<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Robert Silverberg
překlad: Miroslav Valina

VHOĎ VOJÁKA. POZDĚJI VHOĎ DALŠÍHO.
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Osudy dobrého vojáka Švejka - Hašek Jaroslav
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 247 Kč
Osudy dobrého vojáka Švejka - Hašek Jaroslav
Dolů k Zemi - Silverberg Robert
 
 
cena původní: 298 Kč
cena: 250 Kč
Dolů k Zemi - Silverberg Robert
Umírat v nitru - Silverberg Robert
 
 
cena původní: 179 Kč
cena: 159 Kč
Umírat v nitru - Silverberg Robert

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

Zřejmě byl v nebi. Rozhodně to nebylo Španělsko a nemohlo to být ani v Peru. Připadalo mu, že se vznáší, zavěšený uprostřed cesty mezi prázdnotou a prázdnotou. Vysoko nad ním se třpytila zlatá nebesa a hluboko pod ním kypělo mlhavé rozbouřené moře bílých mraků. Když shlédl dolů, uviděl své nohy, volně visící jako dětská hračka nad bezednou hlubinou. Při pohledu na ni se mu zvedal žaludek, ale neměl v sobě nic, co by mohl zvrátit. Byl prázdný. Byl nehmotný. Dokonce i stará bolest v koleně zmizela stejně jako ustavičný bezvýrazný oheň v té části paže, kterou zasáhl malý indiánský šíp dávno předtím na pobřeží ostrova perel, severně od Panamy.

Bylo to, jako kdyby se měl znovu narodit, šedesát let starý, ale osvobozený od všech zranění, jaká ho kdy potkala, i od nesčetných nashromážděných utrpení: osvobození, dalo by se říci, od svého těla.

„Gonzalo?“ zavolal. „Hernando?“

Odpověděly mu neurčité mlhavé ozvěny. A pak ticho.

„Matko boží, já jsem mrtvý?“

Ne. Ne. Nikdy si nedokázal představit smrt. Konec všeho snažení? Místo, kde se nic nehýbá? Velká prázdnota, bezedná propast? Pak je tedy tohle místo místem smrti? Nevěděl, jak má hledat odpověď. Velmi rád by se na to zeptal svatých otců.

„Chlapče, kde jsou mí duchovní? Chlapče?“

Hledal své páže. Ale viděl jen oslňující spirály světla, vinoucí se do nekonečna všemi směry. Byl to krásný, ale znepokojivý pohled. Těžko mohl popřít, že je mrtvý, když viděl sám sebe, jak se vznáší sférou volného prostoru a světla. Zemřel a teď je v nebi.

Protože tohle je nebe, ano, jistě, jistě. Co jiného by to mohlo být?

Tak je to pravda – když přijmeš rozhřešení, když dobře a věrně sloužíš Kristu, budeš vykoupen ze svých hříchů, bude ti odpuštěno, budeš očištěn. Přemýšlel o tom. Ale přesto nebyl na smrt připraven. Pomyšlení na smrt bylo nepříjemné a rozčilovalo ho. Chtěl toho ještě tolik dokázat. A pokud si vzpomínal, nebyl dokonce ani nemocný. Hledal na svém těle nějakou ránu. Žádné, žádné rány. Nikde nic. Zvláštní. Znovu se rozhlédl kolem sebe. Byl zde sám. Nikoho neviděl, ani své páže, ani svého bratra, ani De Sota, ani duchovní, vůbec nikoho. „Marcosi! Vincente! Slyšíte mě? K čertu s vámi, kde jste? Matko boží! Svatá matko, požehnaná mezi ženami! K čertu, Vincente, řekni mi – řekni mi –“

Jeho hlas nezněl tak, jak by měl: byl příliš zastřený, příliš hluboký, byl to cizí hlas. Slova přemáhala jeho jazyk a plynula mu ze rtů znetvořená a rozbitá, žádná dobrá, jiskřivá španělština z Estremadury, ale cosi hanebného a podivného. To, co slyšel, znělo jako žvanění hejsků z Madridu nebo dokonce jako to hrozné blábolení, kterým se mluví v Barceloně; vždyť by klidně mohl být Portugalec, tak neotesanou a šaškovskou formu měla jeho rozmluva.

Pomalu a opatrně řekl: „Jsem guvernér a vojenský velitel Nové Kastilie.“

Jeho hlas však byl stále stejně směšný.

„Adelantado – Alguacil Mayor – Marques de la Conquista –“

Nesrozumitelnost nového hlasu urážela jeho vlastní tituly. Vypadalo to, jako kdyby trpěl vadou řeči. Cítil, jak mu ze snahy o přesnou artikulaci stékají po těle praménky potu, ale když si rukou sáhl na čelo, aby z něj pot setřel dřív, než ho bude mít v očích, zdálo se mu, že čelo je suché, vlastně s nebyl ani trochu jistý, zda vůbec něco cítí.

Zhluboka se nadechl. „Já jsem Francisco Pizarro!“ zařval, vyrazil ze sebe své jméno se zoufalou prudkostí vody, která protrhla zvětralou hráz.

A vrátila se k němu hluboká, neuspořádaná, směšná ozvěna. Franthiithko. Piitharro.

To bylo příliš. Dokonce i jeho vlastní jméno, tak idiotsky zkomolené.

„Oh, velký Bože!“ vykřikl, „pro všechny svaté!“

Ještě zkomolenější zvuky. Ani jedno slovo nezaznělo správně. Nikdy neovládal umění číst nebo psát a nyní se zdálo, že by měl ztratit schopnost náležitě mluvit. Začal uvažovat, jestli se nemýlil, když myslel, že je v nebi, v nebeské záři. Jeho jazyk byl zakletý; nějaký démon do něj možná zaťal svoje drápy. Pak je tedy v pekle? Na velmi pěkném místě, ale přesto v pekle?

Pokrčil rameny. Peklo či nebe, není v tom žádný rozdíl. Uklidnil se, začínal chápat a hodnotit svou situaci. Věděl – naučil se už dávno – že nic nezíská vztekem na to, co nejde změnit, a ještě méně panickým strachem z neznáma. Byl zde, to bylo všechno – ať už byl kdekoliv – musel pro sebe najít místo, přestat se vznášet mezi prázdnotou a prázdnotou. V peklech byl i předtím, v malých peklech, v peklech na zemi. Ten pustý ostrov, zvaný Gallo, kde tě slunce smažilo ve vlastní šťávě, kde k jídlu nebylo nic než krabi, kteří měli chuť jako psí trus. Nebo ten ponurý močál v ústí Rio Biru, kde padal déšť plnými proudy a stromy se kácely, aby tě přeťaly jako meče. Nebo hory, které přešel se svou armádou, kde sníh byl tak studený, že pálil, a vzduch vám při každém nadechnutí pronikal do hrdla jako dýka. Z toho všeho se dostal, i když to bylo horší než tady. Nečekala tu na něj žádná bolest, žádné nebezpečí; bylo zde jen chladivé světlo a chybělo tu jakékoliv nepohodlí. Pohnul se kupředu. Kráčel vzduchem. Podívejme, pomyslel si, kráčím vzduchem! Pak to řekl nahlas. „Kráčím vzduchem,“ prohlásil a zasmál se slovům, která mu vycházela z úst. „Santiago! Kráčím vzduchem!   No   a  proč  ne?   Jsem Pizarro!“ Vykřikl ze všech sil: „Pizarro! Pizarro!“ a čekal, co se k němu vrátí ozvěnou.

Piitharro. Piitharro.

Usmál se a pokračoval v chůzi.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist