Táhnou mraky ku západu, kývají mi nad horami a já hlavu v dlaně kladu. – „Pojď zas, hochu, pojď zas s námi, tam bys mohl zapomenout.“ Táhly mraky a já s nimi přes hory a moře dálné, letem cestu značily mi mraky kalné, – zraky kalné, neuměl jsem zapomenout. Krásno tam za oceánem, srdce volná, šíje tuhy, každý svým, jen Bůh všech pánem, krásné jsou ty volné luhy, umí-li kdo zapomenout. Stál jsem moře na pokraji, díval jsem se přes vod pláni. „A kdy byl bych zde jak v ráji“ – přece jsem tam neměl stání, neuměl jsem zapomenout. Táhněte si ku západu, mraky, lidé, tažní ptáci, všech těch vašich u pokladů naši bídu, naši práci neuměl bych zapomenout.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy
