Kapitola 3
Čas od času zabloudily oči Tracyho tygra po okolí v naději, že zahlédnou mladou tygřici, jejíž chování a způsoby by byly vhodné pro cokoli, co by z jejich setkání mohlo vzejít. Ale at' se díval jak se díval, většinou žádnou nespatřil. Většinou viděl jen samé pouliční kočky. Při těch několika vzácných příležitostech, kdy mu do oka padla přece jen opravdická tygřice, měl tygr právě kamsi velice naspěch a času mu zbývalo jenom tolik, aby se sotva stačil v běhu ohlédnout a podívat se za ní. Bylo to smutné a nikam to nevedlo a tygr o tom musel začít.
"Uáách," řekl.
"Co říkáš?" zeptal se Tracy.
"Uáchm."
"Nerozumím ti."
"Suamách."
"Co je to?"
"Samachám."
"Znamená to něco?"
"Achsámachám," říkal trpělivě tygr.
"Mluv pořádně, když chceš něco říct," zlobil se Tracy.
"La," řekl tygr.
"To je skoro francouzsky," řekl Tracy. "Mluv normálně. Víš, že francouzsky neumím."
"Lásal."
"Laso?"
"Sa," řekl tygr.
"
Nezkracuj slova, spíš je prodlužuj, ať ti můžu rozumět," poprosil ho Tracy.
"S," řekl tygr.
"Umíš mluvit líp," řekl Tracy. "Buďto mluv, nebo buď zticha."
Tygr zůstal zticha.
Tracy přemýšlel o tom, co chtěl tygr říct, a najednou na to přišel.
Stalo se to v době polední přestávky. Tracy stál na schodišti před vchodem podniku Otto Seyfanga, vyhříval se na slunci a poslouchal Nimma, Peberdyho a Ringerta, jak si povídají o věhlase, kterého se jim ve světě kávy za ta léta věrného ochutnávání dostalo. Tu a tam se i Tracy snažil vpadnout do hovoru zmínkou o písničce, kterou právě píše, ale nikdy se mu to úplně nepodařilo.
Snažil se přijít na to, co tygr říkal, když tu najednou vidí, jak po Warrenově ulici kráčí dívka v žlutých přiléhavých pletených šatech. Jak hříva bohaté černé vlasy jí volně splývaly k ramenům. Vyzařoval z nich život a praskala v nich elektřina. Svaly Tracyho tygra se napružily, jeho štíhlá hlava se vytáhla směrem k dívce, jeho ohon se napřímil, ztuhnul a jen nepatrně se zachvíval, a odkudsi z hloubi tygra se vydralo divoké "Uajíí!".
Ochutnávači kávy, kteří zaslechli to zaržání, se s údivem obrátili k Tracymu, protože ještě nikdy v životě podobný zvuk neslyšeli.
"Aha," řekl Tracy tygrovi, "už to mám."
"Uajíí," opakoval tygr jakoby v bolesti a hlava se mu vytáhla ještě dál. Tracyho oči se ponořily do očí té dívky. Obojí, výkřik i ponoření, proběhlo současně. Dívka slyšela ten výkřik a přijala Tracyho oči, téměř se zastavila, téměř se usmála, nalehla těsněji na své žluté pletené šaty a odtančila dál po Warrenově ulici; jen tygr teskně kňučel.
"Tak tohle dělají v Kalifornii?" žasnul Nimmo.
"Uajíí," řekl Tracy.
"Udělej to ještě jednou," požádal ho Peberdy.
Tracy, který se díval za odcházející dívkou a sledoval tygra, jak za ní uhání, to udělal ještě jednou.
"Slyšel jsi to, Ringerte?" řekl Peberdy. "Tohle dělají v Kalifornii, když vidí krasavici."
"Žádné strachy," řekl Ringert, "slyšel jsem to."
"Slyšel jsi to," řekl Nimmo, "ale dokážeš to udělat?"
"To víte, že nedokážu," přiznal Ringert. "Ani jeden z vás starých ochutnávačů to nedokáže." A staří ochutnávači museli s lítostí přiznat, že to nedokážou. Pak se všichni vrátili ke své práci.
Tygr se přihnal zpátky za Tracym k navršené hromadě žoků v zadní části skladiště, odkud byl oknem výhled na dvorek. To odpoledne si Tracy pohazoval žoky, jako by to byly pytlíky fazolí.
"Ať je to kdokoli," řekl tygrovi, "pracuje někde poblíž. Zítra o polední přestávce ji zase uvidím a pozítří taky. Další den ji pozvu na oběd."
Celé odpoledne se Tracy snažil pořádně si o tom s tygrem popovídat, ale tygr vždycky místo odpovědi pouze hlasitě zaržál. Každou chvíli to zaržání zaslechli ostatní nosiči žoků. Byli to všichni mladí muži a rádi by ten zvuk napodobili, ale nedokázali to. Jak by mohli, když neměli tygra! Jen jednomu z nich, chlapci, který se jmenoval Kalany, se to téměř podařilo a pyšně tvrdil Tracymu, že aťsi kdokoli z Kalifornie udělá cokoli, on, který je z Texasu, to dokáže taky.
"Zítra, pozítří a popozítří," připomínal Tracy tygrovi, "pak ji pozvu na oběd."
A to se ví, stalo se, jak řekl.
Seděla u stolu naproti Tracymu v kavárně "Oukej". Oba jedli a tygr zatím obcházel kolem, snažil se potlačit zaržání a nevypadat tak hltavě.
"Jmenuju se Tom Tracy," řekl Tracy.
"Já vím, už jste říkal," odpověděla ta dívka.
"Zapomněl jsem."
"Já vím, už jste mi to řekl třikrát. Ale chtěl jste říct Thomas, ne Tom, že ano?"
"Ano," přikývl Tracy. "Thomas Tracy. Tak se jmenuju. Nic jiného to neznamená. Tedy chci říct, nic jiného než jméno. Muž nemá jenom to jméno."
"Máte i jméno po otci?" zeptala se dívka.
"Ne," řekl Tracy. "Jenom Thomas Tracy. Nebo jen Tom, kdybyste to chtěla zkracovat."
"Nechci to zkracovat," řekla dívka.
"Opravdu ne?" rozzářil se Tracy, protože to pro něj mnoho znamenalo. Představa, co všechno to pro něj může znamenat, ho velice rozrušila. A tak byl rozrušen, že si ani nevšiml, jak tygr kamsi upřeně zírá a taky se celý třese vzrušením. Pak se přece jen podíval a viděl, že tygr hledí na mladou tygřici.
"Opravdu ne?" opakoval Tracy.
"Ne," řekla dívka. "Líbí se mi jméno Thomas Tracy, tak jak je. Nechcete se zeptat, jak se jmenuju já?"
"Jak se jmenujete?" zeptal se Tracy přidušeným hlasem.
"Laura Luthyová," odpověděla dívka.
"Ó," zasténal Tracy. "Ó, Laura Luthyová."
"Líbí se vám?" zeptala se Laura Luthyová.
"Jestli se mi líbí?" zvolal Tracy. "Ó, Laura, Laura Luthyová."
Zatímco Thomas Tracy a Laura Luthyová dojídali oběd, proháněli se tygr s tygřicí kolem nich a nepřestali s tím, ani když Tracy a Laura vstali od stolu a došli k pokladně, kde Tracy zaplatil 85 centů za oba obědy.
Co mu teď záleželo na penězích?
Na ulici vzal Tracy Lauru za ruku a tak přešli kolem podniku Otto Seyfanga, kolem Nimma, Peberdyho a Ringerta, kteří stáli před vchodem. Tygr s tygřicí způsobně bok po boku za nimi. Tracy doprovodil Lauru až k její kanceláři, vzdálené asi dva bloky od podniku Otto Seyfanga, směrem k dokům na konci Warrenovy ulice, kde Laura pracovala jako písařka.
"Zítra?" zeptal se Tracy, aniž pořádně věděl, na co se ptá. Doufal však, že ona ví.
"Ano," odpověděla Laura.
Tracyho tygr zaržál. Lauřina tygřice se pousmála, svěsila hlavu a odběhla.
Tracy se vrátil k podniku Otto Seyfanga, k ochutnávačům kávy, kteří postávali před vchodem.
"Tracy," přistoupil k němu Nimmo, "doufám, že budu žít alespoň tak dlouho, abych viděl, jak to dopadne."
"Budete," ujistil ho rozhodně a upřímně Tracy. "Budete, protože
musíte žít."
Tygr stál uprostřed chodníku, zahleděn do nekonečného prostoru.
Když se Tracy toho dne vracel domů, nalezl tygra, jak tam uprostřed chodníku stále ještě stojí, a stoupl si vedle něj. Lidé, valící se z práce, do něho vráželi. Stáli tak oba dlouho, pak se Tracy pohnul a vydal se směrem k podzemní dráze. Tygr se neochotně ploužil za ním.
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě