Život už mě dávno přesvědčil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem. Ve staré chrestomatii, vydané ještě c.k. knihoskladem v roce, kdy zemřel Vrchlický, vyhledal jsem pojednání o poetice a básnických ozdobách. Pak jsem si dal do sklenky růžičku, rozžal svíčku a počal psát své první verše. Jen vyšlehni, plameni slov, a hoř, ať si třeba popálím prsty! Překvapivá metafora je víc než zlatý prsten na ruce. Ale ani Puchmajerův Rýmovník nebyl mi nic platný. Marně jsem sbíral myšlenky a křečovitě zavřel oči, abych zaslechl zázračný první verš. Ve tmě však místo slov zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru rozevláté vlasy. Byl to můj vlastní osud. Za ním jsem klopýtal bez dechu celý život.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle
