William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNI ČTVRTÉ

Scéna první

Pokoj v Petruchiově letohrádku.

(Vystoupí GRUMIO.)

GRUMIO: Fuj, fuj! – na všecky ztrhané herky, ztřeštěné pány a hanebné cesty! Zda byl kdy člověk tak ztlučen – byl kdy člověk tak ublácen, byl kdy člověk tak zemdlen? – Poslali mne napřed, abych rozdělal oheň, a oni se přijdou ohřát! – Teď, kdybych já nebyl malý hrnec a hned rozpálen, i ty pysky by mně přimrzly k zubům a jazyk k patru a srdce k žebrům, než bych se dostal k ohni, kde bych se rozhřál. – Ale budu foukat do ohně a tak se zapotím, neboť uvážíme-li tu slotu venku, to by ještě delší chlap než já mohl dostat rýmu. Hola, hej, Curtise!

(Vystoupí CURTIS.)

CURTIS: Kdo to zde tak huláká?

GRUMIO: Kus ledu. Nevěříš-li, můžeš se rozjet na sklouzačku od mých plecí až k patám ne s větším rozběhem než od mé hlavy na můj krk. – Oheň, dobrý Curtise!

CURTIS: Vrací se náš pán a jeho paní, Grumio?

GRUMIO: Ó ano, ano, Curtise. A proto oheň, a nepřikládej vodu.

CURTIS: A jest ona tak horkokrevná, zlá žena, jak se o ní povídá?

GRUMIO: Byla, milý Curtise, byla, než uhodil ten mráz; ale jak víš, zima krotí muže, ženu i zvířata, neboť ona zkrotila mého dávného pána, mou novou paní a mne samého, kamaráde Curtise!

CURTIS: Jdi k čertu, ty třícoulový blázne, já nejsem zvíře.

GRUMIO: Jen třícoulový? Ty máš rohy na stopu, a tak dlouhý aspoň jsem. Ale uděláš-li ten oheň nebo ne? Honem, sic to povím na tebe naší paní. A ta tě svou ručkou – a ona je už po ruce – notně ochladí za tvou loudavost při té horké službě.

CURTIS: Prosím tě, milý Grumio, řekni mi, co se děje ve světě?

GRUMIO: Ó, svět je ledový, Curtise, v každém povolání kromě tvého, a proto oheň! Dělej svou povinnost a měj svou povinnost, neboť tvůj pán a paní už skoro na smrt umrzli.

CURTIS: Tak, oheň je rozdělán. A nyní tedy, co nového, milý Grumio?

GRUMIO (zpívá): Honzíčku milý, buď jen zdvořilý – a novin, co jen chceš.

CURTIS: I jdiž, tys pořád plný čertoviny.

GRUMIO: A proto oheň, neboť jsem celý prostydlý. Kde je kuchař? Je večeře hotova, dům vydrhnut, podlaha posypána, pavučiny smeteny? Mají panoši své nové kamizoly, bílé punčochy a každý sloužící svatební šat? Jsou konvice pěkně utřeny, poháry vyleštěny, koberce rozloženy a všecko všudy v pořádku?

CURTIS: Vše hotovo. A tedy, prosím tě, jen povídej – ty noviny!

GRUMIO: Předně tedy, věz, že je můj kůň na mrchu utýrán; a můj pán a paní že se už rozpadli.

CURTIS: Jakže?

GRUMIO: Inu, spadli se svých sedel do bláta. A na tom visí povídačka.

CURTIS: Povídej, milý Grumio, povídej.

GRUMIO: Nastav ucho.

CURTIS: Tady.

GRUMIO (uhodí jej): Tady!

CURTIS: I jé! – Ta povídačka pohne člověkem, ale neslyší se.

GRUMIO: Proto se tomu říká pohnutlivá povídačka. A ten štulec ti jenom zaklepal na ucho, aby si vyprosil poslechnutí. A teď tedy začnu: Imprimis, jeli jsme dolů se šeredného vrchu; můj pán za naší paní.

CURTIS: Oba na jednom koni?

GRUMIO: Co je tobě do toho?

CURTIS: Do koně mi je.

GRUMIO: Tedy povídej (...)

(......)