nimi se objevila hlava s bílými, nyní cihlovým prachem zčervenalými vlasy, bledá tvář a rukojeť meče, trčící nad pravým ramenem vylézajícího muže. V hloučku to zašumělo.

Se shrbenými zády vyvlekl bělovlasý z jámy příšerného tvora – zrůdné monstrum, olepené krví nasáklým prachem. Zvedl mršinu za dlouhý, ještěří ocas a beze slova ji hodil pod nohy tlustého rychtáře. Ten uskočil, klopýtl přitom o zřícené zdivo a upadl, nepřestávaje však třeštit oči na zakřivený dravčí zoban, blanitá křídla a srpovité drápy na šupinatých prackách; na hrdelní lalok, dříve zřejmě karmínový, nyní špinavě růžový, na mázdrou potažené, zapadlé oči.

„Bazilišek,“ řekl bělovlasý a oprášil si kalhoty. „Přesně podle naší dohody. Prosil bych svých dvě stě lintarů. A poctivých – neořezaných. Nenechám se jen tak napálit.“

Rychtář chvějícími se prsty vytáhl měšec. Bělovlasý se rozhlédl, na okamžik se jeho pohled zastavil na poďobanci a na noži u jeho nohou. Podíval se na muže.v hnědé tunice, na dívky v pardálích kůžích.

„Jako obvykle,“ poznamenal, když bral váček z rychtářovy roztřesené ruky. „Za mizerný groš pro vás nasazuji život, a vy se mezitím staráte, jak mě okrást. Nikdy se nezměníte, aby vás svrab sežral.“

„Nic se nestalo,“ zablekotal řezník couvaje. Jeho dva pohůnci se již dříve ukryli mezi okolostojícími. „Tvým věcem se nic nestalo, pane.“

„To mě těší,“ usmál se bělovlasý. Lidé, kteří spatřili ten úsměv, šířící se v bledém obličeji jako rozchlipující se rána, se začali chvatně rozcházet. „Proto se ani tobě tentokrát nic nestane. Odejdi v pokoji. Ale odejdi rychle!“

Poďobanec se rovněž pokoušel vycouvat. Jizvy po neštovicích se ohavně vyrazily na jeho zsinalé tváři.

„Ty počkej,“ zadržel ho muž v hnědé tunice. „Na něco jsi zapomněl.“

„Na co… pane?“

„Vytáhls na mne nůž.“

Vyšší z dívek, široce rozkročená, se zhoupla v bocích. Téměř nepostřehnutelným pohybem tasená šavle zasvištěla vzduchem. Poďobancova hlava vysokým obloukem odletěla s krku a zapadla do zejícího otvoru. Trup se svalil na rozbité cihly těžce a neohrabaně jako podťatý kmen. Čumilové zakvíleli. Druhá dívka s rukou na jílci se pohotově obrátila, aby svojí družce kryla záda. Zbytečně. Obyvatelé městečka, klopýtající a padající v rozvalinách, prchali k domovu. V jejich čele uháněl při své tloušťce úctyhodnými skoky rychtář, předběhl dokonce i vyděšeného řezníka.

„Pěkná rána,“ řekl uznale bělovlasý. Rukou v černé rukavici si clonil oči před sluncem. „Pěkná rána zerrikánské šavle. Skláním hlavu před šermířským uměním a půvabem svobodných válečnic. Jsem Geralt z Rivie.“

„A já,“ ukázal si neznámý na hruď, na vybledlý erb, představující tři černé ptáky, sedící v řadě za sebou na zlatém poli, „jsem Borch, řečený Tři Kavky. Tohle jsou moje děvčata, Tea a Vea. Říkám jim tak, poněvadž na jejich pravých jménech bych si zlomil jazyk. Jak jsi hned poznal, jsou to Zerrikánky.“

„Zdá se, že díky jim jsem nepřišel o koně a výstroj. Děkuji vám, bojovnice. Děkuji též tobě, pane Borchu.“

„Tři Kavky. Toho pána si odpusť. Zdržuje tě ještě něco v tomhle hnízdě, Geralte z Rivie?“

„Právě naopak.“

„Výborně. Mám návrh: nedaleko odsud, na rozcestí k říčnímu přístavu, je zájezdní hostinec. Jmenuje se „U zadumaného draka.“ Tamější kuchyni se žádná jiná v okolí nevyrovná. Mám tam zrovna namířeno na večeři a na nocleh. Potěšilo by mne, kdybys přijal moje pozvání.“

„Borchu,“ otočil se bělovlasý od svého koně a pohlédl cizinci do očí. „Chtěl bych, aby mezi námi bylo jasno. Uvědomuješ si, doufám, že jsem zaklínač.“

„To mi došlo. Ale řekls to tónem,jako bys mě varoval, že jsi malomocný.“

„Jsou tací,“ řekl Geralt pomalu, „kteří by před společností jednoho zaklínače, dali přednost celému zástupu malomocných.“

„Jsou i tací,“ zachechtal se Tři Kavky, „kteří dávají přednost ovcím před holkami. Můžeme je tedy politovat – jedny i ty druhé. Opakuji svoje pozvání.“

Geralt si stáhl rukavici a stiskl nabízenou ruku.

„Přijímám. Těší mne, že tě poznávám.“

„Nuže na cestu. Pořádně mi vytrávilo.“

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist