Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Pan Skrzetuski ujížděl se svou výpravou tím způsobem, že ve dne v lesích a roklích odpočíval, pilně rozestavuje stráže, za nocí pak postupoval kupředu. Když se přiblížil k nějaké vísce, zpravidla ji obklíčil tak, aby odtamtud noha nevyvázla, sebral potraviny, krmivo pro koně, a především se pídil po zprávách o nepříteli, načež odcházel, nedopouštěje se na lidech ničeho zlého. Když odešel, změnil pojednou směr cesty, aby se nepřítel nemohl ve vsi dovědět, kudy se výprava dala. Cílem výpravy bylo zvědět, obléhá-li dosud Krivonos se svými čtyřiceti tisíci muži Kamenec nebo se vzdal marného obléhání a táhne Chmielnickému na pomoc, aby společně s ním postavil se k rozhodující bitvě a pak zjistiti, co dělají dobručtí Tataři – přešli-li již Dněstr a spojili se s Krivonosem nebo leží ještě na druhém břehu. Pro polský tábor byly to zprávy důležité a vlastně měli se o ně starat regimentáři sami, ale protože jich to jako lidí nezkušených ani nenapadlo, vzal na sebe tu těžkou úlohu kníže vojvoda ruský. Kdyby se totiž ukázalo, že se Krivonos i s bialogrodskými i dobručskými hordami obléhání nedobytného Kamence vzdal a chvátal ke Chmielnickému – pak bylo záhodno udeřit na tohoto co nejrychleji, než by se vzchopil k nejvyššímu rozmachu. Zatím generální regimentář, kníže Dominik Zasławski-Ostrogski nespěchal a ve chvíli odjezdu Skrzetuského byl v táboře očekáván až za dva nebo tři dny. Nejspíše po svém obyčeji cestou hodoval a měl se dobře, zatímco míjela nejpříhodnější doba, aby moc Chmielnického byla zlomena. Kníže Jeremi byl pln zoufalství, když pomyslil, že bude-li válka vedena takto dále, dorazí včas ke Chmielnickému nejen Krivonos a zadněsterské houfy, nýbrž i sám chán v čele všech vojsk perekopských, nogajských i azovských.

Vskutku také kolovaly po táboře pověsti, že chán Dněstr již překročil a že dnem i nocí chvátá k západu se dvěma sty tisíci jezdci, ale kníže Dominik stále ještě nepřicházel…

Bylo také čím dále tím pravděpodobnější, že se vojska, stojící u Čolhaňského Kamene, musí postavit k boji proti přesile pětkráte početnější, a budou-li regimentáři poraženi, pak již nic nezabrání nepříteli, aby vtrhl do srdce říše polské, ke Krakovu a Varšavě.

Krivonos byl tím nebezpečnější, že, kdyby regimentáři chtěli ustoupit hlouběji do Ukrajiny, on, ubíraje se od Kamence přímo k severu až ke Konstantinovu, mohl je ohrozit na ústupu a potom, buď jak buď, octli by se mezi dvěma ohni. Proto se pan Skrzetuski rozhodl, že nejen dopídí se všeho o Krivonosovi, ale dokonce jej i zadrží. Proniknut vážností svého úkolu, na jehož provedení závisel z části osud celého vojska, náměstník milerád dal v sázku život svůj i svých vojáků, nicméně mohlo předsevzetí to pokládáno být beztak za šílené, kdyby mladý rytíř měl v úmyslu zadržet otevřeným bojem pěti set lidí vatahu Krivonosovu o čtyřiceti tisících, zesílenou bialogrodskými a dobručskými hordami. Ale pan Skrzetuski byl příliš zkušeným vojákem, aby se vrhal do šílených podniků – věděl přece (...)

(......)