<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

William Shakespeare

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

Zkrocení zlé ženy/The Taming of the Shrew - Shakespeare William
 
 
cena původní: 238 Kč
cena: 205 Kč
Zkrocení zlé ženy/The Taming of the Shrew - Shakespeare William
Gesammelte Werke: William Shakespeare - Shakespeare William
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 266 Kč
Gesammelte Werke: William Shakespeare - Shakespeare William
Příběhy z her - Hulpach Vladimír, Shakespeare William
 
 
cena původní: 599 Kč
cena: 503 Kč
Příběhy z her - Hulpach Vladimír, Shakespeare William

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

    1    

 

PETRUCCIO:

Buďte tak laskav! Počkám na ni tady -

a budu se jí dvořit jako vzteklý.

Ať si jen láteří! Já prohlásím,

že klokoce, ach, jako slavík v houští.

Ať kouká jako vrah! Já k předjitřní

ji růži budu rovnat orosené.

Ať mlčí jako zařezaná! Já

se budu kořit její švitornosti

a říkat, že je ženský Cicero.

Řekne-li "Táhni!", já jí poděkuji,

jako by chtěla, abych zůstal týden,

a jestli mi dá košem, optám se,

kdy chce mít ohlášky a kdyže svatbu. -

Však tady jde. A teď, Petruccio, mluv!

(Vystoupí Kateřina.)

Dobrýtro Kačenko!

Tak se prý jmenujete, jak jsem slyšel.

KATEŘINA:

To jste si seděl na uších.

Kdo mluví o mně, říká Kateřina.

PETRUCCIO:

Kdež! Jenom Kačka! Kačka jako lusk,

a někdy taky jedovatá Káča.

Leč, Káčo Kačenko všech Kačenek,

Kačenko z Káčic, Nad- a Velekáčo,

Kačičko, kočičko, ty koketko,

slyš, co ti povím, Kačenko mé touhy!

Zvěst o tvé lahodě a dobrotě

a kráse, hlaholící po všech vlastech -

ač proti skutečnosti chabá -, tak

mnou pohnula, že tě chci za manželku.

KATEŘINA:

Když jste tak pohnut, pohněte se zas,

a hybaj, pohyblivý svršku jeden!

Jste dřevo, to je vidět.

PETRUCCIO

Jaké?

KATEŘINA

Truhlík.

PETRUCCIO

Výborně! Sedněte si na mne!

KATEŘINA

Osli

jsou, aby nosili.

PETRUCCIO

A ženské teprv

jsou, aby nosily.

KATEŘINA

Co mne se týče,

já takovouhle verbež nenosím.

PETRUCCIO

Nic, Katuško, se neboj! Nadlehčím se.

Jsi ještě mladinká a křehounká -

KATEŘINA

- a chrapoun jako vy mě nepolapí.

Leč ruku zato mám už pádnou dost.

PETRUCCIO

Mlč, holubičko!

KATEŘINA

Nezván, sokolíku!

PETRUCCIO

Chceš, aby sokolík tě uchvátil?

KATEŘINA

Žel, doposud jím nejsem uchvácena.

PETRUCCIO

I jdi, ty voso! Pročpak jsi tak zlá?

KATEŘINA

Nu, že jsem vosa. Pozor na žihadlo!

PETRUCCIO

To nezbývá, než vyškubnout je hned.

KATEŘINA

Jen kdyby, chudák, věděl, kde je skryto.

PETRUCCIO

To každé děcko ví, že v zadečku.

KATEŘINA

Kdež, v jazyku.

PETRUCCIO

V mém, nebo ve tvém?

KATEŘINA

Ticho,

sic bude ve vašem - a poroučím se!

PETRUCCIO

S mým jazykem v své vosí zbrojnici

chceš odejít? No dovol, Kateřino!

Jsem přece šlechtic.

KATEŘINA

To hned uvidíme, (udeří ho)

PETRUCCIO

Ty! Dej si pozor! Že ti jednu dám!

KATEŘINA

Kdo bije dámu, není kavalír.

Co máte v erbu, pane z Hulvátova?

Podávky? kančuch? nebo koště snad?

PETRUCCIO

Ty sbíráš erby? Tak si zapiš můj,

ať vím, že u tebe jsem dobře zapsán.

KATEŘINA

Tak co tam máte? Oslí uši asi.

PETRUCCIO

Kohoutka, budeš-li mou slepičkou.

KATEŘINA

Děkuji, nechci. Kdáče jako kapoun.

PETRUCCIO

Pojď, Katuško, a nekysel se tak!

KATEŘINA

Když vidím padavce, chtíc nechtíc musím.

PETRUCCIO

Vždyť žádné nevidíš.

KATEŘINA

Jakpak by ne!

PETRUCCIO

Tak mi je ukaž!

KATEŘINA

Nemám zrcadýlko.

PETRUCCIO

Můj obličej?

KATEŘINA

Tak mladičký a už

tak ostrovtipný?

PETRUCCIO

Pro tebe jsem mladý.

KATEŘINA

Leč sešlý.

PETRUCCIO

Žalem.

KATEŘINA

Já vás oželím.

PETRUCCIO

Prr! Počkat! Tak mi neujdeš, má milá!

KATEŘINA

Pusťte mě! Darmo bych vás dopálila.

PETRUCCIO

Mě? Ale kdež! Jsem tebou okouzlen.

Teď vidím, jak mi bohapustě lhali,

kdo říkali, žes protivná a zlá.

Vždyť ty jsi roztomilá šelmička,

sic trochu skoupá na slovo, leč sladká

jak z růže květ. Ty ani nedovedeš,

jak jiné ženské, mračit se a šklebit

a odmlouvat a ohrnovat nos.

Ty s nápadníky vlídně porozprávíš,

jak něhyplný vánek ševelíc.

A proč mi namlouvali, že jsi chromá?

Jsou mi to utrhači! Katuška

je jako lískovka a snědolící

jak oříšek a sladší nežli on.

Že nekulháš! Ukaž, jak umíš chodit!

KATEŘINA

Svým slouhům, tatrmane, poroučej!

PETRUCCIO

Zda Diana kdy zdobila svůj háj

jak ty svou božskou chůzí tento pokoj?

Ach, Diana je proti Káče Káča

a zabeč bez duše a bez manýr.

KATEŘINA

Kde jste se naučil těm vzletným řečem?

PETRUCCIO

Jsou s patra. Najed jsem se vtipné kaše.

KATEŘINA

Leč zdá se, že jste si jí sotva zob.

PETRUCCIO

Což nemám vtipu dost?

KATEŘINA

Až moc! Běžte se ohřát,

aby vám nezamrz!

PETRUCCIO

To právě chci,

Katuško zlatá, s tebou na postýlce.

A proto bez dalšího řečňování,

zkrátka a dobře: tatínek je svolný

tě provdat za mne, věno umluveno,

a chtěj si nebo nechtěj, budeš má!

Jsem pro tebe jak stvořen, Kateřino,

a při sluníčku, jež mi ukazuje

tvou krásu, pro kterou ti musím přát,

nikoho jiného než mne si neber!

Já, jenom já tě zkrotím, Kateřino,

a z Káči-kočky Káčou-kočičkou

tě udělám, tak hodnou jako jiné.

Hle, tatínek! Neříkej, že mě nechceš!

Já chci a dostanu tě za ženu!

Vrátí se Baptista, Gremio a Tranio.

BAPTISTA

Tak co, siňore? Jak jste pochodil?

PETRUCCIO

Jak jinak nežli dobře? Jakpak jinak?

Já věděl hned, že se s ní domluvím.

BAPTISTA

A co ty, dcero, že nic neříkáš?

KATEŘINA

Dcero mi říkáte? Jen co je pravda,

jste otec k pohledání pečlivý,

když surovci, z dvou třetin šílenému,

a otevřhubovi mě chcete dát,

jenž, blázen, myslí, že to spraví klením.

PETRUCCIO

Nic, otče. Věc je ta: i vy, i jiní,

kdo mi ji líčili, se spletli v ní.

Když třeští, dělá to jen z politiky.

Vždyť není vzteklá, beruška to je.

Krev horkou nemá, jitřním chladem dýše.

Trpělivostí je to Griselda

a druhá Lukrécie dívčím studem.

A zkrátka: už je ruka v rukávě

a v neděli se spolu dáme oddat.

KATEŘINA

Spíš budeš viset tuhle neděli!

GREMIO

Slyšíte, Petruccio? Spíš budete prý viset.

TRANIO

Takhle jste pochodil? No pozdrav bůh!

PETRUCCIO

Já si ji beru. A když mně a jí

to hoví, pánové, co vám je po tom?

My jsme se smluvili, že před lidmi,

tak jako dosud, bude dělat zpupnou.

Leč jinak je až k víře nepodobno,

jak mě má ráda. Ty má zlatá Káčo!

Popadla mě a tolik hubiček

mi vysázela, slibujíc mi lásku,

že si mě podmanila jedna dvě.

Jste nováčci. To byste koukali,

jak zkrotne ženská, když je s mužským sama:

tu bačkorovi žere z ruky saň.

Podej mi ruku! Jedu do Benátek

si koupit výstroj, Katuško. A vy

chystejte svatbu, otče! Kateřino,

až přijdou hosté, ať jsi hezounká!

BAPTISTA

Tak nevím. Ale podejte si ruce.

Bůh s tebou, Petruccio, a měj si ji!

GREMIO A TRANIO

Tak staň se, amen! My to dosvědčíme.

PETRUCCIO

Otče a ženo a vy, páni, sbohem!

Mám naspěch. Musím honem do Benátek

si šatstva nakoupit a tobě dárek.

Pojď, dej mi pusu! V neděli jsme párek!

Odejdou Petruccio a Kateřina, každý jinudy.

GREMIO

Ráz na ráz! Ten to umí! Všechna čest!

BAPTISTA

Jak spekulant jen jednu naděj mám:

buď šťastně prodat, nebo zavřít krám.

TRANIO

Vždyť to byl ležák. Takhle vám to zboží

buď přinese zisk, buď utone v moři.

BAPTISTA

Zisk nezisk! Budou-li jen klidně žít.

GREMIO

To jistě! Petruccio to zkrátka chyt!

Však teď se vraťme k vaší mladší dceři!

Den spásy nadešel. Jsme sousedé

a já jsem první ucházel se o ni.

TRANIO

A já ji horoucněji miluji,

než slova vypoví, než rozum pojme.

GREMIO

Chlapečku, jako já ji nemiluješ!

TRANIO

Dědoušku, studíš!

GREMIO

A ty připaluješ!

Zpět! Ustup, holobrádku! Věk jen živí.

(…)

BAPTISTA

Zánovní novinu? Jak je to možné?

BIONDELLO

No, není to snad novina, když se dovíte, že Petruccio už jede?

BAPTISTA

Přijel?

BIONDELLO

To ne. To zase ne.

BAPTISTA

Tak co to povídáš?

BIONDELLO

Že už jede.

BAPTISTA

A kdy tu bude?

BIONDELLO

Až bude stát, kde stojím já, a vás až uvidí tamhle.

TRANIO

A proč je ta novina zánovní?

BIONDELLO

To máte tak: Petruccio sem jede v novém klobouce a v staré kamizole, kalhoty má oblýskané, třikrát obrácené, boty, které už sloužily za lucerny, jednu na přezku a jednu šňěrovací. Kord asi ukradl z městské zbrojnice: je rezatý, jílec vejpůl a špička dole čouhá z pošvy. Koně má ztrženého, sedlo od molů prožrané a třmeny každý jiný. Krom toho ta nešťastná kobyla je stižená vozhřivkou a na hřbetě jí roste mech. V hubě má houbu, po těle plno puchýřů a nádavkem prašivinu. Je pryč na nohy, třepe se žloutenkou a za každým

uchem má bouli jako pěst. Motolice s ní hází, červy ji žerou, lopatky jí lezou ze zad, v kříži ji loupá a na přední nohy napadá. Udidlo má zohýbané a náhlavek ze skopovice ustavičným přitahováním, aby neklopýtala, zpřetrhaný a zase svazovaný na uzel. Podpěnku šestkrát nastavovanou a podocasník sametový, od dámského sedla, s monogramem bývalé majitelky půvabně sestaveným ze stříbrných cvočků, a tu a tam vyspravovaný špagátem.

BAPTISTA

Kdo je s ním?

BIONDELLO

Ani se neptejte! Jeho lokaj, na chlup vymóděný jak ten kůň. Na jedné noze má punčochu a na druhé vlněnou kamaší a místo podvazků kus modrého a kus červeného ostřižku. Na hlavě má širák hanba povídat, a na něm třapec ze strakatých klůcků místo pera. Jako strašák vypadá, jen ho postavit do zelí, a ne jako křesťanský lokaj nebo panský sluha.

TRANIO

Sám pánbůh ví, co ho to napadlo,

ač na výstroj si nikdy nepotrpěl.

BAPTISTA

Čert vezmi parádu! Jen když už jde!

BIONDELLO

Ale on nejde.

BAPTISTA

Vždyť jsi řek, že přišel.

BIONDELLO

Kdo? Petruccio?

BAPTISTA

Kdo jiný?

BIONDELLO

Já jen řek,

že jeho kobyla sem zvolna kráčí

s ním na zádech.

BAPTISTA

To přece jedno značí.

BIONDELLO

Kdež! Sázím troník,

že jezdec a koník

dva nejsou sic,

ale pořád víc

než jeden moník!

Vystoupí Petruccio a Grumio.

PETRUCCIO

Hej holá, kavalíři! Kde jste kdo?

BAPTISTA

Dovolte mi, abych vás přivítal!

PETRUCCIO

Leč nekoukáte zrovna přívětivě.

TRANIO

Proč jste se neustrojil slušněji?

PETRUCCIO

Mně pro spěch na to nevybylo času.

Leč kde je Katuška, má nevěstička?

A jak se máme, otče? Pánové,

pročpak se mračíte? Proč na mne civí

ta vzácná sešlost jako na obludu

či na kometu nebo jiný div?

BAPTISTA

Propána, máte přece svatbu dnes!

Napřed jsme měli strach, že nepřijdete;

teď, když jste přišel, zase z vás jde strach.

Shoďte ty hadry! Vám jsou pro ostudu,

nám trnem v oku v tento slavný den.

TRANIO

A povězte nám, co se stalo, proč

jste nevěstu tak dlouho nechal čekat

a přijel teď tak nepodoben sobě?

PETRUCCIO

Proč? Pro slepičí kvoč! A buď jak buď,

já přijel, abych dostál svému slovu,

ač, bohužel, jsem nucen poněkud

pozměnit program, což, až se to hodí,

vysvětlím tak, že budu mít váš souhlas.

Leč kde je Kačka? Už abych byl u ní -

nejvyšší čas - a honem do kostela!

TRANIO

Snad byste v těchto hadrech nešel k ní?

Zaskočte ke mně! Přestrojte se do mých!

PETRUCCIO

Já? Ani nápad! Půjdi k ní, jak jsem.

BAPTISTA

Leč k oltáři přec nepůjdete takhle?

PETRUCCIO

Už jsem vám řekl: Tak, jak jsem, a dost!

Vždyť mne si bere snad a ne ty šaty!

Kdybych, co na mně strhá, spravit moh

tak snadno, jako vzít si nový kabát,

to by se Káča měla a já s ní!

Však já tu s vámi žvaním, hlupák jeden,

a ona čeká, abych zpečetil

svůj nárok medu sladším políbením!

Odejdou Petruccio a Grumio.

TRANIO

Že se tak zpotvořil, v tom něco vězí!

Snaď se dá přemluvit a ustrojí se

slušněji trochu aspoň do kostela.

BAPTISTA

Jdu za ním, podívat se, jak to skončí.

Odejdou Baptista, Gremio a čeládka.

TRANIO

Však teď jde o to získat k slečnině

i přízeň otcovu. A proto musím,

jak jsem vám řekl, sehnat náhradníka -

teď ihned, ber kde ber, a buď kdo buď,

však už ho naučíme, co má dělat -,

jenž by nám Vincenzia z Pisy hrál

a tady v Padově nám ručil za to,

co já jsem slíbil, nebo ještě za víc.

Tak bez obav si užijete lásky

a její otec ještě bude rád.

LUCENZIO

Kdyby můj kolega, ten kytarista,

tak Blanku nešpehoval, bůh to suď,

dal bych se tajně oddat s ní. A pak

by třeba celý svět moh říkat: Ne!

už by mi nevzal, co by bylo mého.

TRANIO

Však na to všechno vyzrajem a vše

krok za krůčkem v svůj prospěch obrátíme.

Všechny je doběhneme: dědka Grémia,

tatínka hnidopicha Minolu,

i Licia, kantůrče to milující,

aby moh Lucenzio Blanku vzít si!

Vrátí se Gremio.

TRANIO

Už z kostela, siňore Gremio?

GREMIO

A rád, jak ze školy jsem utíkával!

TRANIO

A manžel s manželkou už taky jdou?

GREMIO

Žel je té holky, co má za manžela!

Ten chlap je sprostý jako pohůnek.

TRANIO

Než ona hubatější? Není možná!

GREMIO

Čert je to, ďábel, arcisatanáš!

TRANIO

A ona satanáška, jeho bába!

GREMIO

Kdež! Proti němu je to beruška,

hrdlička, putička. - Když se ho farář ptal,

zda Katušku si bere za manželku,

řek: "Ano, krucinál!" a začal klít,

až farář samou hrůzou pustil knihu;

a když se shýbl, aby knihu zvěd,

ten sprosťák vám tak strčil do chudáka,

že po zemi se válel taky kněz!

"Dobře mu tak!" on na to, "proč tam lez!"

TRANIO

Co řekla Katuška, když zase vstal?

GREMIO

Nic. Jen se třásla. Neboť klel a dupal,

že, šelma jeden, farář prý ho šidí.

Když konečně pak bylo po obřadech,

vzal pohár vína, zavřeštěl: "Ať žijem!",

jako by po bouři si na palubě

připíjel s kamarády, vyzunk muškát

a hodil plný talíř koláčů

do tváře kostelníkovi jen proto,

že svými hladovými vousisky

prý po celou tu dobu na něm loudil.

Pak přede všemi Kateřinu popad

a dal jí pusu na rty, až to mlasklo,

div kostel nespad, jaký to byl zvuk.

Když jsem to viděl, utekl jsem raděj,

a ostatní už, myslím, taky jdou.

To byla svatba! Blázinec to byl! -

Slyšíte? Muzikanti! Už tu budou.

Je slyšet hudbu.

Vrátí se Petruccio, Kateřina, Blanka, Baptista, Hortensic

Grumio a čeládka.

PETRUCCIO

Dík, přátelé a hosté, za pozornost!

Vím, že bych teď měl s vámi hodovat

a že jste uchystali skvělou slavnost.

Však bohužel! Mám naspěch, musím pryč,

a proto tady už se s vámi loučím.

BAPTISTA

Vy na noc chcete odtud? Není možná!

PETRUCCIO

Kdež na noc? Ve dne ještě musím pryč.

Už je to tak. A kdybyste znal důvod,

sám byste naléhal, abych už jel.

A proto, páni, kdož jste přišli shlédnout,

jak tělem duší jsem se zasvětil

své roztomilé paní, mějte díky!

Hodujte s tchánem! Pijte na mé zdraví!

Já musím odtud. Sbohem vespolek!

TRANIO

Nechtě se uprosit! Zůstaňte s námi!

PETRUCCIO

To nejde!

GREMIO

Aspoň přes oběd se zdržte!

PETRUCCIO

Ne! Nejde to!

(…)

LUCENZIO

A k čemu je to všechno?

BIONDELLO

To nevím. Já jen vím, že zatím co budou smolit ten podvůdek, vy byste měl koukat, abyste slečnu dostal pravoplatně, cum privilegio ad imprimendum solum, s výhradním právem tisku toho arcidílka. Seberte kněze, dva hodnověrné svědky a notáře, a hajdy do kostela! Když nechcete, tak tedy ne, už nemám, co bych řekl.

Však rozlučte se s Blančinkou, an jste to všecko spletl.

LUCENZIO

Počkej, Biondello -

BIONDELLO

Vyloučeno. Já mám naspěch. Ale znal jsem jednu dívčinu, ta se vám vdala jednou po poledni, když šla na zahrádku natrhat petržele do nádivky. Udělejte to taky tak! Spánembohem zatím! Musím s vyřízením k panu faráři, aby byl po ruce, až tam přijdete se svou doložkou.

Odejde Biondello.

LUCENZIO

Ba, přijdu, bude-li jen ona chtít.

Proč pochybuji? Půjde se mnou ráda.

A vůbec: Chtěj si nebo nechtěj, dítě,

to by v tom čert byl, Cambio vezme si tě.

Odejde Lucenzio.

[IV, 5]

SILNICE

Vystoupí Petruccio, Kateřina, Hortensio a služebnictvo.

PETRUCCIO

Tak spánembohem vzhůru k tvému otci!

Že ale svítí dnes ten měsíček!

KATEŘINA

Snad slunce. Copak ve dne svítí měsíc?

PETRUCCIO

A já ti povídám, že svítí měsíc.

KATEŘINA

A já vám povídám, že svítí slunce.

PETRUCCIO

A jako že jsem syn své matky, měsíc,

či kometa, či co si vyvzpomenu,

to musí být, než pojedeme k vašim.

Odveďte koně domů! Ne a ne

a ne s tím věčným odmlouváním přestat!

HORTENSIO

Řekněte měsíc, nebo nepojedem!

KATEŘINA

Když už jsme tady, jedme, prosím vás,

ať slunce, měsíc nebo co chce svítí!

A libo-li vám tvrdit: "Je to louč!"

i pro mne, přísahám, to bude loučí.

PETRUCCIO

Měsíček je to.

KATEŘINA

Ano, je to měsíc.

PETRUCCIO

Vždyť je to boží slunko. Pročpak lžeš?

KATEŘINA

Tak tedy spánembohem: boží slunko!

Leč jenom libo-li vám, jinak ne.

Jak vás to omrzí, hned zase měsíc.

Čím vy to zrovna zvete, tím to je

a bude pro mne do nejdelší smrti.

HORTENSIO

Petruccio, jedem! Naši vyhráli!

PETRUCCIO

Ba jedem, jedem. Tak má koule běžet

a ne tak bohapustě křivolako. 0

Však počkat, počkat! Kdopak to sem kráčí?

Vystoupí Vincenzio.

(Vincenziovi) Dobrého jitra, děvo spanilá! -

Katuško, řekni, vidělas už někdy -

mluv pravdu - líbeznější dívčinu?

Svěžejší líčko jako krev a mléko?

Kdy jaké hvězdy nebi slušely

jak tyto oči této rajské tváři? -

Překrásná panno, vítej! - Katuško,

běž, obejmi ji za tu její krásu.

HORTENSIO

Ten pán se zjeví. Dělá z něho ženskou.

KATEŘINA

Panenko, krasotinko, poupátečko,

kam spěješ, andílku, a kde jsi doma?

Šťastni tví rodičové, sličné dítě!

Šťastnější muž, jenž s tebou, spanilá,

z úradku nebes bude sdílet lože.

PETRUCCIO

Co mluvíš, Katuško? Máš vlčí mhu?

Vrásčitý, sešlý, vetchý stařec je to,

a žádná panenka, jak povídáš.

KATEŘINA

Odpusťte, otče! Nelítostné slunce

tak oslnilo citlivý můj zrak,

že všechno vidím zeleně a mladě.

Však teď jsem prohlédla. Jste moudrý kmet

a prominete mi mou pošetilost.

PETRUCCIO

Dědoušku, učiň to! A pověz nám,

kam cestuješ! Jestliže tam, co my,

jeď s námi, starce, uděláš nám radost!

VINCENZIO

Ctný panáčku a milá paninko,

jež jste mne žertem svým tak vyděsila,

jsem Vincenzio, Vincenzio z Pisy,

a jedu do Padovy za svým synem,

s nímž jsem se neviděl už celou věčnost.

PETRUCCIO

Jakpak si říká?

VINCENZIO

Lucenzio, pane.

PETRUCCIO

To jsme se sešli! To je náhodička!

Teď smím ti nejen pro důstojný věk,

leč taky podle práva říkat otče.

Vždyť se sestrou mé choti, této dámy,

tvůj syn je ženat! Nic se tomu nediv,

nic toho nezel! Je to hodná dívka,

z výborné rodiny a bohatá

a způsobilá výchovou i krásou

být ženou šlechticovou. Vincenzio,

nechtě se obejmout! A nyní vzhůru,

nejdražší otče, do Padovy k synu,

jenž bude nadšen, až se objevíte.

VINCENZIO

Však je to pravda? Nebo zase žert,

jak člověk už tak někdy na silnici

má chuť si dobrat, koho zrovna potká?

HORTENSIO

Pravdoucí pravda je to. Na mou čest!

PETRUCCIO

Tak pojďte! Přesvědčte se o tom sám,

když pro ten žertík nám už nevěříte.

Odejdou všichni kromě Hortensia.

HORTENSIO

Teď, Petruccio, mám kuráž pokrotit

svou vdovičku. A jak ji chytne zpupnost,

z tvé školy vím, co zmůže neústupnost.

Odejde Hortensio.

(…)

je jiný člověk. Já ji nepoznávám.

PETRUCCIO

A vyhraju svou sázku ještě líp

a další důkazy vám, páni, podám

té její nové moudrosti a kázně.

Už zpupné manželky vám přivádí

co zajatce své ženské výmluvnosti.

Vrátí se Kateřina s Blankou a Vdovičkou.

Ten čepec, Katuško, ti nesluší.

Pryč, zahoď ho! A pošlapej tu hučku!

Kateřina to udělá.

VDOVIČKA

Kéž naříkat si nemám nikdy proč,

než, nedej bože, taky takhle zhloupnu!

BLANKA

To že je kázeň? To je nepříčetnost!

LUCENZIO

Proč nejste aspoň trochu nepříčetná?

Ta vaše zatrolená příčetnost

mě dnes už připravila o sto zlatých.

BLANKA

Kdopak vám kázal na mne sázet, blázne?

PETRUCCIO

Katuško, pouč tyto neposluchy,

co dlužný jsou svým manželům a pánům!

VDOVIČKA

I dejte pokoj! Kázat nám! To tak!

PETRUCCIO

Spusť, Katuško! A s touhle saní začni!

VDOVIČKA

Nic nezačne.

PETRUCCIO

Jen jí to řekni! Spusť!

KATEŘINA

Fuj! Rozjasni to podmračené čílko

a nesrš pohledy, jež zraňují

tvé kníže, tvého vládce, tvého pána!

Jak louku mráz to spaluje tvou krásu

a jako vítr květy cuchá to

tvé dobré jméno, aniž tím co získáš.

Jak rozvířený pramen nepohledná

| je žena, když se zlobí: pranikoho,

ať žízní sebevíce, nenapadne

tu hnusnou, hustou, kalnou břečku pít.

Tvůj manžel je tvůj pán, tvůj šafář, tvoje duše,

tvůj mocnář pečlivý, ten, kdo tě nedá

a pro tvou obživu hned na moři,

hned na souši své tělo týrá prací,

noc v bouřích trávě, na mraze svůj den,

co zatím ty si doma hovíš v teple;

a nevymáhá za to jinou daň

než trochu lásky, vlídnosti a kázně:

ví bůh, že málo na tak velký dluh!

Čím občan povinen je vladařovi,

tím žena povinna je svému choti;

a je-li zpupná, mrzutá a zlá

a neposlušná jeho moudrých přání,

co jiného pak je než ohavný,

nevděčný velezrádce lásky samé?

Stydím se za ženy, jak hloupé jsou,

že válčí, kde by měly žebrat o mír,

a chtějí vládu, velení a moc,

kde mají sloužit, milovat a mlčet.

Proč jsme tak slabé, útlé, křehounké,

neschopné samy probíjet se světem,

než aby něha líbezného těla

i v něze duší se nám obrážela?

Vy červíčci, jak bezmocní, tak zpupní!

Já byla hrdá aspoň jako vy,

aspoň tak odvážná a spíše v právu,

když zlobně křikem splácela jsem křik.

Však nyní vím: je třtina naše zbroj

a naše síla přelud. Zdání klame:

tím slabší jsme, čím víc ji předstíráme.

Vždyť je to marné! Co jste dlužný, plaťte,

a pod nohy svých mužů ruce klaďte!

Když mému choti se ta služba hodí,

zde je má ruka! Nechať po ní chodí!

 

    1    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist