Danielle Steelová
překlad: Milena Havlová

RANČ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 2.

Když se druhý den Tanya Thomasova probudila ve svém domě v Bel Air, Tony se už sprchoval. Sdíleli společnou ložnici a každý měl vlastní obrovskou šatnu a vlastní koupelnu. Pokoj byl veliký a vzdušný, vyzdobený francouzskými starožitnostmi, všude samé růžové hedvábné závěsy a metry růžových květovaných látek. Její šatna i koupelna byly z růžového mramoru, který rovněž doplňovalo světle růžové hedvábí. A Tonyho koupelna byla celá z černého mramoru a žuly. Černé ručníky a černé hedvábné závěsy - byla to perfektní pánská koupelna.

Ten dům koupila před rokem, a když se s Tonym vzali, celý ho nechala předělat, aby mu vyhovoval. Přestože se mu obchodně velice dařilo, cítila, že se rád chlubí jejím úspěchem. Navzdory všem nepříjemnostem, které s tím souvisely, ho těšilo, když lidé věděli, že je ženatý s Tanyou Thomasovou. Hollywoodské prostředí ho odjakživa přitahovalo, a když byl po letech strávených na jeho okraji hozený přímo do jeho středu, připadalo mu to jako mimořádná odměna. Bavilo ho daleko víc než Tanyu chodit na hollywoodské večírky, povídat si s hvězdami a účastnit se předávání cen filmové akademie nebo Zlatého glóbu a zvlášť společenských akcí Barbary Davisové. Po osmnácti hodinách práce Tanya raději zůstávala večer doma, ponořila se do horké koupele a poslouchala hudbu někoho jiného.

Přes krajkovou noční košili si oblékla růžový saténový župan a sešla dolů nachystat Tonymu něco k snídani, než se obleče.

V domě byli jiní lidé, kteří by ji pro něho udělali, ale Tanyu to těšilo a věděla, že pro Tonyho to hodně znamená. Vařila i jeho dětem, kdykoli to šlo, a byla dobrá kuchařka. Uměla vynikající steak a všechny seznámila s kukuřičnou kaší, a i když si ji kvůli tomu neustále dobírali, chutnala jim. Ráda mu také připravovala těstovinová jídla. Existovalo mnoho věcí, které pro Tonyho ráda dělala. Ráda se s ním milovala, byla s ním sama, těšilo ji jezdit s ním na výlety a objevovat nová místa, ale nikdy nebylo dost času, neustále byly nějaké zkoušky, nahrávání, natáčení, koncerty, benefice a také nesčetné hodiny strávené pročítáním různých kontraktů a dokumentů s právníky. Tanya teď víc než zpěvačka a herečka byla něco jako impérium, průmysl sám pro sebe a obchodní záležitosti se musela tvrdě učit.

Zatímco na něj čekala, nalila pomerančový džus a na rozpuštěné máslo v pánvi rozklepla vejce. Dala chléb do opékače topinek a začala chystat kávu. Pak otevřela ranní noviny. Když si přečetla druhý hlavní článek, zmocnila se jí úzkost. Byl o jejím bývalém zaměstnanci, který ji žaloval pro údajné sexuální obtěžování. Slyšela o tom poprvé a z článku se dozvěděla jméno osobního strážce, kterého měla před rokem a po čtrnácti dnech ho propustila za krádež. Poskytl jim rozsáhlý rozhovor, ve kterém tvrdil, že se ho pokusila svést, a když ji odmítl, bez jakéhokoli důvodu nebo vysvětlení ho vyhodila. Při čtení měla Tanya nepříjemné tušení, že podobně jako v ostatních soudních sporech, do kterých se dostala, to nakonec dopadne tak, že mu budou muset zaplatit, aby se ho zbavili. Zdálo se, že neexistuje způsob, jak by se mohla bránit, dokázat všem, že je nevinná, že to všechno jsou lži a v podstatě jiná forma vydírání. Věděla, že její manžel to tak chápe, a vždy byl první, kdo jí radil, aby se finančně vyrovnala, ať byly požadavky nebo výhrůžky jakkoli nehorázné. Bylo to tak jednodušší.

Zároveň také věděla, že Tony bude zuřit, až uvidí noviny. Pečlivě je složila a dala stranou. Tony za chvilku vešel do kuchyně v oblečení na golf.

„Dneska nejdeš do práce?“ zeptala se nenuceně, a zatímco krájela avokádo a dokončovala přípravu snídaně, snažila se vypadat klidně.

„Kdes žils poslední tři roky?“ Její otázka ho zarazila. „V pátek vždycky hraju golf.“ Byl to pohledný muž, asi osmačtyřicetiletý, s tmavými vlasy a statnou postavou. Hrál hodně tenis a golf a posiloval v tělocvičně, kterou nechal postavit na druhém konci domu, se svým osobním trenérem. „Kde jsou noviny?“ zeptal se, když se posadil a rozhlížel se kolem. Každé ráno četl Los Angeles Times a Wall Street Journal. Byl vynikající obchodník, a když se to vezme, na obchodování s pozemky vydělal během let celé jmění. Ale jeho peníze Tanyu nezajímaly.

Byla to jeho laskavost, která na ni původně zapůsobila, jeho slušnost, jeho děti a smysl pro rodinu. Podle ní to byl prostě obyčejný muž, který každý den chodí do práce a o víkendu si kope se svými syny s míčem. A zvlášť se jí zamlouvala skutečnost, že nebyl „z branže“. Nepočítala však s tím, že si Tony libuje v hollywoodské maškarádě daleko víc než ona. Měl rád pozlátko, ale nikoliv cenu, kterou za to člověk musel zaplatit.

A Tanya věděla, že nelze mít jedno bez druhého. Tony si vlastně ustavičně stěžoval na všechny mrzutosti, které museli překonávat, i na rozčilující historky v bulvárních plátcích.

„Nelze mít obojí. Člověk nemůže získat slávu bez bolesti,“ řekla mu hned na začátku a krátce po svatbě mu nabídla, že toho nechá, když o ní v novinách psali ošklivá obvinění a uváděli výčet bývalých milenců. Tony však trval na tom, že to nesmí vzdát. Domníval se, že by se nudila. Navrhla, ať raději mají dítě.

Ale Tonymu se její práce líbila a jí také, takže v ní pokračovala a museli se dál vzpamatovávat z útoků, vyhrožování smrtí a soudních pří. Stále odmítala osobního strážce na plný úvazek a najala si ho pouze, když šla na nějakou akci a měla na sobě plno vypůjčených šperků.

„Tak kde jsou ty noviny?“ zeptal se znovu, když se pustil do vajíček. Podíval se na ni a ihned jí poznal na očích, že se něco stalo. „Co se děje?“

„Nic,“ odpověděla neurčitě a nalila si šálek kávy.

„No tak, Tanyo,“ řekl a tvářil se rozzlobeně. „Vidím ti to na nose. S tímhle bys Oscara nevyhrála.“ Smutně se na něj usmála a pokrčila rameny. Stejně by na to přišel. Jen to nechtěla řešit u snídaně. Beze slova mu podala noviny a dívala se, jak si pročítá článek. Sledovala, jak se mu napínají svaly na čelistech a na krku, ale nepromluvil, dokud ho celý nepřečetl a noviny neodložil. A pak na ni zachmuřeně pohlédl. „To tě bude něco stát. Slyšel jsem, že procesy kvůli sexuálnímu obtěžování jsou teď pěkně mastný.“ Vyslovil to nevzrušeně, ale bylo znát, že je velmi rozčilený. „Cos mu řekla?“ zeptal se a oči zabodl do jejích. Tanya se udiveně podívala na manžela.

„Co jsem mu řekla? Zbláznil ses? Myslíš si, že jsem se s ním vybavovala? Ukázala jsem mu, kde je studio a v kolik mám být na zkoušce. To jsem mu řekla. Jak to, že se mě vůbec ptáš?“

V očích měla slzy. Tony se napil kávy a zdálo se, že se cítí nesvůj.

„Jen mě zajímalo, jestli jsi mu neřekla něco, na čem by se ta historka zakládala, to je všechno. Chci tím naznačit, že ten chlápek vykládá pěkný věci.“

„To dělají všichni,“ podotkla smutně a před Tonyho pohledem neuhýbala. „Je to pořád stejný. Jen obyčejná chamtivost a závist. Viděl peníze a chce je. Počítá s tím, že mě donutí, abych mu zaplatila za to, že bude mlčet.“ Už to zažila několikrát, nejen soudní pře kvůli pomluvám, ale také kvůli nezákonně vypovězeným smlouvám, neoprávněným nárokům na její nemovitosti a úrazovým pohledávkám bývalých zaměstnanců.

Všichni doufali, že když ji zažalují, něco z toho vytlučou. Dnes už to v Hollywoodu ani jinde nebylo nic nového. A i když Tony chápal veškeré důvody, nikdy si na to nezvykl a nesnášel to.

Tvrdil, že tím trpí on, jeho děti i celá rodina, zesměšňuje ho to a jeho bývalá manželka má konečně něco, na co si může stěžovat. Neměl to zapotřebí. Tanya až příliš dobře věděla, jak Tony na tyhle záležitosti reaguje. Nejdřív předstíral, že mu to nevadí, ale jak spor narůstal, byl čím dál víc nepříjemnější a nakonec stejně jako její právníci na ni naléhal, aby to vzdala a finančně se vyrovnala. Ale přitom se choval tak, jako by byl on poškozená strana. Když ji pak přinutil, aby zaplatila, uvolil se, že jí odpustí. Začínala to být obehraná písnička a Tanya z toho neměla žádnou radost.

„Vyplatíš ho?“ zeptal se Tony nervózně.

„Ještě jsem ani nemluvila s právníkem,“ odpověděla nakvašeně.

„Teprve dneska ráno jsem se to dočetla v novinách jako ty.“

„Kdybys to už před rokem, když jsi ho vyhodila, jaksepatří vyřídila, nikdy by se to nestalo,“ obvinil ji, když si ve dveřích oblékal sako.

„To není pravda a ty to víš. Už jsme to prožili několikrát. Patří to prostě k branži, ať děláš co děláš.“ Vždycky byla tak opatrná a obezřetná, ale nikdo to neuznával. Nikdy nebyla promiskuitní, chovala se slušně, neužívala drogy, se zaměstnanci zacházela dobře a na veřejnosti se neopila. Ale ať při svém způsobu života dělala cokoli nebo nic, lidé o ní tvrdili nehorázné věci a veřejnost tomu věřila. A někdy i Tony.

„Už ani nevím, co vlastně děláš,“ poznamenal roztrpčeně.

Řekl, že nenávidí to ztrapňování, kterému ho vystavuje. A pak se otočil na podpatku a odešel. Za chvilku slyšela, jak jeho auto uhání po příjezdové cestě.

Okamžitě po Tonyho odjezdu zavolala svému právníkovi Bennettu Pearsonovi, který se jí hned začal omlouvat. Dokumenty včera obdržel pozdě a už jí nestihl zatelefonovat a varovat ji.

„To bylo fakt skvělý překvapení u snídaně,“ promluvila jako pravá Texasanka. „Příště by přišlo vhod menší upozornění. Víš přece, že Tony z těchhle věcí není zrovna moc odvázanej.“ Minulý týden trenér v Enquireru a teď zase osobní strážce. Nejenže byla terčem pro soudní pře a vydírání všeho druhu, byla i sexuálním symbolem a novináři o ní rádi zveřejnili, co se dalo.

Osobní strážce trval na tom, že mu dělala nemravné návrhy, uváděla ho do rozpaků a on tím utrpěl citové trauma. Měl i jakéhosi pokoutního psychiatra, který byl ochotný svědčit. Podle právníka nebyly strážcovy požadavky nijak neobvyklé, ale Tanya se pamatovala, že ten chlap byl pěkný lump, takže na nich bude zřejmě trvat. Dříve by kvůli tomu plakala. Ale po víc než dvaceti letech to všechno znala a věděla, proč k tomu dochází.

Měla úspěch a moc, povedlo se jí zůstat na vrcholu jen díky tvrdé práci a neuvěřitelné dávce odhodlání a lidé byli ochotní stát v řadách po deseti, aby seji to pokusili ukořistit. V Hollywoodu jako kdekoli jinde žily armády frustrovaných jedinců, kteří měli radost, když mohli někomu ukrást, co se dalo. Jistě že to byla podivná pracovní etika, ale rozhodně to nebylo nic neznámého.

Zeptala se právníka, co má udělat, a on jí poradil, aby se o to nestarala. Všechno prý zařídí a je přesvědčený, že po počátečních veřejných výpadech bude dotyčný pán usilovat o vyrovnání. Pearson si byl jistý, že to byl ostatně jeho hlavní záměr, a upozornil ji, že odškodné za sexuální obtěžování v dnešní době dosahuje milionových částek.

„Výborně. Co mám teda udělat? Dát mu ten barák v Malibu? Zeptej se ho, jestli mu nevadí slunce, jinak by si mohl vzít vilu v Bel Air, jenže taje trochu menší.“ Bylo nemožné nebýt cynická a ještě těžší nerozčilovat se nebo se necítit podvedená a zrazená lidmi, kteří byli ochotni člověku ublížit nebo ho využít, přestože ho vůbec neznali. Útoky na ni byly svým způsobem tak nápadné a tak neosobní, že působily jako střelba z jedoucího auta.

Když se slzami v očích zavěsila, bylo devět hodin a přišla její sekretářka, nervózní dívka jménem Jean, která předtím pracovala u prezidenta jedné nahrávací společnosti a u Tanyi nyní byla víc než rok. Byla výkonná a spolehlivá, ale Tanye se nelíbilo, že ta slečna spíš stupňuje nervozitu kolem ní, místo aby ji zmírnila. A přesně to dnes ráno dělala. Během první hodiny její přítomnosti měla dva telefonáty z New Yorku, dva od časopisů žádající rozhovor a jeden z pořadu, ve kterém měla vystupovat. Právník jí volal ještě dvakrát a ozval se její agent, který se z ní snažil vynutit rozhodnutí ohledně dalšího koncertního turné. Ještě se k tomu závazně nevyjádřila a oni to musí okamžitě vědět, jinak by do něj nemohli zahrnout Japonsko, a pak telefonoval agent, kterého měla v Británii, a ptal se na něco kvůli smlouvě. Dostala upozornění, že vyjde další historka v bulvárním tisku, a potom jí volali kvůli technickému problému s její současnou nahrávkou. Následující večer ji čekal dobročinný koncert, v poledne měla být v nahrávacím studiu a večer měla zkoušku na zítřejší vystoupení. Rovněž se ozval další agent, který s ní chtěl mluvit kvůli natáčení nového filmu.

„Bože, co se to dneska děje? Je úplněk, nebo se všichni v tomhle městě zbláznili?“ Tanya si odhrnula dlouhé blond vlasy z očí. Jean jí podala šálek kávy a připomněla jí, že se do půl páté musí rozhodnout kvůli tomu turné. „Nemusím vůbec nic, sakra, a jestli do toho nezahrnou Japonsko, jejich škoda. Nenechám se nutit k nějakým rozhodnutím, dokud se na to necítím.“

Když to říkala, mračila se, což neměla ve zvyku. Tanya měla skoro vždy bezstarostnou náladu, ale tlak na ní byl takový, že by způsobil i výbuch sopky, a ona byla pouze člověk a všechno nemohla vydržet.

„Co ten rozhovor pro Viewt,“ pokračovala neoblomně Jean.

„Chtějí znát odpověď ještě dnes dopoledne.“

„Proč si nezavolají do my agentury?“ zeptala se Tanya a každým okamžikem se její stres stupňoval. „Co mě otravujou doma? A proč jim to neřekneš?“

„Snažila jsem se, ale nechtěli ani slyšet. Víš, jak to chodí, Tanyo. Jakmile dostanou tvoje číslo, chtějí s tebou všichni mluvit osobně.“

„Jo a já taky,“ ozval se Tony. Právě se vrátil z golfu, stál ve dveřích její kanceláře a tvářil se všelijak, jen ne vesele. „Můžu s tebou na chvilku mluvit. Tán?“

„Jistě,“ souhlasila, podívala se na něj a najednou pocítila nervozitu. Za půl hodiny má být ve studiu, ale nechtěla ho odbýt.

Nevypadal, že je ochotný čekat ještě další minutu. Ať ho trápilo cokoli, bylo to zřejmě naléhavé.

Jean je nechala o samotě a Tanya počkala, až se Tony posadí.

Zdálo se, že jí chce říct něco důležitého, a ona si nebyla jistá, jestli je ve stavu, aby to vyslechla. „Stalo se něco?“ zašeptala nervózně.

„Ani ne,“ vzdychl a odvrátil od ní pohled k oknu. „Nic víc než obvykle. A nechci, abys mě špatně pochopila.“ Otočil se a podíval se na ni. Viděla mu na očích, jak je pořád ještě rozzlobený, jak se cítí zrazený, nejenom Tanyou nebo smyšlenkou v tisku, se kterou přišel osobní strážce, ale i faktem, že jejich život je vystaven takovému zneužívání a že před tím utrpením není úniku. Jako známé osobnosti neměli právo na soukromí, či dokonce na počestnost a každá vykonstruovaná pomluva, každá historka, kýmkoli vymyšlená, využívala ochrany Prvního dodatku k ústavě. „Nezlobím se kvůli tomu, co bylo dneska v novinách,“ lhal spíš sobě než jí, ale chtěl věřit, že je k ni spravedlivý, i když nebyl. „Není to o nic horší, než co o nás už napsali dřív. Moc si tě vážím. Tán. Nechápu, jak to svinstvo můžeš snášet.“ A oba věděli, že ho bylo hodně. Minulé Vánoce muselo každé z jeho dětí mít osobního strážce, protože jim všem někdo vyhrožoval zabitím, zvlášť Tanye, a Tonyho bývalá manželka kvůli tomu šílela. „Myslím, že jsi úžasná ženská.“ Když to vyslovil, nelíbilo se jí, jak se přitom tvářil. Bylo mu to znát na očích a objevovalo se to v nich už rok. Měl toho dost a pořád ještě se toho mohl zbavit. Na rozdíl od ní. I kdyby se dnes odpoledne rozhodla, že končí, pokračovalo by to ještě dlouho a dlouho, možná navždycky. O tom byla přesvědčená.

„Co tím chceš říct?“ Snažila se, aby to nevyznělo cynicky, ale šlo to dost těžko. Tohle si už prožila nesčetněkrát s rozličnými lidmi. Namlouvala si, že je na to připravená, ale v hloubi duše věděla, že není. Člověk na to nikdy není připravený, pokaždé doufá, že tentokrát to bude jiné, že dotyčný bude silný, že mu na ní opravdu záleží, že mu bude stát za to, aby při ní stál a pomáhal jí. To bylo všechno, co si přála, možná dokonce víc než děti, pouze pevný skutečný vztah s mužem, který by ji podržel, když dojde k nejhoršímu. Takhle to řekla hned na začátku Tonymu.

A on to zvládal skoro tři roky, ale poslední dobou ho to štvalo.

Dost silně. „Chceš tím naznačit, že jsem pro tebe až příliš dobrá, že si zasloužím něco lepšího, než ty mi můžeš dát? Jsou to ty ušlechtilý řečičky, z kterých mám pocit, že jsem dokonalá, zatímco ty ode mě vlastně utíkáš?“ Dívala se mu do očí a mluvila jasně. Nemělo cenu schovávat se před tím, co bude následovat.

Tušila, že ta chvíle nadešla.

„Říkáš ošklivý věci. Nikdy jsem tě neopustil.“ Vypadal ublíženě a ona ho litovala. Možná byla její obvinění předčasná.

„Ne, ale uvažuješ o tom, viď?“ namítla tiše.

Seděl, dlouho se na ní díval a to, na co se ptala, ani nepotvrdil, ani nepopřel. „Už ani nevím, o čem mluvím. Jen ti chci říct, že mě to unavuje. Máš těžkej život, těžší než kdo tuší, dokud to sám nezažije.“

„Varovala jsem tě před tím,“ řekla a cítila se jako horolezec na Everestu v půli cesty, kterého jeho kamarádi nechali na holičkách. „Upozornila jsem tě, jaký to je. Je to tvrdej život. Tony. Má i svý krásný stránky a já svou práci miluju, ale nenávidím to ostatní, co otravuje mě… a tebe… nás oba… i děti… Vím, jak je to hrozný. Ale nejhorší je, že nemůžu dělat nic, abych to zarazila, a ty to víš.“

„Ano, jistě… a taky nemám právo si stěžovat.“ Díval se na ní pohledem plným rozpaků a bolesti, ale Tanya na něm poznala, že pro něj to skončilo. Člověk to prostě vycítil. Užil si Hollywoodu a jeho romantika pro něj už vybledla. „Vím, jak je to pro tebe těžký, a nechci to dělat ještě horší. Vím, že se dřeš a že jsi perfekcionista…, ale to k tomu patří. Už ti na mě nezbývá čas, jsi jen samý koncerty, zkoušky a nahrávání. Děláš skvělý věci. Tán, a já tady zatím sedím a čtu si o nás v bulváru.“

„A věříš tomu?“ zeptala se bez obalu. Možná to bylo ono.

Třeba si myslel, že je to pravda. Ten osobní strážce, který ji žaloval, byl opravdu syčák, ale také velice atraktivní.

„Ne, nevěřím tomu,“ povzdechl si, „ale ani se z toho neraduju. Chlapi, s kterýma jsem dopoledne hrál golf, se o to dost zajímali. Některý si dokonce mysleli, že je to legrace mít manželku, která je žalovaná ze sexuálního obtěžování, protože většina z nich tvrdí, že jejich ženy s nima nechtějí spát.“ Zdálo se, že to říká nerad, ale Tanya pochopila, co tím myslí. Jeho přátelé ho tím pronásledovali a Tony už nesnesl, aby ho ponižovali. Jeho stěžování mělo logiku, ale ji to unavovalo. Potíž byla v tom, že on si mohl kdykoliv opatřit jízdenku ke svobodě, kdežto ona nemohla. Bulvární tisk a potenciální „žalobci“ měli spadeno na ní, nikoliv na jejího muže. „Nechápu, co ti to vykládám,“ dodal Tony nešťastně, „není to moc zábavný, že jo?“

„Ne, to není,“ souhlasila smutně, příliš zdeptaná výrazem v jeho očích, než aby se s ním dál přela. Nakonec se těm špatným vždycky nějak podaří vyhrát. Ukázalo se, že články v novinách, soudní spory, vyhrožování a tíha toho všeho převálcují jakýkoli vztah s jakoukoli normální lidskou bytostí. „Znamená to, že chceš odejít?“ zeptala se nešťastně. Nebyl její životní láskou, ale bylo jí s ním dobře, věřila mu a milovala jeho i děti. Kdyby záleželo na ní, nikdy by jejich manželství neukončila.

„Nevím jistě,“ přiznal. Nějakou dobu o tom uvažoval, ale nedospěl ještě k definitivnímu rozhodnutí. „Abych byl upřímnej, nevím, kolik kol to ještě vydržím. A nechci být k tobě nespravedlivej. Začíná mi to vážně lézt na nervy a myslel jsem, že bys to měla vědět.“

„Vážím si tvý upřímnosti,“ poznamenala a podívala se na něho. Už teď se cítila zrazená, že ji nepodpořil, že „nesnáze“ jeho manželství s ní a z toho, co to obnáší, ho dohnaly k tomu, že ji chce opustit. „Škoda že se to nedá napravit.“

„Aspoň kdyby mně to tolik nevadilo. Vůbec by mě nenapadlo, že to tak bude. Všechno se to zdá daleko lidštější, dokud do toho nespadneš, a pak je člověk jako Alenka v Říši divů. Je to všechno tak neskutečný, když začneš padat a padat a padat…“

Jak ho poslouchala, znovu si uvědomila, že ho má ráda. Byl to inteligentní muž a i přes vzájemné odlišnosti stále měli hodně společného.

„To je zajímavě řečeno,“ podotkla, smutně se na něj usmála, protože v hloubi duše věděla, že pro něj to už zřejmě beztak skončilo. „Co děti?“ zeptala se a najednou vypadala rozrušeně.

„Dovolíš mi scházet se s nima, i když odejdeš?“ V očích měla slzy. Až doteď to bylo tak chladné a rozumné. První z mnoha rozhovorů, který začíná rozmotávat jejich manželství. Když spatřil zničený výraz v jejích očích, dotkl se její ruky. Bylo mu hrozně z toho, co viděl. Nelíbilo se mu, co jí provádí, ale nějakou dobu tušil, že to dál nesnese. A ten článek v ranních novinách ho vážně dostal.

„Pořád tě miluju. Tán,“ zašeptal, a když to říkal, vypadal tak pěkně, až ho za to nenáviděla. Ještě stále ji přitahoval, byl sexy, hezký a chytrý, a přestože ji už tolikrát zklamal, pokaždé byla ochotná mu odpustit. „Chtěl jsem ti jen říct, co cítím. A i když to nám dvěma nevyjde, nebudu ti bránit vídat děti. Mají tě rády,“ dodal a díval se na ni tak krásně, že jí to rvalo srdce. Loučil se s ní, aniž to vyslovil, a ona tušila, že to nebude dlouho trvat.

Pro něho to končí, pro ni však ne.

„A já mám ráda je.“ Začala tiše plakat. Sedl si vedle ní a objal ji kolem ramen.

„Taky tě mají rády a já zrovna tak. Tán, svým bláznivým způsobem,“ tvrdil, ale nevěřila mu. Kdyby ji skutečně miloval, neopustil by ji.

„A co Wyoming? Pojedou tam? A ty?“ zeptala se s náhlým pocitem zoufalství a strachu. Ztrácí ho a děti zřejmě také. Proč by se s ní chtěly scházet, když ji jejich otec nechal? Podařilo se jí za uplynulé tři roky upevnit jejich vztahy tak, že by o to stály?

A když vzhlédla. Tony se na ni tak zvláštně díval.

„Myslím, že by s tebou měly jet. Určitě to pro ně bude velký zážitek,“ řekl váhavě a Tanya okamžitě pochopila, kam tím míří.

„Ale ty nepojedeš. Je to tak?“

„Asi ne. Možná bude lepší, když si od sebe odpočineme. Zřejmě pojedu do Evropy.“

„Kdy tě to napadlo? Dneska na golfu?“ Co se to děje? Jak dlouho si už plánoval tenhle útěk? začala najednou přemýšlet, když ho poslouchala. A jakmile se mu podívala přímo do očí, zatvářil se provinile.

„Už o tom uvažuju delší dobu. Tán. Nevymyslel jsem to dneska ráno u snídaně. Tím se to jen uspíšilo. Navíc ten článek v Enquireru minulej týden. A ve Star předminulej týden. Od ty doby, co jsme se vzali, to jsou samý soudy, krize, vyhrožování a bulvární klepy.“

„Myslela jsem, že sis na to zvykl,“ namítla překvapeně.

„Nikdo si na to nezvykne. Ty taky ne.“ Občas si dělal starosti, jak velký stres jí to působí, protože věděl, že i lidé stejně staří jako ona někdy následkem toho zkolabují a zemrou. Občas se skutečně divil, že sejí to nestalo. „Moc mě to mrzí, Tanyo.“

„Tak co teď uděláme?“ Chtěla vědět, jestli má jít nahoru a sbalit mu kufry, nebo se s ním vášnivě pomilovat a vymluvit mu to. Existuje na to nějaký protokol? A co Tony vlastně čeká?

A ještě něco mnohem důležitějšího - co chce ona? Nevyzná se ani sama v sobě. Pořád ještě je příliš zraněná a rozrušená tím, co jí řekl.

„Nevím, co budeme dělat,“ pronesl upřímně. „Rád bych to ještě promyslel. Jen jsem tě chtěl upozornit, kam směřuju.“

„Jako se to dělá třeba u hurikánu nebo záplav, prostě u přírodní katastrofy,“ poznamenala a pokusila se usmát, ale do očí se jí draly slzy. Vtom na dveře zaklepala Jean a nakoukla dovnitř.

„Máš hodinové zpoždění ve studiu. Volal producent, aby ti připomněl, že ti běží čas. Muzikanti chtějí vědět, jestli si můžou skočit na oběd a vrátit se za hodinu. A znovu telefonoval agent, že potřebuje do půl páté vědět, jak ses rozhodla. Taky volal Bennett Pearson. Máš se mu co nejdřív ozvat.“

„No jo, no jo.“ Tanya zvedla ruku, aby ji umlčela. „Klukům vyřiď, ať si zajdou na oběd. Přijedu tam za půl hodiny. Tomovi řekni, ať počká, že si probereme aranžmá.“ A jak má ksakru zároveň zpívat, rozhodovat se o Japonsku, o novém filmu a o dalším turné a přemýšlet, jestli má nebo nemá zaplatit tomu vyděrači, který ji pomluvil ráno v novinách? Když Jean odešla, Tanya se podívala na manžela. „Asi máš pravdu. Není to moc zábavný, že?“

„Někdy i je,“ přitakal, „ale většinou není. Platí se za to moc vysoká cena,“ prohlásil upřímně a vstal. Bylo mu hrozně, ale vskrytu si oddychl. Podle něho byl její život doslova zlý sen.

„Jeď nahrávat. Tán. Omlouvám se, že ses kvůli mně opozdila. Promluvíme si jindy. Teď nic nevyřešíme. Promiň, že jsem tě tak dlouho zdržel.“ Nevadí. Jen hodinu. Tři roky. Bylo to senzační. Kruci, kdo ti může vyčítat, že z toho chceš teď vycouvat?

Dívala se, jak odchází z pokoje, rozpolcená pocitem smutku a nenávisti.

„Všechno v pořádku?“ Jean se vrátila se stohem vzkazů a s připomínkou, že Tanya musí za pět minut odjet do studia.

„Jasně, jasně, už jedu a ano, jsem v pořádku.“ V pořádku.

Všechno je pokaždé v pořádku, dokonce i když není. A vzápětí ji napadlo, jak dlouho bude trvat, pokud ji Tony opustí, než se o tom dozvědí novináři. Vyhlídka na další kolo klepů jí už teď připadala vyčerpávající.

Než odjela, umyla si obličej a snažila se neplakat. Nasadila si tmavé brýle a Jean si sedla za volant. Tanya v autě vyřídila pár telefonátů a agentovi oznámila, že na to koncertní turné pojede, včetně Japonska. Příští rok bude na cestách bezmála čtyři měsíce, ale občas si bude moct zaletět domů. Věděla, že turné je pro ni důležité. Když přijeli, šla ihned do studia, kde zůstala až do šesti. Pak odjela na zkoušku pro dobročinný koncert a dostala se domů až v jedenáct večer. Na stole v kuchyni našla vzkaz od Tonyho. Na víkend si vyjel do Palm Springs. Dlouho tam stála s papírkem v ruce a přemítala, kam se poděl jejich život a jak dlouho bude trvat, než s tím Tony skoncuje. Dostala výstrahu a nepotřebovala jasnovidce, aby uhodla, že se chystá ji opustit.

Uvažovala, že mu v tom bude bránit, že mu zatelefonuje do Palm Springs a řekne mu, jak moc ho miluje a že ji mrzí, jaké trápení mu působí. Ale když zvedla sluchátko, zarazila se. Proč ji nepodrží? Proč nedokáže snášet všechny ty nespravedlnosti, které se na ni hrnuly, stejně jako ona? Proč chce utíkat? Když o tom přemýšlela, došla k jedinému závěru. Bylo docela možné, že Tony Goldman ji vůbec nemiluje. A pokud to tak skutečně je, ona se to patrně nikdy nedozví. Položila telefon a se slzami v očích odešla do ticha jejich ložnice.