William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

KUPEC BENÁTSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 2.

Belmont. – Komnata u Portie.

Vystoupí Portie a Nerissa.

PORT.: Na mou věru, Nerisso, moje malá osůbka jest již syta toho velikého světa.

NER.: Tak byste byla též, má drahá slečno, kdyby vaše trampoty byly tak hojny, jako vaše štěstí. A přece, pokud vidím to, churaví právě tak ti, kdož se přejedí, jako ti, kdož strádají o ničem. Není to tedy prostředním blahem, nalézati se v středu všeho. Nadbytek dříve sešediví, ale pravý dostatek déle žije.

PORT.: Toť dobré průpovědi a dobře proneseny.

NER.: Dobře následovány, lepší byly by.

PORT.: Kdyby dobře činit bylo tak snadno, jako vědět, co bylo by dobře činiti, z kapliček staly by se chrámy a z chýží chudých lidí paláce knížecí. To dobrý kněz, jenž dělá sám, co káže; snadněji mohu dáti dvaceti lidem naučení, co bylo by dobře činiti, než býti jedním z těch dvaceti a říditi se vlastní naukou. Mozek může vymýšleti zákony krvi, ale prudká letora chladný příkaz přeskočí. Takovým zajícem jest mladická střeštěnost, že se přešvihne přes tenata mrzáka, dobré porady. Ale toto rozumování není takové, aby mi zvolilo manžela. Ó žel, to slovo „voliti“! Nesmím ani voliti toho, koho bych chtěla, ani zamítnouti toho, kdo se mi nelíbí; tak jest vůle živé dcery spoutána vůlí mrtvého otce. Není-li to kruté, Nerisso, že nemohu zvoliti jednoho, aniž odmítnouti nikoho?

NER.: Váš otec byl povždy ctnostný muž a svatí lidé mívají při své smrti dobrá vnuknutí. Protož v tom losování, které ustanovil s těmito třemi skřínkami, zlatou, stříbrnou a olověnou, – tož aby ten, kdo vystihne jeho mínění, vás dostal, – jistě volbu pravou učiní jen ten, kdo vás opravdově miluje. Než, řekněte, jak vřelá jest vaše náklonnost k některému z těch knížecích nápadníků, kteří jsou již zde?

PORT.: Prosím tě, jmenuj mi jednoho po druhém; jak je budeš jmenovat, vylíčím ti je a podle mého líčení suď o mé náklonnosti.

NER.: Předně je zde ten Neapolský princ.

PORT.: Aj, to jest vskutku švihácké hříbě; neboť nemluví o ničem, než o svém koni a pokládá to za veliké osvědčení svých dobrých vlastností, že ho umí sám okovat. Velice se obávám, že měla její Milost, jeho paní matka, nějaké pletky s kovářem.

NER.: Potom je tu ten hrabě, palatin.

PORT.: Ten neumí nic jiného, než se mračit, zrovna jako by říkal: „Nechcete-li mne, dělejte, jak vám libo.“ Poslouchá veselé historky a neusměje se. Bojím se, že bude z něho plačící filosof, až sestárne, an jest tak pln nezpůsobné zasmušilosti již za mlada. Vzala bych si raději umrlčí hlavu s kostí v hubě, než jednoho z těch dvou. Bůh mne obou uchovej!

NER.: Jak se vám líbí ten francouzský šlechtic Monsieur Le Bon?

PORT.: Bůh jej stvořil a proto dejme tomu, že jest člověk. Opravdu, já vím, že je to hřích býti posměvačem; – ale oni – Ano, má lepšího koně, než ten Neapolitán, lepší zlozvyk mračiti se, než ten hrabě palatin; je to každý a není to nikdo, zazpívá-li drozd, dá se do křepčení a vyzve na souboj svůj vlastní stín. Kdybych si vzala jeho, vzala bych si dvacet mužů. (...)

(......)