Henryk Sienkiewicz

POUŠTÍ A PRALESEM
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zatím velbloudi pádili jako uragán po písku, třpytícím se v měsíčním světle. Nastala hluboká noc. Rudý měsíc, zpočátku velký jako kolo od vozu, zbledl a vystoupil vysoko. Vzdálená pouštní návrší se pokryla mušelínovým stříbrným oparem, který je nezahaloval docela, ale proměnil je v jakési světelné přeludy. Chvílemi se za skalami, porůznu rozsetými, ozývalo žalostné vytí šakalů.

Zase uplynula hodina. Staš objal Nelu rukou a podpíral ji, aby tak zmírnil unavující nárazy šílené jízdy. Děvčátko se ho stále častěji vyptávalo, proč jedou tak rychle a proč nejsou vidět ani stany, ani tatínkové. Staš se konečně rozhodl říci jí pravdu, která dříve či později musela vyjít najevo.

"Nelo," řekl, "stáhni si rukavičku a nenápadně ji pusť na zem."

"Proč Staši?" Hoch ji k sobě přitiskl s jakousi u něho nezvyklou něžností a odpověděl: "Udělej, co ti říkám."

Nela se držela jednou rukou Staše a bála se ho pustit, ale rozřešila věc tak, že začala rukavičku stahovat zoubky, každý prst zvlášť, až konečně ji stáhla docela a pustila na zem.

"Za chvíli hoď druhou," ozval se zase Staš. "Já už jsem své shodil, ale tvé budou líp vidět, protože jsou světlé."

Když viděl, že dívčinka ne něho hledí tázavě, pokračoval: "Nelekej se, Nelo... ale víš... možná že se nesetkáme ani s tvým, ani s mým otcem... a že nás tito škaredí lidé unesli. Ale neboj se... protože jestli tomu tak je, pak za námi pojede stíhací oddíl. Dohoní nás a jistě nás vysvobodí. Proto jsem ti řekl, abys zahodila rukavičky, aby stíhatelé našli naše stopy. Zatím nemůžeme dělat nic jiného, ale později něco vymyslím... Určitě něco vymyslím, jen se neboj a důvěřuj mi..."