Andrzej Sapkowski

ČAS OPOVRŽENÍ
(Sága o Zaklínači 3)
recenze, ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ukázka z knihy

"Tanči, Falko! Hoď všechno za hlavu!"

Špička boty, podpatek, špička boty, podpatek, úkrok a výskok, pohyb rameny, pohození hlavou, špička boty, podpatek. Stůl se otřásá, světlo se chvěje, obecenstvo se vlní, všechno se točí, celá stodola tančí, tančí, tančí... Sedláci křičí, Giselher křičí, Asse křičí, Mistle se směje a tleská, všichni tleskají a dupou, stodola se třese, země se třese, svět se třese v základech. Svět? Jaký svět? Svět už není, není nic, jen tanec, tanec... Špička boty, podpatek... Jiskřin loket... Horečka... Hrají už jen skřipky, píšťaly a dudy, bubeník pouze zvedá a spouští paličky, není ho již zapotřebí, protože takt udávají ony, Jiskra a Ciri. Stůl duní a kymácí se, duní a kymácí se celá stodola... Rytmus je v nich, melodie je v nich, jsou přeplněny hudbou. Havraní vlasy tančí Jiskře nad čelem a na ramenou. Struny se zalykají horečnatými, ohnivými tóny, stoupajícími do závratných výšek. Krev buší ve spáncích.

Odpoutat se. Zapomenout.

Jsem Falka. Vždy jsem byla jen Falka.

"Družina hrdinů," chytil se Geralt za hlavu. "Druhové ve zbrani. Šumář s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Niifgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan..."

"A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat," doplnil Regis. "Doporučuji cestovat inkognito, abychom nepůsobili nemístné pozdvižení."

"Milwo..."

"Jsem Maria, a ne Milwa. Jaká já jsem Káně? Kvočna s vejcem v břiše, žádná Káně... Milwa se s dryádami smála na bitevním poli, když vytrhávala šípy ze zkrvavených mrtvol - je přece škoda dobré střely. A jestli některý ještě dýchal, vzala ho nožem přes krk. Na takovou smrt vodila lidi zrádkyně Milwa. A smála se... Jejich krev teď volá. Jejich krev teď zevnitř rozežírá Mariu jako vosí jed. Maria platí za Milwu."

"Proto ses se mnou vydala na cestu," zopakoval. "Chtělas pomoci při záchraně cizího dítěte. Chtělas splatit dluh, který jsi byla rozhodnuta udělat už v té době, když jsme opouštěli Brokilon... Cizí dítě za vlastní. A já jsem ti tehdy slíbil pomoc, až ji budeš potřebovat. Jenže teď ti pomoci neumím, Milwo."

Nyní mlčela ona. On už nemohl, cítil, že teď mlčet nesmí.

"Já mám vůči tobě také dluh. Naivně jsem si myslel, že jej budu moci splatit. Pomohlas mi, když jsem pomoc zoufale potřeboval. Takový dluh nelze splatit, nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu, ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš zpět. Já sám jsem ztratil mnoho takových věcí. Proto ti dnes nedokážu pomoci."

"Právě jsi mi pomohl," pravila velmi klidně. "Ani nevíš, jak moc. Teď odejdi, prosím. Nech mě o samotě. Odejdi, zaklínači, než úplně rozbiješ můj svět."

"Vstaň, pane," oslovil Geralta jeden z rytířů jejího doprovodu. "A slož hold. Toto je královna."

Zaklínač se postavil. Namáhavě ohnul bolavá záda v úkloně.

"Tyf bránil moft?"

"Prosím?"

Žena sňala kapesník a vyplivla z úst krev. Několik červených krůpějí ukáplo na zdobený jupon.

"Její Veličenstvo Meve, královna Lyrie a Rivie," promluvil rytíř ve fialovém, zlatem vyšívaném plášti, stojící po ženině pravici, "se táže, zda ty jsi muž, jenž vedl hrdinnou obranu mostu."

"Tak nějak se to semlelo."

"Femlelo!" pokoušela se královna zasmát, ale nepodařilo se jí to. Zašklebila se, ošklivě, třebaže takřka nesrozumitelně zaklela a opět si odplivla. Než si stačila opět zakrýt ústa, Geralt zahlédl, že jí chybí přední zuby. Zachytila jeho pohled.

"Vidíf," zamumlala přes kapesník. "Nějaký fkurfyfyn mě praftil rofnou do huby. Malifkoft."