William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna pátá

Silnice.

(Vystoupí PETRUCHIO, KATEŘINA a HORTENSIO.)

PETRUCHIO: Jen dále jménem Páně! – Tedy zpět
zas k tvému otci. Pane Bože můj,
jak jasně, krásně svítí měsíc dnes!

KATEŘINA: Že měsíc? – Slunce! – Není měsíčno.

PETRUCHIO: Já povídám, že měsíc krásně svítí.

KATEŘINA: A já zas vím, že slunce krásně svítí.

PETRUCHIO: Teď, při mé matky synu – to jsem já –,
to měsíc bude, hvězdy, co jen chci,
než domů k tvému otci pojedem!
Ty koně zpátky k nám zas odveďte.
Jen odmlouvá, a nic než odmlouvá!

HORTENSIO: Řekněte ano, sic se nehneme.

KATEŘINA: Jen prosím dál, když jsme tak daleko,
ať měsíc je neb slunce, co vám libo.
A chcete-li, ať je to kahánek,
chci přísahat, že mně to kahan též.

PETRUCHIO: Já říkám, že to měsíc.

KATEŘINA: Ano, vím.

PETRUCHIO: Ne, zalhala jste! Je to boží slunce!

KATEŘINA: Tak, milý Bože, je to boží slunce;
však slunce není, nechcete-li vy,
a měsíc mění se jak rozmar váš.
Jak vy to chcete zvát, tak tomu jest
a tak to bude Kateřině též.

HORTENSIO: Petruchio, jen dál, jsi vítězem!

PETRUCHIO: Nuž kupředu. Toť pravý koule běh,
a ne již kosmo jdoucí od cíle.
Leč ticho, kdo to cestou přichází?

(Vystoupí VINCENTIO v cestovním obleku.)

(K Vincentiovi.)

Ó krásná paní, dobrý den, kam cestou?
Teď doopravdy, milá Katuško:
zda vidělas kdy dívku svěžejší?
Jak ruměnec a úběl zápolí
v těch jejích líčkách! Kteréž nebeské
zářejí hvězdy krásou takovou,
jak ty dvě oči zdobí rajskou tvář?
Milostná děvo, znovu dobrý den!
Pro její krásu hned ji obejmi.

HORTENSIO: On zblázní ještě toho člověka,
když dělá ženu z něho.

KATEŘINA: Aj, panno, pučící a mladistvá,
tak svěží, líbezná a milostná,
kam cesta tvá a kde je domov tvůj?
Ó, šťasten, kdo tě zrodil, krásné dítě,
šťastnější manžel, jemuž příznivé
kdys hvězdy za družku tě usoudí!

PETRUCHIO: Co děláš, Katuško, snad neblouzníš?
To starý, vetchý, vrásčitý je muž
a žádná dívka, jak to povídáš.

KATEŘINA: Ach, promiň, starý otče, to můj zrak
byl sluncem oslněn, že zdá se vše
(...)

(......)