<<< Literární doupě
Literární doupě

Wilbur Smith
překlad: Bronislava Litnerová

LOVCI DIAMANTŮ

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 3 stran.]

 

Lovci diamantů - Smith Wilbur
 
 
cena původní: 269 Kč
cena: 212 Kč
Lovci diamantů - Smith Wilbur
Šelma - Smith Wilbur
 
 
cena původní: 319 Kč
cena: 252 Kč
Šelma - Smith Wilbur
Golden Lion - Smith Wilbur
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 266 Kč
Golden Lion - Smith Wilbur

 

   1   >

 

 

Letadlo mělo v Nairobi tři hodiny zpoždění, a i když vypil čtyři velké whisky, než mezikontinentální boeing přistál v Heathrow, spal neklidně. Johnny Lance se cítil, jako by mu někdo hodil plnou hrst písku do očí, a tak když procházel pokořující celní a pasovou kontrolou pro nově příchozí v centrální hale mezinárodního letiště, měl mizernou náladu. Tady ho čekal zástupce Van Der Byl Diamond Company z Londýna.

"Příjemný let, Johnny?"

"Příšerný," zabručel Johnny, "jako bych letěl do pekel."

"Aspoň máš další zkušenost."

Muž se zašklebil. Ti dva už spolu zažili nejednu bouřlivou noc.

"Máš pro mě pokoj a auto?"

"V Dorchesteru - a jaguára." A agent zacinkal klíči. "A mám tady dvě místa první třídy, rezervované na let do Kapského Města zítra v devět hodin. Lístky jsou v hotelové recepci."

"Fajn." Johnny spustil klíčky do kapsy kašmírového pláště a vydali se k východu. "No, a kdepak je Tracey van der Bylová?"

Agent pokrčil rameny. "Od té doby, co jsem ti psal, prostě zmizela. Nevím, ani kde bys měl začít hledat."

"To je výborný, opravdu bezvadný!" řekl Johnny hořce, když vyšli z budovy na parkoviště. "Začnu u Benedicta."

"Starej o Tracey neví?"

Johnny zavrtěl hlavou: "Je nemocný. Neřekl jsem mu to."

"Tak, tady je tvoje fáro." Agent se zastavil u stříbřitě šedého jaguáru. "Nenapijeme se spolu?"

"Tentokrát ne, promiň." Johnny vklouzl za volant. "Příště."

"Beru tě za slovo," řekl agent a odešel.

Už byla skoro tma, když Johnny přejížděl hammersmithský nadjezd ve vlhké deštivé šedi večera a nejméně dvacetkrát zabloudil v labyrintu Belgravie, než našel úzkou uličku za belgravským náměstím a zaparkoval jaguár. Od poslední návštěvy byl exteriér bytu přebudován v doslova rozhazovačném stylu a Johnnyho ústa se zkřivila nad tím nevkusem. Možná že se náš chlapec Benedict nehonil za hloupostmi, ale na utrácení byl určitě kanón. Světla svítila a Johnny několikrát silně zabouchal klepátkem na dveře. Údery se dutě nesly ulicí a v tichu, které následovalo, uslyšel Johnny šepot hlasů za závěsy a zahlédl stín, který rychle prošel kolem okna. Johnny čekal tři mrazivé minuty, potom udělal pár kroků dozadu doprostřed ulice.

"Benedicte van der Byle," zařval. "Až napočítám do desíti, bude otevřeno. Jinak ty zatracený dveře vykopnu." Nabral dech a zařval znovu. "To jsem já, Johnny Lance - a ty víš, že to myslím vážně."

Dveře se otevřely téměř okamžitě. Johnny se do nich nacpal, ani nemrkl na muže, který je držel, a vrazil do haly.

"Hrome, Lanci, tam nemůžeš jít," spěchal za ním Benedict van der Byl.

"Proč ne?" otočil se na něj Johnny udiveně. "Je to byt společnosti a já jsem její ředitel." Než mohl Benedict odpovědět, Johnny se hrnul dál. Jedna z dívek popadla z podlahy šaty a nahá utíkala průchodem do ložnice. Druhá přetáhla přes hlavu dlouhý kaftan a hleděla rozdurděně na Johnnyho. Měla rozcuchané vlasy, takovou rozčepýřenou komickou svatozář tuhých nalakovaných kudrlin.

"Pěknej večírek," řekl Johnny. Pohlédl na promítačku na stolku a potom na promítací plátno na druhé straně místnosti. "Filmy a všechno, co k tomu má být."

"Ty seš policajt?" zeptalo se děvče.

"Seš příšerně drzej. Lanci." Benedict van der Byl už stál vedle něj a zavazoval si pásek hedvábného županu.

"Je to chlupatej?" zeptalo se děvče znovu.

"Ne," uklidnil ji Benedict. "Pracuje pro mýho otce." Vyjadřoval se, jako by sbíral sebejistotu, vytáhl se do celé své výšky a prohrábl si jednou rukou dlouhé tmavé vlasy. Jeho hlas znovu získal uhlazenost a línou aroganci. "Vlastně je to tatíkův poslíček."

Johnny se otočil sice k němu, ale oslovil dívku, aniž se na ni podíval. "Vypadni, holka. Běž za svou kámoškou."

Váhala.

"Vypadni!" Johnnyho hlas práskl jako šlehnutí biče a dívka poslechla. Teď stáli proti sobě tváří v tvář dva muži. Oba stejně staří, kolem třicítky, oba vysocí, tmavovlasí, ale jinak zcela rozdílní. Johnny byl ramenatý a štíhlý v bocích a pase, kůži měl lesklou a opálenou sluncem z pouště. Obrys jeho silné čelisti zřetelně vystupoval a zdálo se, že jeho oči ještě stále hledají vzdálené obzory. Hlas byl poznamenán cizím přízvukem. "Kde je Tracey?" zeptal se.

Benedict pantomimicky zvedl jedno obočí v arogantním údivu. Měl bledě olivovou neopálenou pleť, protože už měsíce nenavštívil Afriku. Rudé rty jako by byly namalované, klasické linky rysů překryté tukem. Pod očima měl malé měkké váčky a pod hedvábným županem skrýval obezitu, která napovídala, že rád jí a často pije a nepravidelně cvičí.

"Můj drahý chlapče, co na této zeměkouli tě přivedlo k tomu, že já vím, kde je moje sestra? Neviděl jsem ji už týdny."

Johnny se otočil a přešel k jednomu z obrazů na protější stěně. V pokoji visely originály známých jihoafrických umělců - Alexise Prellera. Irny Sternové a Tretchikofu - v neobvyklé směsici technik a stylů. Někdo zřejmě starouše přesvědčil, že jejich koupě je dobrá investice. Johnny se obrátil zpět tváří k Benedictu van der Bylovi. Zkoumal ho jako předtím obrazy, srovnával ho s mladým atletem, jakým byl před několika lety. Jasná, téměř hmotná představa v jeho myšlenkách zobrazila Benedicta, jak se pohybuje s leopardím půvabem po zeleném hřišti pod nabitými tribunami, jak se měkce otáčí pod vysoko se vznášejícím míčem, aby ho obratně chytil, jak vyskakuje do výše a dopadá znovu na hřiště, aby nahrál svým spoluhráčům.

"Tloustneš, frajírku," řekl měkce a Benedictovi vztekem zrudly tváře.

"Vypadni," vyštěkl.

"Za chvilinku - nejdřív mi řekni o Tracey."

"Už jsem ti řekl - nevím, kde je. Tuším, že se kurví někde okolo Chelsey."

Johnny cítil, jak se v něm zvedá zuřivý hněv, ale přesto zachoval klid a mírně pokračoval.

"Odkud má prachy, Benedicte?"

"Nevím-starej ..."

Johnny ho stroze přerušil.

"Starej jí dává kapesný deset liber týdně. Jak jsem slyšel, rozhazuje mnohem víc." "Kriste, Johnny," Benedictův hlas dostával smířlivý tón, "nevím, nezajímá mě to. Možná Kenny Hartford je - "

Johnny ho opět netrpělivě přerušil. "Kenny Hartford jí nedává nic. Když se rozváděli, byla to jedna z podmínek rozvodového řízení. Rád bych věděl, kdo podporuje její současné hýření. Co ty na to, velký bratře?"

"Já?" Benedict se rozhořčil. "Vždyť víš, že se zrovna nemáme moc v lásce."

"Mám ti říct, co si myslím?" zeptal se Johnny. "No dobře. Starej umírá - ne že by neměl strach ze slabostí a hříchu. Jestli se z Tracey stane tulačka a narkomanka, potom se naskýtá dobrá příležitost pro našeho chlapečka Benedicta, že si na něj starej zase konečně vzpomene. Vkládáš teď do dobrý věci pro sebe - vysolíš několik tisíc a pošleš Tracey do pekla. Přerušíš tak úplně kontakt mezi ní a otcem a všemi těmi miloučkými tlustými miliónky."

"Kdo říká něco o drogách?" zrudl Benedict.

"Já." Johnny k němu přikročil. "Ty a já jsme spolu ještě neskončili. Dělá mi obrovskou radost tě cupovat na kusy a dívat se, co to s tebou provádí." Dlouze se zahleděl Benedictovi do očí, až je Benedict sklopil a pohrával si s páskem županu.

"Kde je, Benedicte?"

"Nevím, kruci !" Johnny se lehce přemístil k promítačce a zvedl cívku s filmem ze stolu vedle. Odmotal několik smyček celuloidu z cívky a zvedl ho proti světlu.

"Pěkný!" řekl, ale rty se mu sevřely odporem.

"Polož to," obořil se na něj Benedict.

"Ty víš, co starej říká na takový sprosťárny, že Benedicte?"

Najednou Benedict zbledl.

"Nevěřil by ti."

"Ale ano, věřil." Johnny odhodil cívku na stůl a obrátil se zpátky k Benedictovi. "Věří mi, protože jsem mu nikdy nelhal."

Benedict váhal. Otřel si nervózně rty hřbetem ruky. "Neviděl jsem ji už čtrnáct dní. Pronajala si hnízdečko v Chelsea na Stark Street číslo 23. Přišla mě navštívit."

"Proč?"

"Půjčil jsem jí pár liber," zamumlal Benedict rozmrzele.

"Pár liber?" zeptal se Johnny.

"No dobře, pár stovek. Nakonec, je to moje sestra."

"Aby hrom do tebe. No konečně," jízlivě ho Johnny pochválil. "Napiš adresu."

Benedict přešel k psacímu stolu s koženkovou deskou a načmáral něco na lístek. Vrátil se a podal ho Johnnymu.

"Líbí se ti bejt velkej a nebezpečnej, Lanci." Hlas měl hluboký a roztřesený vztekem. "No, já jsem nebezpečnej taky - jiným způsobem. Starej nemůže žít věčně, Lanci. Až tu nebude, půjdu po tobě."

"Už se třesu strachy," zašklebil se na něj Johnny a sešel dolů k autu.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist