William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna druhá

Padova. – V domě Lucentiově.

(Hostina. – Vystoupí BAPTISTA, GREMIO, ŠKOLOMET, LUCENTIO, BIANKA, PETRUCHIO, HORTENSIO, VDOVA, TRANIO, BIONDELLO, GRUMIO a jiní SLOUŽÍCÍ.)

LUCENTIO: Ač trvalo to dlouho, konečně
jde svornou notou rozladěná hra
a pokdy jest, když války skončen ryk,
přestálých nebezpečí vzpomínat.
Má sličná Bianko, mého otce zdrav
a tvého též tak vlídně vítám já.
Bratře Petruchio – a Kateřino,
má sestro, s vdovou svou Hortensio,
co nejlepšího, beřte. – Vítejte!
Má hostina má jenom dovršit
nám velkou naši slavnost. – Sedněte,
neb hovořiti chcem i hodovat.

(Zasednou za stůl.)

PETRUCHIO: Nic nežli sedět, sedět, jíst a jíst.

BAPTISTA: Jste milým v Padově, Petruchio.

PETRUCHIO: Co skýtá Padova, vše milé jest.

HORTENSIO: V nás obou prospěch kéž jsi pravdu řek!

PETRUCHIO: Hortensio si vdovu vzal a – strach.

VDOVA: Strach u mne nikdy nebyl domovem.

PETRUCHIO: Jste chápavá, však nechápete mne;
já mnil, Hortensio že strach má z vás.

VDOVA: Kdo závrať má, ten mní, že svět se točí.

PETRUCHIO: Ta dobře otočila.

KATEŘINA: Jak, vzácná paní, jste to myslila?

VDOVA: Já splácím jenom, on jak pojal mne.

PETRUCHIO: Já pojal vás? – Jen slyš, Hortensio!

HORTENSIO: Má vdova myslí, řeč jak pojal jste.

PETRUCHIO: To dobrý obrat. –
Dej hubičku mu za to, vdovičko.

KATEŘINA: Kdo závrať má, s tím že se točí svět –
Co, prosím, paní, tím jste myslila?

VDOVA: Váš manžel, navštíven jsa ženou zlou,
strast mého muže měří štěstím svým.
Teď pro váš vtip to není vysoké.

KATEŘINA: To věru nízký vtip.

VDOVA: A platí vám.

KATEŘINA: Jsem věru nízká, vás-li ještě ctím.

PETRUCHIO: Do ní, Katuško!

HORTENSIO: Do ní, vdovo!

PETRUCHIO: Sto hřiven vsadím hned,
že moje Katuše ji porazí!

HORTENSIO: To má je věc!

PETRUCHIO: To chrabrá řeč! – Zde, hochu, na zdraví!

(Připíjí Hortensiovi.)

BAPTISTA: Co říká Gremio, jak srší vtipem?

GREMIO: Nu, dávají druh druhu parohy.

BIANKA: Že dávají? – Zlý vtipkář snad by řek,
že někomu hned samy narostly.

VINCENTIO: Aj, slečna nevěsta se vzbudila?

BIANKA: Ne leknutím, a proto usne zas.

PETRUCHIO: To nesmíte. – Když jednou jste už v tom,
snad perný žert neb dva vás nesplaší.

BIANKA: Cožpak jsem pták? – V keř jiný uletím
a potom za mnou! Napněte svůj luk,
jste všichni vítáni.

(Odejdou Bianka, Kateřina a vdova.)

PETRUCHIO: Ta tam! – Hle, Tranio, po ptáčku tom
jste mířil – třeba jste ho netrefil.
A proto všem zde piju na zdraví,
kdo střelili, a třeba chybili!

TRANIO: Lucentio mne za chrta měl, pane,
jenž honí sám a kořist nese lovci.

PETRUCHIO: To dobrý obrat, jenom trochu psí.

TRANIO: Je dobře, vy že honil jste si sám,
laň vaše, myslím si, vás prožene.

BAPTISTA: Oho, Petruchio! Teď trefil on.

LUCENTIO: Dík, milý Tranio, za řízný vtip.

HORTENSIO: Teď přiznej se mi, neťal do živého?

PETRUCHIO: To nezapírám, že mne trochu škráb,
leč jak ten vtipu hrot se odrazil,
já proti jedné deset (...)

(......)