William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna třetí

Pokoj v domě Petruchiově.

(Vystoupí KATEŘINA a GRUMIO.)

GRUMIO: Ne, ne, to nesmím! Ne, za celý svět!

KATEŘINA: Čím víc mne trýzní, tím je krutější!
Jak? Vzal si mne, by umořil mne hlady?
Žebrák, jenž přijde k vratům otce mého,
když prosí, almužnu svou dostane,
a ne-li, jinde dojde vlídnosti.
Však já, jež nikdy prosby neznala,
jsem vyhládlá a klesám nespaním,
buzena klením, láním krmena. –
A co mne dráždí všeho nejvíce,
on dělá to jak z lásky největší,
tak jako kdybych jedla, usnula,
by nemoc byla z toho nebo smrt.
Jdi, prosím tě, a přines něco jíst,
ať cokoliv, jen když to k požití.

GRUMIO: Co říkáte telecí nožičce?

KATEŘINA: Je velmi dobrá, prosím, dej mi ji.

GRUMIO: Však bojím se, že příliš zvedá žluč.
Což okružíčko, pěkně smažené?

KATEŘINA: To ráda mám, to přines, Grumio.

GRUMIO: Nu, nevím – strach však mám, že dráždí též.
Snad řízek hovězího s hořčicí?

KATEŘINA: Toť pokrm, který velmi ráda jídám.

GRUMIO: Však hořčice ta trochu rozpaluje.

KATEŘINA: Tak tedy hovězí a bez hořčice.

GRUMIO: To prosím ne! – Buď přijde hořčice,
neb hovězí Grumio nepřinese!

KATEŘINA: Pak oboje neb jedno, co jen chceš.

GRUMIO: Nuž tedy hořčici a bez masa.

KATEŘINA: Pryč! Klid se, licoměrný otroku,

(bije ho)

jenž pouze názvy pokrmů mne sytíš!
Strast na tebe i celou rotu tvou,
jež z mého mučení si tropí smích.
Jdi! – Pryč mi z očí! Pryč, ti povídám.

(Vystoupí PETRUCHIO s mísou a HORTENSIO.)

PETRUCHIO: Jak daří se mé zlaté Katušce?
Aj, cukroušku, tak celá sklíčená!

HORTENSIO: Jak má se, vzácná paní?

KATEŘINA: Mrazivě!

PETRUCHIO: Aj, vzchop se – pohleď na mne vesele.
Zde, milá, vidíš, jak jsem starostliv;
sám jídlo uchystav, je přináším.

(Postaví mísu na stůl.)

Ta pozornost přec díku zaslouží. –
Jak? – Ani slova? – Tedy nechceš to?
Mé namáhání bylo zbytečné.
Odneste mísu.

KATEŘINA: Prosím, nech ji stát.

PETRUCHIO: Nejmenší služba díkem platí se;
takž také má, než krmě dotkneš se.

KATEŘINA: Ó, děkuji vám, pane.

HORTENSIO: Fi, fi, Petruchio! Toť nehezké!
Sem pojďte, paní, přisednem si k vám.

PETRUCHIO (stranou k Hortensiovi):

Hortensio, sněz vše – máš-li mne rád.

(Ke Kateřině.)

Ať ke zdraví ti slouží, srdečko!
Jez rychle, Katuško. – A nyní, drahá,
zas k tvému otci domů pojedem
a tam se ukážem, jak náleží.
Hedvábné kabátce a čepečky
a zlaté prsteny a límečky
a rukávce a krejzle budeš mít
a šerpy, vějíře, vše samý třpyt,
a jantarové náramky a tretky
a korále a veškeré ty cetky. –
Jak – dojedlas? – Už krejčí čeká, dítě,
a šustícími rouchy ozdobí tě.

(Vystoupí KREJČÍ.)

Pojď, krejčíři, a ukaž nám ty krásy.

(Vystoupí OZDOBNÍK.)

Co libo, pane?

OZDOBNÍK: Zde čepec, jejž jste ráčil objednat.

PETRUCHIO: Jakže? – Tos na talíři zformoval,
toť sametová mísa! Fi, ó fi!
tak sprosté, ohyzdné! – To skořápka,
hlemýždí domek, ořechová slupka,
to cetka, tretka, dětská karkulka,
pryč s tím a přines něco (...)

(......)