Danielle Steelová

TAŤKA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

20

Oliver je odvezl z nemocnice do jejich ponurého bytu v Port Chesteru protože je ani sebevětším přemlouváním nepřiměl, aby se vrátili do domu v Purchase. Měl přesto podezření, že Sandra by jeho návrh velice uvítala, kdyby Benjamin netrval na svém , že se o sebe postarají sami. Chtěl o ni i o dítě pečovat sám.

Vzal si v práci dva týdny volna a do té doby prý jistě všechno zvládnou. Ale kdykoli je potom Oliver zavolal, vždycky slyšel dětský nářek, a když je další týden navštívil, zhrozil se, jak

Sandra vypadala. Byla bledá, tmavé kruhy pod očima a zřejmě měla nějaké bolesti. Benjamin si počínal jako smyslů zbavený a byt byl vzhůru nohama.

O čtyři dny později zazvonil v Oliverově newyorském bytě uprostřed noci telefon. Volal Benjamin. Sandře se zanítila rána po císařském řezu, a tak ji odvezli do nemocnice. Benjamin se stará o dítě sám. Protože do telefonu brečel, Oliver se sebral a dojel pro něho. Sbalil mu všechny dětské věci a přivezl oba s sebou domů.

„Agnes se o Alexe postará a ty se pro změnu můžeš trochu vyspat.“ Tentokrát nepřipustil žádné námitky. Tak hrozně Benjamin ještě nikdy nevypadal. Benjamin přenechal v této chvíli s patrnou úlevou své problémy někomu jinému, a když se příští den Oliver vrátil z kanceláře, posadil si ho k důkladnému rozhovoru. Dítě prý křičí ve dne v noci a Sandra pořád fňuká. Benjaminovi se nedaří najít druhé zaměstnání, a tak jen těžko s penězi vycházejí. Když se Benjaminovi všechno najednou sesouvalo pod nohama, propadl panice. Oliver znovu zalitoval, že se to miminko vůbec narodilo, i když bylo rozkošné.

„Musíš si, chlapče, důkladně promyslet situaci. Považuješ tohle opravdu za cíl svého života? Máš dost sil, abys dítě vychoval? Nejdůležitější je, co si představuješ, že budeš dělat ty sám? Copak chceš až do konce života jen sbírat špinavé talíře? A co bude se Sandrou?“

Všechny tyhle otázky chlapce trápily už dlouhé měsíce. Teď ho úplně deptaly. Přiznal otci, že už Sandru nemiluje a že pochybuje, že ji vůbec miloval, a když, tak jen velice krátkou dobu. Nemohl snést pomyšlení, že by s ní měl žít do konce života. Situaci teď ovšem komplikovalo dítě, které Benjamin miluje.

„Je to přece můj syn, taťko. Nemohu ho opustit. To bych nemohl udělat ani jemu, ani sobě. Ale přitom se mi zdá, že to s ní už dlouho nevydržím… když však od ní odejdu, musím nechat Alexe u ní.“ Navíc má vážné obavy, že Sandra nebude jako matka stát za nic. Vůbec se v ní neprobudily očekávané instinkty.

Nemyslí na dítě, ale jako vždycky předtím jen na sebe.

„Proč jí nedopřeješ trochu času, aby se vzpamatovala? Nebylo by vůbec lepší, kdybys ji jen podporoval a nežil s ní?“ Kde by na to vzal? Z mytí nádobí? Nebo z práce u benzinky? „Já ti budu všemožně pomáhat. Co aby sis teď několik dnů odpočinul a všechno si pořádně promyslel?“ Benjamin ho poslechl, ale znovu se v něm probudil pocit zodpovědnosti. Jakmile se Sandra vrátila z nemocnice, bylo mu jí líto, a tak sebral dítě a vrátil se k ní. Aggii usedalo srdce, když miminko odnášel, a Oliverovi zase, když viděl odcházet Benjamina, aby se zachoval tak, jak považoval za správné. Benjamin prostě nedokázal neplnit předpokládané závazky a Olivera bolelo srdce, když si představil, jak si asi poradí s miminkem a tím děvčetem. Vnutil Benjaminovi přes protesty pět tisíc dolarů. Syn je nechtěl ani za nic přijmout.

„Ber to tedy jako půjčku. Nedopustím, abys hladověl, protože živíš tři lidi. Měj proboha rozum.“ Nakonec se Benjamin dal přesvědčit, ovšem s tím ,že peníze vrátí, jakmile to půjde.

O čtrnáct dnů později se všechno ještě víc zkomplikovalo.

Olivera si zavolal šéf firmy s nabídkou, která Oliverovi vyrazila dech. vedoucí kanceláře v Los Angeles umíral na rakovinu. Během týdne měl trvale odejít na nemocenskou podporu a někdo musel nastoupit na jeho místo. Kromě toho prý chtějí tamější kancelář rozšířit a pozvednout ji na takovou úroveň, jakou má kancelář v New Yorku. Jde jim o to dosáhnout „rovnováhy na obou pobřežích“, proniknout co nejblíže k televiznímu průmyslu, který je pro ně tak důležitý, a získat přitom větší a lepší klienty i na západním pobřeží. Předseda správní rady vybral do čela tamější kanceláře Olivera jako nejvhodnějšího ze všech.

„Pro boha svatýho… to přece nejde… mám tu ve škole dvě děti, dům, zaběhnutý život… nemohu je přece od všeho vytrhnout a odstěhovat se o tři tisíce mil dál. A ještě je tu Benjamin se svými problémy a miminkem. Copak se na ně můžu vykašlat a zachovat se stejně jako před rokem Sarah? Musím si to nejdřív rozmyslet.“ Nabídli mu však tak ideální plat a podmínky včetně spolupodílnictví, že by jen blázen odmítl, což Oliver dobře věděl.

„Nebuď labuť, Olivere, vezmi rozum do hrsti. Ber to! Takovou nabídku už nikdy od nikoho nedostaneš. Nakonec to ještě dotáhneš na předsedu správní rady.“ Daphne mu mluvila večer do duše, když seděli v jeho kanceláři dlouho poté, co všichni ostatní odešli domů.

„Ale co děti? Co náš dům? Co otec?“

„Nenech se vysmát. Tvůj otec má vlastní život a milující ženu. Benjamin má taky vlastní život. Dřív nebo později si s ním poradí, ať tu budeš, nebo ne. Je už takový. Přesně jako ty. A Melce se Samem se tam bude ohromně líbit. jen si vzpomeň, jak ochotně se přestěhovali do New Yorku.“

„Proboha, Daphne, to se přece nedá srovnávat. Odtud do Purchase je necelých padesát kilometrů. Los Angeles je téměř pět tisíc kilometrů od domova.“

„Ale ne, když si vybuduješ domov tam. Melissa je už v předposledním roce. Za dva roky bude pryč někde na vysoké. Nevymlouvej se na ně. Vezmi to! Je to báječná příležitost.“ Jak má jít až do Los Angeles? Do Kalifornie? Jeho domov je přece tady.

„Nevím. Budu o tom ještě přemýšlet. Taky si musím promluvit s dětmi, co tomu řeknou.“

Obě byly sice zaražené, když jim to pověděl, ale ne tak zděšené, jak očekával. Dokonce se zdálo, že je ten návrh po krátkém váhání dokonce láká. Vadilo jim, že budou muset opustit své přátele, a Samovi dělalo starosti, jak často se uvidí se Sárou. Ale Ollie ho ujistil, že k ní mohou jezdit poměrně často a mohou s ní taky trávit prázdniny. Jen pro Ollieho to pořád ještě bylo hrozné pomyšlení a úděsná vyhlídka. Navíc chtěli, aby tam nastoupil nejdéle do měsíce a pokud možno ještě dříve.

„Tak co, mládeži?“ Zeptal se jich, když o tom diskutovali už celé dny. Do konce týdne se měl rozhodnout. „Co říkáte? Jedeme do Kalifornie, nebo zůstáváme tady?“

Melka se Samem si vyměnili dlouhý opatrný pohled a Ollie jen doufal, že řeknou ne.

„Já jsem pro,“ prohlásila k jeho údivu Melka a Sam se jen s uculením rozvalil pohodlněji v křesle.

„Ano, jedeme. Můžeme chodit každou neděli do Disneylandu.“

Oliver jen seděl a zíral na ně ohromený jejich rozhodnutím.

„To myslíte vážně?“ Oba přikývli. Druhý den šel Oliver do práce jako ve snu, aby tam oznámil, že pojede. Hned v neděli odletěl do Los Angeles, kde si našel dům na pronájem, pak obcházel tři dny různé školy. Další týden se seznamoval s lidmi v kanceláři a potom se vrátil, jen aby v New Yorku ještě dokončil, co bylo nezbytně nutné.

Věrná Aggie souhlasila, že pojede s nimi. Oliver se rozhodl neprodávat dům v Purchase a nechat si ho, dokud nebude vědět, že se jim na západním pobřeží líbí. Nejhorší ze všeho bylo povědět o jejich odjezdu Benjaminovi, ale alespoň s ním udělal dohodu, která byla trochu náplastí na jeho svědomí, pokud šlo o syna. Benjamin se Sandrou totiž souhlasili, že se s dítětem přestěhují do Purchase. Řekl jim, že se o dům mohou starat, a tím mu pomohou zbavit se jedné starosti.

„Fakt, tati? Neděláš to pro nás jen jako laskavost?“

„Ne, chlapče, nedělám. Ale měl bych pro tebe ještě jinou alternativu.“ Zatajil dech. „Mohl bys nechat Sandru s Alexem tady a odjet na západní pobřeží s námi.“ Ale Benjamin jen zavrtěl smutně hlavou. Neopustí je. Nemůže. Sandra nemá ani ponětí, jak se o Alexe postarat. A je to jeho dítě.

„Bude nám tu dobře.“ Našel si už nové zaměstnání. A když nebude muset v otcově domě platit činži, budou mít o jedno vydání méně.

Přišlo to všechno jako smršť. Sbalili se a jeli. Ještě naposled s pláčem zamávali. Týden před Dnem dikůvzdání odletěli do Los Angeles, aby začali v Kalifornii zcela nový život.

Když letadlo přistávalo na letišti v Los Angeles, zadíval se Oliver na Melku se Samem a sám sobě se divil, do čeho se to vlastně pustil.

„Už jste se duševně připravili?“ Nervózně se na ně zazubil a modlil se, aby se jim líbil dům, který si pronajal v Bel Air.

Bylo to neuvěřitelné bydlení, s umělou terasou ve stráni, se saunou, s bublinkovou lázní v každé koupelně a s dvakrát větším bazénem, než měli v Purchase. Dům patřil nějakému zkrachovalému herci, který ho pronajímal, dokud se nerozhodne ho prodat.

Aggie si narovnala klobouk a usmála se, když šli do výdeje zavazadel, aby si vyzvedli velkou klec, v níž přicestoval Andy.

Na letišti na ně čekala limuzína, do které se hrnuly děti s očima navrch hlavy a Andy se štěkotem a vrtěním ocasu. Oliver se snad už po sté ptal sám sebe, jestli neprovedl nějakou totální blbost. Ale jestli ano, nikomu to zřejmě nevadí. Aspoň prozatím. Pohodlně se tedy opřel a vzal ruce obou dětí pevně do svých.

„Doufám, že se vám náš dům bude líbit, mládeži.“

„Určitě,“ ubezpečil ho rozzářený Sam, který koukal zvědavě z okna. Melka se tvářila najednou velice dospěle, když se proplétali provozem v Los Angeles k svému novému domovu, který pro ně otec vybral v Bel Air. Byl to pro ně docela nový svět, nový život, ale jim to zřejmě nevadilo. A jak vyhlíželi z okna, děsil se budoucnosti, do které se vrhají, pouze Oliver.