Andrzej Sapkowski

PANÍ JEZERA
(Sága o Zaklínači 1)
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ukázka z knihy

"...Vezměme si k srdci slova básníka Marigolda..."

"Právě!" zvolala Vera Loewenhaupt. "Jenže kam se poděl?"

"Zdekoval sa," konstatoval Sheldon Skaggs, vida prázdné místo pod dubem. "Shrábnul fiňáry a zmizel bez rozlúčení - po elfsku."

"Po trpaslicku," ozvalo se odněkud.

"Po lidsku," opravil je vysoký elf.

"Zdá se," stanul Marigold nad smraďochem, "že tenhle ještě žije."

"Nemyslím," řekla Yennefer lhostejně. "Přeťala jsem mu krční tepnu i hrtan jedním šmiknutím. Možná v něm ještě něco doutná, ale už dlouho nebude."

Marigold se otřásl.

"Ty jsi ho podřízla?"

"Kdybych z vrozené opatrnosti neposlala dovnitř předem iluzi, ležela bych tu s podřezaným hrdlem sama. Prohlédneme si toho druhého... Hrome! Takový kus chlapa a nevydržel. Smůla, smůla..."

"Taky nežije?"

"Nepřežil termický šok. Hmm... Krapet moc jsem ho přismahla... Koukni, má očouzené i zuby. Co je s tebou? Budeš zvracet?"

"Buduuuuu..." předklonil se básník a opřel se čelem o stěnu chléva.

"Uklouzla jsem," zamumlala dívenka.

"Neublížila sis?"

"Ne. A ty?" Čarodějka se zasmála, zvedla se, ale zkřivila obličej bolestí, jež ji bodla v kotníku. Usedla, opatrně narovnala nohu a zaklela.

"Pojď sem, prcku, pomoz mi na nohy."

"Nejsem prcek."

"Dejme tomu. A co jsi?"

"Zaklínačka!"

"Ha! Tak pojď blíž a pomoz mi vstát, zaklínačko."

"Ciri řekla ještě něco, viď? Něco, co jsi slyšel jenom ty. Pověz mi, co to bylo."

"Ne," odmítl a hlas se mu zachvěl. "Ne, Triss."

"Prosím tě."

"Neříkala to mně."

"Vím, mně. Pověz, prosím."

"Hned po probuzení... Když jsem ji zvedl, zašeptala: Zapomeň na něho. Netrap ho."

"Nebudu," slíbila tiše. "Ale zapomenout nedokážu. Odpusť mi."

"Já tebe bych měl prosit o odpuštění. A nejen tebe."

"Tolik ji miluješ," nezeptala se, konstatovala.

"Tolik," přiznal polohlasně po dlouhé chvíli.

"Geralte."

"Ano, Triss."

"Buď se mnou dnes v noci."

"Triss..."

"Jen tu buď, nic víc."

"Dobře."

"Bylo to nutné, pane Zigrine," vysvětloval rytíř. "Byl to rozkaz. Taková je válka. Chtěli mít jistotu..."

Yarpen nepromluvil. Rytíř sklopil zrak.

"Odpusťte," zašeptal.

Trpaslík pomalu otočil hlavu, pohlédl na něho. Na Geralta. Na Ciri. Na všechny. Na lidi.

"Co ste s náma zrobili?" zeptal se hořce. "Co ste s náma zrobili? Co ste zrobili... z nás?"